Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou
jeskyní ČR. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.

cs / en

Péče o přírodu a krajinu

Ochrana přírody 5/2012 27. 2. 2013 Péče o přírodu a krajinu Tištěná verze článku v pdf

Ochrana ptáků na linkách vysokého napětí

Blýská se na lepší časy?

autoři: Václav Hlaváč, Helena Neuwirthová, Martina Koubová

Ochrana ptáků na linkách vysokého napětí

Českou republiku křižuje přes 70 000 km vzdušných elektrických vedení vysokého napětí, součástí přenosové soustavy je také více než 750 000 stožárů a sloupů. Nevhodně zvolené konstrukce jsou častou příčinou poranění či úhynu ptáků. Článek se zabývá jednak popisem rizik jednotlivých technických zařízení, jednak rolí Agentury ochrany přírody a krajiny ČR při zajišťování ochrany ptáků na linkách vedení vysokého napětí.

Seznámení s problematikou

Negativní vliv elektrického vedení na ptáky se projevuje ve dvou základních podobách. K první patří zraňování a usmrcování ptáků způsobené nárazem do vodičů elektrického vedení. Riziko nárazu je závislé na konkrétních podmínkách, zejména na typu biotopu, povětrnostních podmínkách, výšce vodičů nad zemí apod. Obecně je zvýšené v úsecích, kde vedení přetíná větší vodní toky, prochází nad vodními plochami, rozsáhlými mokřady nebo protíná území častých přeletů mezi těmito plochami.

Rizikové jsou také linky přetínající významné tahové koridory (horská sedla, průsmyky, výrazná údolí) a místa tahových zastávek a linky v blízkosti hnízdišť a hnízdních kolonií (např. čápů, kvakošů).

K úrazům dochází velmi často za snížené viditelnosti, tedy za mlhy, deště či sněžení. Ohrožené jsou zejména druhy s noční nebo soumračnou aktivitou létající rychlým přímočarým letem (např. potápky, vrubozobí, krátkokřídlí, bahňáci) a ptáci větších rozměrů s omezenými manévrovacími schopnostmi (např. čápi, labutě; obr. 1). Nárazy do vodičů jsou také jednou z hlavních příčin ohrožení dropa velkého (Otis tarda) v Evropě (Martin etal. 2007). Obecně lze riziko nárazů do vodičů minimalizovat zvýrazňujícími doplňky, které umožní ptákům zaregistrovat vodič z dostatečné vzdálenosti.

Obr. 1Labuť velká usmrcená po nárazu do vodiče vysokého napětí

Foto Václav Hlaváč

Druhým závažným problémem je zraňování a usmrcování ptáků na nevhodných konstrukcích vysokého napětí (22–35 kV, příp. VVN 110 kV) v důsledku přeskoku elektrického výboje. Elektrický výboj vzniká propojením vodiče a konzoly nebo propojením dvou vodičů tělem ptáka. Vlivem nevhodně zvolených technologií je řada těchto zařízení smrtelně nebezpečných zejména pro středně velké a velké druhy ptáků (od poštolky až po orla mořského, čápy apod). Z hlediska ochrany volně žijících druhů ptáků jsou obzvláště nebezpečné linky vedoucí otevřenou krajinou (ptáci využívají sloupy jako jediné vyvýšené místo v bezlesé krajině k usednutí) a linky vedoucí oblastmi zvýšené koncentrace ptáků (migrační koridory, tahová shromaždiště, koncentrace u potravních zdrojů apod.). Nejčastěji dochází k úrazům běžných druhů ptáků (poštolka obecná, káně lesní), ale byly zaznamenány případy úrazů či úhynů i velmi vzácných druhů, jako jsou například orel mořský (obr. 2), orlovec říční, sokol stěhovavý, raroh velký, luňák červený a řada dalších. Ptáci zasažení elektrickým výbojem mnohdy nezahynou na místě, ale často až za mnoho dnů v důsledku vysílení či infekce nekrotických tkání. Během této doby se dokážou vzdálit od místa i řadu kilometrů. Pouze malá část případů se dostane do záchranných stanic, kde je jim poskytnuta patřičná péče. Naprostá většina poraněných ptáků zůstává nenalezena nebo končí jako snadná kořist lišek či divokých prasat. I proto je velmi obtížné zjistit a s jistotou identifikovat typy sloupů VN, které jsou pro ptáky skutečně nebezpečné. Údaje stanic o počtech ošetřených jedinců dávají však možnost učinit si představu o počtech usmrcených ptáků: jestliže se do těchto zařízení dostává každoročně cca 400–500 ptáků poraněných elektrickým proudem, je zřejmé, že celkové počty usmrcených ptáků se budou pohybovat nejméně v tisících, spíše v desetitisících jedinců.

Obr. 2 Orel mořský usmrcený elektrickým výbojem při dosednutí na sloup s rovinnou konzolou

Foto Vlasta Škorpíková

Systematický výzkum míry nebezpečnosti jednotlivých typů sloupů se v ČR dosud neprováděl, naše poznatky vycházejí tedy spíše z náhodných pozorování. Je přitom zřejmé, že takto získané údaje nedávají dostatečně přesnou představu o nebezpečnosti jednotlivých typů sloupů (konzol). Míra rizika je totiž dána jak četností dosedání ptáků na daný typ konstrukce, tak pravděpodobností úrazu při dosednutí. Existují typy sloupů, které ptáci využívají velmi často a kde jen v ojedinělých případech končí pokus o dosednutí úrazem (např. sloupy s rovinnou konzolou; obr. 3), naproti tomu existují konzoly, na které se ptáci snaží dosedat jen zcela výjimečně, ale riziko úrazu je zde nepoměrně vyšší (např. konzoly typu Pařát; obr. 4). Je tedy nesporné, že bez systematického sledování včetně statistického vyhodnocení je určování nebezpečnosti jen velmi hrubým odhadem.

Úrazy elektrickým výbojem způsobuje řada typů v současnosti provozovaných sloupů. Obecně je nebezpečný takový typ elektrorozvodného zařízení, kde se pták dosedající na uzemněnou část konzoly může částí těla (nejčastěji křídlem) dostat do blízkosti vodiče (v úvahu je nutno brát i přeskokovou vzdálenost elektrického proudu pro jednotlivá používaná napětí). U větších druhů může dojít i k propojení sousedních vodičů roztaženými křídly. Úrazy u čápů vznikají často tak, že pták stojí jednou nohou na konzole a druhou stoupne na izolátor s vodičem. U závěsných izolátorů dochází často k úrazům prostřednictvím trusu. Pokud totiž pták odpočívající nad izolátorem vypustí stříkanec (tekutá směs trusu a moči), může dojít rovněž k propojení vodiče se zemí přes tělo, a tudíž k jistému úrazu ptáka.

Obr. 3Káně lesní sedící na rovinné konzole, na níž je zaznamenána vysoká frekvence úrazů.

Obr. 4 Káně lesní usmrcené elektrickým výbojem na konzole typu Pařát. Na tento typ konstrukce ptáci sedají jen výjimečně, ale zároveň riziko úrazu při dosednutí je vysoké.

Vývoj v ochraně ptáků na linkách VN

Jednu z prvních zmínek o nebezpečí povrchového elektrického vedení pro ptáky uvádí již v roce 1926 J. S. Procházka. Ovšem intenzivnější pozornost se problematice věnuje až od 70. let 20. století, kdy se objevily návrhy na metodické sledování tras vysokého napětí a následně na konstrukční změny technického zařízení; viz příspěvek ve sborníku referátů z celostátní konference (Kumbera 1978). V roce 1980 byl opravdu vyprojektován první ochranný prvek pro dosedající ptáky na rovinné konstrukce podpěrných izolátorů, tzv. lavička (Otáhal et al.1997). Tento trend postupného zavádění preventivního opatření v podobě ochranných prvků či nových konstrukčních řešení trvá do současnosti.

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí (MŽP) vydávala v předchozích letech odborná vyjádření na základě posouzení projektové dokumentace návrhů nových výrobků, prototypy byly následně přímo testovány s využitím handicapovaných ptáků ve voliéře záchranné stanice Pavlov. Odborná vyjádření poskytovaly i další subjekty, zejména z řad nevládních neziskových organizací. Je nezbytné uvést, že přestože mnoho posouzených technologií splňovalo veškeré předpoklady bezpečnosti ptáků, některé v praxi neuspěly. Příkladem může být instalace doplňkového ochranného prvku, tzv. hřebenů (obr. 5). Odolnost použitého materiálu nebyla dostatečná, docházelo k vylamování jednotlivých hrotů a pták pak byl často vytlačen do přímé blízkosti vodičů. Řada řešení byla v minulosti založena na principu, který znemožní ptákům dosednout na sloup (hřebeny, konzola typu Pařát, Delta Variant). V současné době se však ukazuje, že tento přístup není optimální, neboť ptáci se v nouzi pokoušejí dosednout i na zcela nevhodná místa. Především v intenzivní zemědělské krajině jsou sloupy vedení VN jedinou možností, kterou mohou ptáci využít k odpočinku a lovu. Jestliže nemají dostatek vhodných dosedacích ploch, jsou nuceni využít nebezpečné typy konstrukcí a k úrazům a úhynům pak dochází s větší pravděpodobností. Vhodnějším řešením je tedy nabídnout ptákům alternativní bezpečnou plochu k dosednutí. Tímto opatřením může být tyč umístěná kolmo ke sloupu pod konzolou (tzv. bidlo). Ochotu ptáků využívat bidla bylo však nutné ověřit. Jihomoravská pobočka České společnosti ornitologické proto uzavřela v roce 2012 roční monitoring účinnosti bidel na konzolách typu Pařát a vyhodnotila je jako účinná (Škorpíková et al.2012).

Praxe ukázala, že nezbytnou součástí hodnocení nových výrobků z hlediska ochrany ptáků VN je podrobný terénní monitoring v různých podmínkách minimálně po dobu jednoho roku. Až poté je možné poskytnout jednoznačné vyjádření ohledně bezpečnosti nového výrobku. Ochrana ptáků byla dosud řešena především v přímých úsecích linky, byly opomíjeny atypické a složitější typy sloupů jako úsekové odpínače, sloupy v lomových bodech odbočné, koncové.

Obr. 5Hřebeny s vylomenými hroty nutí ptáky usednout do blízkosti izolátoru a představují tak pro ně velké riziko.

Fotografie č. 3–5 Václav Hlaváč

Legislativní rámec a aktuální kroky k zajištění ochrany ptáků

Zajišťování ochrany ptáků na vedení vysokého napětí vychází ze zákonů č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), v platném znění, konkrétně z novely tohoto zákona č. 158/2009 Sb., a ze zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění (ZOPK). Z těchto právních úprav vyplývá, že do 6. 6. 2024 provozovatel distribuční soustavy je povinen provést technická opatření k ochraně ptactva nejen u nových a rekonstruovaných linek, ale i u stávajících zařízení elektrického vedení vysokého napětí. V praxi to znamená zajistit výměnu nebo opatřit ochrannými prvky všechny konstrukce vysokého napětí, které představují nebezpečí pro ptáky.

MŽP pověřilo AOPK ČR hodnocením výrobků a zařízení využívaných v distribuční síti z hlediska bezpečnosti pro volně žijící ptáky. V září 2011 Agentura zřídila Odbornou skupinu pro řešení problematiky dopravní a energetické infrastruktury. Jedním z jejích úkolů je navrhovat metodické postupy pro sledování a hodnocení linek elektrického vedení z hlediska bezpečnosti pro ptáky a posuzování stávajících a nových technologií včetně spolupráce na jejich vývoji. Agentura se rovněž snaží o bližší spolupráci s hlavními distributory elektrické energie na území ČR. Zejména díky iniciativě firmy E.ON Distribuce, a. s., byl vznesen na výrobce požadavek na vývoj nových bezpečných technologií na všech typech podpěrných bodů. Vývoj se zaměřil např. na tzv. úsekové odpínače (jsou určeny pro spínání a vypínání úseků linek VN), které byly v minulosti hodnoceny jako velmi rizikové a dosud nebyly opatřeny žádnými ochrannými prvky. Nové návrhy několika výrobců však problém zabezpečení tohoto typu vyřešily a AOPK ČR k nim mohla vydat doporučující stanovisko. Tyto výrobky lze považovat za výrazný posun v ochraně ptáků na linkách VN.

Výrazný posun v řešení problému zabezpečení sloupů proti úrazům ptáků přinesl i nový vývojový program společnosti ENERGETIKA SERVIS s. r. o., která navrhla kompletní technologickou řadu konzol Pařát III., zahrnující konzoly nosné, rohové a kotevní v různých modifikacích. Rovněž k těmto výrobkům AOPK ČR vydala v roce 2012 předběžné kladné stanovisko.

V současné době MŽP připravuje metodický pokyn pro potřeby zajištění jednotného postupu orgánů ochrany přírody (OOP) v rámci výkonu státní správy dle ZOPK při řešení problematiky zabezpečování sítě elektrického vedení proti úhynu volně žijících druhů ptáků. Součástí metodického pokynu je postup OOP v případě záměrů budování nových linek a rekonstrukcí nadzemního elektrického vedení a v případě zabezpečování stávajících linek elektrického vedení.

Věříme, že díky aktivní spolupráci státní ochrany přírody s distributory elektrické energie a výrobci bude této problematice nadále věnována patřičná pozornost a současný pozitivní trend se brzy odrazí ve snížení počtu ptáků usmrcených na linkách elektrického vedení.

V. Hlaváč pracuje na Správě CHKO Žďárské vrchy a KS Havlíčkův Brod,

M. Koubová a H. Neuwirthová pracují v AOPK ČR, sekce ochrany přírody a krajiny

LITERATURA.

Kumbera J. (1978): Některé aktuální příčiny ovlivnění stavu dravců v industrializované krajině, Návrhy na opatření v současné situaci. „Dravci 1977“ Sborník referátů z celostátní pracovní porady, 1. díl, 43-53. Praha. – Martin C. A., Alonso J. C., Alonso J. A., Palacin C., Magana M. and Martin B. (2007): Sexbiased juvenile survival in a bird with extreme size dimorphism, the great bustard Otis tarda. Journal of Avian Biology 38(3): 335-346. – Otáhal I. a kol. (1997): Ochrana ptáků před zraněním na venkovních elektrických vedeních (metodická příručka ČSOP č. 15), ZO ČSOP Nový Jičín. – Procházka J. S. (1926): Ochrana přírody a památek přírodních, Díl I. Nákladem Českého čtenáře v Praze. 270 pp. – Škorpíková V., Čamlík G. a Janoška Z. (2012): Monitoring účinnosti bidel na konzolách typu „Pařát“ – závěrečná zpráva. Jihomoravská pobočka ČSO, Brno.