Péče o přírodu a krajinu

Ochrana přírody 6/2013 — 27. 1. 2014 — Péče o přírodu a krajinu — Tištěná verze článku v pdf

Krkavec velký – zatracovaný ptačí druh?

autorka: Martina Ježková

Krkavec velký (Corvus corax) je zvláště chráněný druh, který minulosti v ČR zcela vymizel, a jehož početnost od 70. let minulého století neustále narůstá (Šťastný et al.2006). Narůst početnosti krkavce vzbuzuje u nás, ale i v jiných evropských státech obavy, a to zvláště u myslivecké veřejnosti a u chovatelů hospodářských zvířat.

V poslední době se stále častěji objevují zprávy, že krkavci na pastvinách napadají hospodářská zvířata, zejména skot chovaný celoročně pod širou oblohou. Největší problém nastává v období rozmnožování. Krkavci jako potravní pátrači se nejprve přiživovali na zbytcích placent a na uhynulých jehňatech či telatech. V posledních několika letech však zemědělci upozorňují, že napadají i živá, nejčastěji čerstvě narozená mláďata, která ještě nejsou plně mobilní. V současné době existují doložené informace, že krkavci svou pozornost přesouvají i na již odrostlé jedince.

Chovateli, kterému prokazatelně vzniká škoda, za současné legislativní situace nezbývá při ochraně svého stáda jiná možnost než požádat o výjimku ze zákazů u zvláště chráněných druhů živočichů v souladu s ustanovením § 56 odst. 2 písm. b) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (ZOPK) ve znění pozdějších předpisů. Před podáním vlastní žádosti by měl doložit, zda podnikl kroky, které by škodu eliminovaly, aniž by porušil zákon. Mezi takové může patřit např. změna organizace chovu.

Lze změnou organizace chovu zabránit škodám?

Předpoklad, že pokud se na pastvinách nebudou vyskytovat plodové obaly a nepohyblivá jehňata, která krkavcům mohou opravdu připomínat mršiny, budou tyto pastviny krkavci navštěvovány pouze příležitostně, je zřejmě mylný. Důkazem toho jsou např. zkušenosti zemědělce z CHKO Broumovsko. Přestože ovce bahní ve stáji a na volné pastviny vypouští životaschopná jehňata stará jeden až dva měsíce, stále na nich zaznamenává nadměrné ztráty.

Často diskutovanou variantou ochrany stáda je využití vycvičených psů, ale i zde chovatelé narazí na několik úskalí. Pro ochranu stáda před predátory se využívají velká pastevecká plemena, která byla vyšlechtěna k hlídání a obraně stáda, a ke všem vetřelcům jsou vrozeně nedůvěřivá a ostražitá. Vzhledem k poloze pastevních areálů, často navazujících na lidská obydlí, je neohroženost a samostatnost těchto plemen důvodem obav, že budou stádo hlídat nejen proti predátorům, ale i proti neukázněným občanům, kteří by mohli vstoupit na pastviny. Problém však neřeší ani ovčácká plemena: ta sice nemají vrozenou potřebu bezmezně chránit stádo, ale zase mají potřebu neustále se stádem pracovat. Ovce tak ustavičně reagují na povely psa, což je v období rození mláďat nežádoucí. Navíc se u nás provádí tzv. oplůtková pastva ovcí, obvykle se jedná o masná plemena, která nejsou adaptována na neustálý pohyb po pastvině.

Může orgán ochrany přírody vyřešit patovou situaci?

Krkavec velký patří mezi zvláště chráněné živočichy v souladu s § 48 ZOPK. Vyhláškou č. 395/1992 Sb. je zařazen mezi zvláště chráněné druhy v kategorii „ohrožený“. V rámci základních ochranných podmínek podle § 50 odst. 2 ZOPK je zakázáno škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů, zejména je chytat, chovat v zajetí, rušit, zraňovat nebo usmrcovat. Výjimku z uvedených zákazů lze povolit podle § 56 odst. 1 a 2 ZOPK pouze v případech, kdy jiný veřejný zájem převažuje nad zájmem ochrany přírody nebo v zájmu ochrany přírody. Vzhledem k zařazení krkavce velkého mezi druhy, které jsou předmětem ochrany po­dle práva Evropských společenství (viz článek 1, 5 a 6 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES o ochraně volně žijících ptáků), je možné povolit výjimku při splnění dalších kumulativních podmínek, a to:

• z důvodů uvedených v § 56 odst. 2 písm. b) ZOPK (v případě zájmu prevence závažných škod, zejména na dobytku),
• pokud neexistuje jiné uspokojivé řešení,
• povolovaná činnost neovlivní dosažení či udržení příznivého stavu druhu z hlediska ochrany.

Hned první podmínka je pro orgán ochrany přírody docela oříškem: Je pastva dobytka veřejným zájmem a převažuje tento zájem nad ochranou krkavce? Když uvážíme, že pastva je rozšířená v podhorských oblastech, kde patří k tradičnímu způsobu hospodaření v místech, která jsou špatně dostupná, a jedná se tedy o jednu z mála možností, jak tyto lokality udržovat a zachovat tak harmonicky utvářenou krajinu, může být v pastvě vlastně shledán veřejný zájem. Vesměs pastva může být prospěšná i v zájmu ochrany přírody, v případě extenzivní pastvy jsou prokázány pozitivní účinky na travní a hmyzí společenstva pasených lokalit.

Druhá podmínka „v případě zájmu prevence závažné škody, zejména na dobytku,“ se jeví jako jednoznačná, z toho důvodu chovatel přece žádá o výjimku. Přítomnost krkavce na pastvině však ještě neznamená, že způsobuje závažné škody. Jsou sice známá videa, ze kterých je patrné, že krkavci se pokoušejí napadnout mládě, ale na žádném není vidět přímé usmrcení, takže často nejsou považována za dostatečný důkazní materiál. Je tedy na žadateli, aby prokázal, že krkavec opravdu zabíjí živé a životaschopné kusy. Zároveň by měl poskytnout důkazy o zdravotním stavu svého stáda, aby bylo zřejmé, že k úhynu mláďat došlo opravdu v důsledku aktivity krkavců. Nejpřesnější informace by mohly přinést pitevní zprávy uhynulých jehňat/telat, ale ty zároveň představují další náklady pro chovatele. A zde se naskýtá otázka: Bude žadatel ochoten investovat do odborných posudků, když si není jistý, zda mu bude výjimka povolena, a když povolena bude, vyřeší zemědělci kýžený problém podle jeho představ?

Třetí podmínka byla již nastíněna výše. Před vlastní žádostí o výjimku ze zákazů u zvláště chráněných druhů by měl žadatel vyčerpat veškerá legální opatření, aby zabránil škodám způsobeným krkavcem na dobytku. Mezi ně patří zmíněné využití psů nebo změna organizace chovu, případně plašení přítomností člověka atd. Na místě by určitě měla být i úvaha, zda se v blízkosti pastviny nevyskytuje nějaký pravidelný mimořádný zdroj potravy (např. skládka odpadů, myslivecká přikrmovací zařízení či neuklizené vývrhy), který ptákům poskytuje snadný přísun potravy, a tím umožňuje jejich větší koncentraci. Obecně krkavec jako „potravní pátrač“ potřebuje ke sběru potravy rozsáhlé území, ale v případě mimořádné potravní nabídky se zejména nehnízdící ptáci shromažďují v blízkosti potravního zdroje v hejnech čítajících několik desítek (výjimečně i stovek) jedinců. V těchto skupinách se jedinci – vzhledem ke své inteligenci a schopnosti napodobovat ostatní – velmi rychle učí využívat nové zdroje. A to je zřejmě i důvod, proč se v některých oblastech projevuje atypické chování krkavců se sklonem k napadání živých jedinců hospodářských zvířat (Pavelka a Šťastný 2009).

Vzhledem k neustále narůstající populaci krkavce v ČR by případná povolená výjimka neovlivnila dosažení či udržení příznivého stavu druhu z hlediska ochrany, záleží to však na řadě faktorů a každý případ je třeba posuzovat samostatně. Ovšem při povolování výjimky je nutné zvážit překryv období vzniku největších škod (rození mláďat) s obdobím hnízdění krkavce velkého. Jedná se totiž o nejcitlivější období i pro krkavce.

Výjimky vydané Správami CHKO

Správy jednotlivých CHKO jsou organizační součástí AOPK ČR, ale jako orgán ochrany přírody podle ZOPK rozhodují autonomně a odvolacím orgánem k jejich rozhodnutí jsou příslušné odbory výkonu státní správy MŽP. Správy chráněných krajinných oblastí Broumovsko a Slavkovský les vydaly výjimku z důvodu prevence závažné škody na hospodářských zvířatech a Správa chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko v zájmu ochrany volně žijících živočichů. Mezi další oblasti, kde byl zaznamenán konflikt s krkavci, patří Karlovarský, Královéhradecký, Plzeňský, Ústecký a Zlínský kraj.

Z důvodu krátké účinnosti výjimek (výjimky byly SCHKO vydané v roce 2012 a 2013) nejsme v současné době schopni objektivně vyhodnotit jejich dopad na řešený problém.

LITERATURA

Pavelka J. a ŠŤASTNÝ K. (2009): Predace hospodářských zvířat krkavcem velkým. Svět myslivosti 10 (9): 12-13. – Šťastný K., Hudec K. a kol (2011). Fauna ČR, Ptáci 3/II. Academia, Praha. – Šťastný K. a BEJČEK V. (2008) Krkavec velký – rozporuplný zástupce naší ptačí fauny. Svět myslivosti 9 (6). – Šťastný K., BEJČEK V., Hudec K. (2006): Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice, 2001-2003. Aventinum. Praha.

Autorka pracuje v sekci ochrany přírody a krajiny, AOPK ČR

Krkavec velký

Krkavec velký (Corvus corax) je nejmohutnější představitel čeledi krkavcovitých. V současné době je rozšířen na většině území Evropy a Asie, v severní polovině Afriky a v Severní Americe. V ČR žije v lesích i v otevřené krajině bez ohledu na nadmořskou výšku. Hlavní podmínkou je hnízdění na nepřístupném místě. Proto si ptáci stavějí hnízda nejčastěji v korunách vysokých stromů, dosti často i na skalních stěnách. Krkavec je všežravec, který nepohrdne nejrůznější rostlinnou ani živočišnou potravou. V oblastech, kde je dostatek mršin a odpadků, upřednostňuje tento druh potravy. Dokáže však také aktivně lovit, přičemž se nejvíce zaměřuje zejména na drobné savce a bezobratlé (Šťastný et al. 2011, Šťastný a Bejček 2008).