Hnanická stráň

Hnanická stráň s vitální populací koniklece velkokvětého (Pulsatilla grandis) je charakteristickou lokalitou podyjských vřesovišť.

Vřesoviště patří mezi významné nelesní biotopy vzniklé pastevní činností člověka. Jsou známy zejména z oblastí západní Evropy, působením atlantického klimatu od západu vznikají omezeně i v Evropě střední. Určitá podoba vřesovišť se nachází i v ČR, kde se jejich vývoj soustředil zejména na intenzivně narušované plochy, například vojenských újezdů. Dominující vřes obecný (Calluna vulgaris) totiž klíčí pouze na holém substrátu, je konkurenčně slabý a vyžaduje tedy určitou míru disturbance, při níž navíc výborně vegetativně regeneruje. Díky poloze Národního parku Podyjí na pomezí panonie má správa parku důležitou a výjimečnou úlohu při ochraně středoevropského unikátu – pásma travinných společenstev stepí a vřesovišť, nacházejících se na východním okraji národního parku a jeho ochranného pásma mezi Znojmem a Hranicemi. Nejpozději od raného středověku zde vznikal na místě vyklučených teplomilných acidofilních doubrav pestrý soubor xerotermních pastvin a lad, jedinečný díky obohacení o panonské prvky. Keříčková společenstva kyselých substrátů s vřesem, mechorosty a lišejníky se tak dnes střídají se suchými trávníky, úhory nebo i ruderální vegetací na ploše více než 150 ha a utvářejí tak charakteristický ráz krajiny. Svou specifickou faunou i flórou významně navyšují celkový počet druhů organismů vyskytujících se na území parku. Ve druhé polovině 20. století byla značná část původní plochy pastvin opět zalesněna. Zvýšila se navíc akumulace dusíku z atmosférických spadů, čímž došlo ke změnám konkurenčních poměrů a druhová diverzita začala klesat. Byl tak omezen výskyt některých dnes i ohrožených druhů organismů. Správa národního parku se snaží plánováním vhodného managementu o návrat pastvy do oblasti, eliminuje nálety dřevin a porosty expanzivních druhů trav a usiluje o přerušení ostré hranice lesa a nelesních ploch. Příroda podyjských vřesovišť tak bude mít šanci opět uplatnit své rozmanité krásy a předvést se dalším pokolením v plné síle a vitalitě.

Text Zdeněk Musil, botanik Správy NP Podyjí