Michal Burian

K zavádění zásad udržitelného cestovního ruchu motivuje podniky služeb cestovního ruchu fakt, že garanci jejich odpovědného chování stále častěji vyžaduje zákazník, a současně se tak podnikatelské subjekty snaží odlišit od konkurence. Jedním z nástrojů těchto zásad je certifikace služeb udržitelného cestovního ruchu. Jednoznačně nejrozšířenější je v oblasti ubytovacích a stravovacích služeb (stále častější nabídka bioproduktů a lokálních produktů), dále služeb průvodcovských, informačních a tour-operátorských¹a dokonce i v celých destinacích². Firmy ve svých materiálech s úspěchem propagují některé produkty jako „udržitelné“ či „odpovědné“ a svým zákazníkům garantují, že právě tyto produkty mají jimi požadovanou „zelenou“ kvalitu. Na tomto specifickém trhu jsou tedy upřednostňovány ty služby cestovního ruchu, jež se mohou prokázat příslušnou garancí, značkou, certifikátem.