Zaměřeno na veřejnost

Ochrana přírody 5/2018 — 21. 10. 2018 — Zaměřeno na veřejnost — Tištěná verze článku v pdf

Zeleň prospívá fyzickému a duševnímu zdraví

Strom neodepře svůj stín ani tomu, kdo jej přichází porazit. - malajské přísloví

Autor: Jan Plesník, Marcela Plesníková

Co všechno zvládne zeleň
Úloha, kterou hraje zeleň ve městech a vesnicích z pohledu péče o životní prostředí, bývá bez nadsázky mnohostranná.

Podle výsledků výzkumu, uskutečněného Evropskou agenturou životního
prostředí, vnímá většina Evropanů městskou zeleň jako část lidských sídel,
zkvalitňujících jejich život. Na snímku Městský park ve Vídni. Foto Jan Plesník

Začněme u jevu, který je nejen v České republice oprávněně považován za největší problém životního prostředí – kvality ovzduší. Zeleň, zejména stromy s hustým listovím, může snížit znečištění atmosféry tím, že z ní odstraňuje cizorodé látky včetně polétavého prachu a těžké kovy (French et al. 2006, Nowak et al. 2006, Pataki et al. 2011, Samson et al. 2017).

Vegetace rovněž omezuje negativní vliv hluku na organismy. Vzrostlá zeleň nejenže odráží zvukové vlny do různých směrů, ale navíc je i pohlcuje (Gidlöf-Gunnarson & Öhrström 2007).

Jen obtížně, pokud vůbec, můžeme nahradit působení zeleně na mikroklimatické podmínky ve městech, a to ochlazováním prostředí výparem, zadržováním vody v prostředí, odrážením a pohlcováním slunečního záření, vytvářením stínu a podporou výměny vzduchu: nemalým způsobem tak snižuje efekt tepelného ostrova. Koruna středně velkého stromu v horkém letním dnu vypaří až 80 litrů vody. Sídelní zeleň pohlcuje a čistí dešťovou vodu, čímž snižuje tlak na kanalizaci a omezuje nebezpečí povodní (Livesley et al. 2016). Uvedený jev je o to významnější, že na nepropustných plochách, jako je asfalt nebo beton, odteče 40–83  % srážek, zatímco na trávnících dosahuje tato hodnota jen 13  % (Kaye et al. 2006). Vegetace v lidských sídlech přitom zpevňuje půdu, zejména na svazích, a brání větrné a vodní erozi.

Rozdílné zahřívání vzduchu nad zastavěnými prostorami a povrchem tvořeným vegetací nutně vyvolává místní proudění vzduchu, zejména jestliže keře a stromy vytvářejí celé pásy. Chladnější a čerstvý vzduch vyměňuje suchý a ohřátý nad zástavbou, takže zelené plochy můžeme přirovnat k účinnému ventilátoru. U průmyslových a zemědělských podniků může vegetace zbavovat okolí nepříjemného zápachu.

Žádný div, že desetiprocentní rozšíření plochy stromového patra v britském Manchesteru vedlo ke snížení okolní teploty o 3–4 °C (Gill et al. 2007) a k velké úspoře energie nezbytné pro provoz klimatizačních zařízení v budovách. Připomeňme, že vzrostlý strom ve městě má stejný účinek jako klimatizační zařízení pro deset velkých kanceláří. Stromy a keře patří mezi špatné vodiče tepla, a proto vyrovnávají tepelné rozdíly (Nicholson-Lord 2003, Bowler et al. 2010). Zastínění dřevinami může v letní sezoně v mírném pásu stlačit spotřebu elektrické energie až o 30  % (Coutts & Hahn 2015).

Není to tak dávno, co se hygienici, lékaři a ochránci přírody začali dívat na městskou zeleň z jiného, neméně důležitého pohledu. Dřeviny zachytáváním prachu lapají částice, na nichž ulpívají mj. patogenní organismy, hlavně bakterie. Některé druhy keřů a stromů jsou schopné vylučovat na povrchu listů látky, především silice, působící jako antibiotika.

Jak působí sídelní zeleň na fyzické zdraví
Rozsáhlý výzkum vlivu zeleně v lidských sídlech na fyzické zdraví jejich obyvatel přinesl zejména v posledních letech řadu pozoruhodných poznatků. Je ale nutné zdůraznit, že se uvedený dopad projevuje různě u rozdílných skupin obyvatelstva (ženy, děti a mládež, senioři) a v různém socioekonomickém prostředí a že se výsledky studií liší stupněm průkaznosti (James et al. 2015).

Městské zelené plochy povzbuzující k procházkám, kondičnímu běhání, jízdě na kole a dalším fyzickým aktivitám zlepšují zdatnost a snižují obezitu a pravděpodobnost arytmií srdce (Lachowycz & Jones 2011, De Jong et al. 2012, Mantler & Logan 2015, Shanahan et al. 2016). Uvádí se, že obyvatelé žijící v blízkosti parků tráví chůzí až o 1,5 hodiny více než lidé s omezenějším přístupem k nim (Sallis et al. 2016). Zejména ve velkých městech narůstá v důsledku stále intenzivnější dopravy, průmyslové výroby a snižující se dostupnosti tichých míst hlučnost: o to větší význam mají zelené pásy a další pozemky porostlé vegetací (Gidlöf-Gunnarson & Öhrström l.c.). K zlepšení fyzického zdraví přispívá již zmiňovaná schopnost zeleně zvyšovat kvalitu ovzduší a omezovat důsledky veder. Výzkum prováděný v Austrálii a USA prokázal, že lidi žijící v městském prostředí s větším rozsahem zeleně ohrožuje mnohem méně nedostatek spánku (Astell-Burt et al. 2013, Grisby-Toussain et al. 2015).

Neméně významně působí sídelní zeleň na oběhovou soustavu. Nejen intenzita chůze v parcích a obdobném prostředí se zelení, ale i pouhá přítomnost vegetace snižuje nebezpečí vzniku kardiovaskulárních onemocnění včetně infarktu myokardu (Pereira et al. 2012, Gražulevičiene et al. 2015, Bosch van den & Bird 2018). Protože zdravý životní styl zůstává vhodnou prevencí výskytu cukrovky II. typu, přítomnost a množství sídelní zeleně hraje v tomto směru nezanedbatelnou roli (Thiering et al. 2016). Řada studií podporuje názor, že nabídka zelených ploch v blízkosti bydliště snižuje v některých případech pravděpodobnost samovolného potratu a zvyšuje hmotnost novorozenců (Dzhambov et al. 2014, Hystad et al. 2014), ale jiní autoři tuto souvislost nepotvrzují (WHO 2016).

Podtrženo, sečteno: přítomnost a rozsah zelených ploch snižují úmrtnost obyvatel měst, zejména v důsledku chorob dýchací a oběhové soustavy a vln veder (Berg van den et al. 2015, Gascon et al. 2016).

Zeleň a psychika
Když v roce 1984 uveřejnil mladý americký psycholog Roger Ulrich výsledky výzkumu, mnoho lidí jim jednoduše nevěřilo, a to přesto, že pokus probíhal za předem daných přísných podmínek, přinesl kvantifikovatelné výstupy a byl uveřejněn v prestižním, recenzovaném vědeckém časopise. Rozbor lékařských zpráv pacientů po operaci žlučníku ukázal, že pacienti shlížející z okna na listnaté stromy v předměstské nemocnici se uzdravovali o den dříve, potřebovali méně léků na tišení bolesti a měli méně pooperačních problémů než nemocní s výhledem na cihlovou zeď (Ulrich 1984). Nicméně teprve v poslední době byly uveřejněny studie na velkém vzorku obyvatel, prováděné delší dobu a zaměřené na co nejširší spektrum zkoumaných osob (Alcock et al. 2014, Cohen-Cline et al. 2015, Gilbert 2016).

Opakovaně se potvrdilo, že parky, městské lesy, zahrady, dvory se zelení a další zelené plochy v lidských sídlech snižují stres, deprese a pocit úzkosti a smutku a omezují příliš impulzivní jednání (Beyer et al. 2014, Reklaitiene et al. 2014, Pope et al. 2015), zlepšují smyslové vnímání, paměť, pozornost, schopnost se soustředit a logické myšlení, a to i u hyperaktivních dětí, a urychlují dobu zotavování se ze stresu (Amoly et al. 2014, Lin et al. 2014, Markevych et al. 2014, Li & Sullivan 2016). Zaměstnavatelé by měli vědět, že pouhý pohled do zeleně zvyšuje potěšení z práce a naopak snižuje pracovní vypětí (Lee et al. 2009). Městské zelené plochy, zejména parky, umožňují lidem se setkávat, upevňovat mezilidské vztahy a redukovat pocit osamělosti (Maas et al. 2009, Kazmierczak 2013). Nepřekvapí, že zvýšení zeleně o jediný strom na kilometr ulice snížilo v Londýně počet předpisů na léky omezujících pocity deprese na tisíc obyvatel o 1,18 (Taylor et al. 2015).

Obdobně jako v případě fyzického zdraví se dopady sídelní zeleně odlišují u různých skupin obyvatelstva a za rozdílných podmínek a během lidského života se mohou měnit (Gascon et al. 2015). Ukazuje se ale, že kladné působení dřevin a další vegetace v lidských sídlech nemusí být vždy zprostředkováno zvýšeným pohybem v zelených plochách, ale přímým snížením koncentrace stresového hormonu kortizolu prostřednictvím části mozku hrající klíčovou úlohu při vytváření a uchování paměťových stop souvisejících s emocionálními prožitky – amygdaly (Honold et al. 2015, Mantler & Logan l.c.). V některých případech může mít městská zeleň větší pozitivní vliv na psychické než fyzické zdraví obyvatel (Sugiyama et al. 2008).

Když městská vegetace působí problémy
Ani vliv zelených ploch v lidských sídlech na kvalitu života jejich obyvatel nemusí být vždy jednoznačně kladný.

Nejčastěji diskutovaným negativním působením sídelní zeleně zůstává souvislost s alergiemi (viz rámeček na této straně). Husté stromové patro může hromadit cizorodé látky z ovzduší tím, že omezuje proudění vzduchu, zvláště jestliže frekventované ulice obklopují z obou stran vysoké budovy (Vos et al. 2013, Abhijith et al. 2013). Zejména duby a topoly uvolňují do atmosféry biogenní těkavé organické látky (BVOC) a významně tak přispívají k tvorbě přízemního ozonu (Calfapietra et al. 2013, Churkina et al. 2015, 2017). Obyvatelé, žijící v blízkosti zelených ploch, mohou být vystaveni působení pesticidů, používaných kupř. při regulaci plevelů a hmyzu v městských parcích. Totéž platí také pro výskyt onemocnění přenášených volně žijícími živočichy, jako je lymská borelióza nebo toxoplazmóza (WHO 2016). Těžkosti může způsobovat i spadané listí nebo ulámané větve a stromy mohou ztěžovat výhled řidičům a chodcům (Lohr et al. 2004, Lyytimäki & Sipilä 2009). Názory na to, zda rozsah parků a dalších zelených ploch zvyšuje zejména ve velkoměstech kriminalitu, nejsou jednoznačné (Troy et al. 2012, Maruthaveeran & Bosch van den 2014, Locke et al. 2017).

Žádný z problémů, způsobovaný sídelní zelení, není obyvateli velkých měst v USA považován za dostatečný důvod pro to, aby se ve městech nepěstovaly stromy (Lohr et al. l.c.).

Komu se zelení
Většina až dosud uskutečněných studií potvrzuje, že městská zeleň zlepšuje, ať už přímo, nebo nepřímo, fyzické a duševní zdraví obyvatel a tím i kvalitu jejich života. Nicméně i přes neustále rostoucí počet prací zabývajících se vzájemnými vazbami mezi kvantitou a kvalitou sídelní zeleně a zdravotním stavem obyvatel měst a venkova (problematice se věnuje hned několik specializovaných vědeckých časopisů) odpověď na některé otázky není dosud jednoznačná nebo dostačující, takže další výzkum se ukazuje jako nezbytný (Hartig et al. 2014, Lee et al. 2015).

O rozdílu mezi náklady na výsadbu zeleně a péči o ni a přínosy poskytovanými zelenými plochami rozhoduje do značné míry její druhové složení zejména stromů (Song et al. 2018). Urbanisté, ekologové a lékaři navrhli řadu konkrétních postupů, jak ve městech umocnit pozitivní vliv zelených ploch na lidský organismus a současně podpořit tamější biologickou rozmanitost (Elmqvist et al. 2015, Aronson et al. 2017, Hansen et al. 2017, WHO 2017a, 2017b, Garrard et al. 2018). Nezbývá než je co nejdříve rozumným způsobem uskutečnit.

Použitá literatura:

Abhijith K.V., Kumar P., Gallagher J., McNabola A., Baldauf R., Pilla F., Broderick B., Di Sabatino S. & Pulvirenti B. (2017): Air pollution abatement performances of green infrastructure in open road and built-up canyon environments – A review. Atm. Environ. 162: 71–86.
ALCOCK I., WHITE M.P., WHEELER B.W., FLEMING L.E. & DEPLEDGE M.H. (2014): Longitudinal effects on mental health of moving to greener and less green urban areas. Environ. Sci. Technol. 48: 1247‐1255.
AMOLY E., DADVAND P., FORNS J., LOPEZ‐VICENTE M., BASAGANA X., JULVEZ J., ALVAREZ PEDREROL M., NIEUWENHUIJSEN M.J. & SUNYER J. (2014): Green and blue spaces and behavioral development in Barcelona schoolchildren: the BREATHE project. Environ. Health Persp. 122: 1351‐1358.
Aronson M.F.J., Lepczyk Ch.A., Evans K.L., Goddard M.A., Lerman S.B., MacIvor J.S., Nilon Ch.H. & Vargo T. (2017): Biodiversity in the city: key challenges for urban green space management. Front. Ecol. Environ. 15: 189-196.
ASTELL‐BURT T., FENG X. & KOLT G. S. (2013): Does access to neighbourhood green space promote a healthy duration of sleep? Novel findings from a cross‐sectional study of 259 319 Australians. BMJ 3:e003094.
Berg van den M., Wendel-vos W., Poppel van M., Kemper H., Mechelen van W. & Maas J. (2015): Health benefits of green spaces in the living environment: A systematic review of epidemiological studies. Urban Fores. Urban Greening 14: 806-816.
BEYER K.M., KALTENBACH A., SZABO A., BOGAR S., NIETO F.J. & MALECKI K. M. (2014): Exposure to neighborhood green space and mental health: evidence from the survey of the health of Wisconsin. Int. J. Environ. Res. Publ. Health 11: 3453‐3472.
Bosch van den M. & Bird W. eds. (2018): Nature and public health. The role of nature in improving the health of a population. Oxford Univ. Press Oxford, 368 pp.
Bowler D.E., Buyung-Ali L., Knight T.M. & Pullin A.S. (2010): Urban greening to cool towns and cities: A systematic review of the empirical evidence. Landsc. Urban Plann. 97: 147–155.
Calfapietra C., Fares S., Manes F.d, Morani A., Sgrigna G. & Loreto F. (2013): Role of Biogenic Volatile Organic Compounds (BVOC) emitted by urban trees on ozone concentration in cities: A review. Environ. Pollut. 183: 71-80.
Cariňanos P. & Casares-Porces M. (2011): Urban green zones and related pollen allergy: A review. Some guidelines for designing spaces with low allergy impact. Landsc. Urban Plann. 101: 205–214.
Cariňanos P., Adinolfi C., Diaz de la Guardia C., De Linares C. & Casares-Porcel M. (2016): Characterization of allergen emission sources in urban areas.  J. Environ. Qual. 45:244–252.
Cariňanos P., Calaza-Martinez P., O´Brien L. & Calfapietra C. (2017a): The cost of greening: Disservices of urban trees. In Pearlmutter D, Calfapietra C., Samson R., O´Brien L., Krajter Ostoič S., Sanesi G. & Alonso Del Ammo (eds.): The urban forest. Cultivating green infrastructure for people and the environment. Springer Dordrecht, the Netherlands: 79-86.
Cariñanos P., Casares-Porcela M., Díaz de la Guardia C., Aira M.J., Belmonte J., Boi M., Elvira-Rendueles B., De Linares C., Fernández-Rodriguez S., Maya-Manzano J.M., Pérez-Badía R., Rodriguez-de la Cruz D., Rodríguez-Rajo F.J., Rojo-Úbeda J., Romero-Zarco C., Sánchez-Reyes E., Sánchez-Sánchez J., Tormo-Molina R. & Maray A.M.V. (2017b): Assessing allergenicity in urban parks: A nature-based solution to reduce the impact on public health. Environ. Res. 155: 219–227.
Cohen-Cline H., Turkheimer E. & Duncan G.E. (2015): Access to green space, physical activity and mental health: A twin study. J. Epidemiol. Comm. Health 69: 523-529.
Coutts Ch. ed. (2016): Green infrastructure and public health. Routledge London and New York, 326 pp.
Coutts Ch. & Hahn M. (2015): Green infrastructure, ecosystem services, and human health. Int. J. Environ. Res. Public Health 12: 9768-9798.
DADVAND P., VILLANUEVA C.M., FONT‐RIBERA L., MARTINEZ D., BASAGANA X., BELMONTE J., VRIJHEID M., GRAŽULEVIČIENE R., KOGEVINAS M. & NIEUWENHUIJSEN M.J. (2014):. Risks and benefits of green spaces for children: a cross‐sectional study of associations with sedentary behavior, obesity, asthma, and allergy. Environ. Health Persp. 122: 1329‐1335.
D’Amato G., Cecchi L., Bonini S., Nunes G., Annesi-Maesano I., Behrendt H., Liccardi G., Popov T. & Cauwenberg VAN (2007): Allergenic pollen and pollen allergy in Europe. Allergy 62: 976–990.
DE JONG K., ALBIN M., SKÄRBÄCK E., GRAHN P. & BJÖRK J. (2012): Perceived green qualities were associated with neighborhood satisfaction, physical activity, and general health: Results from a crosssectional study in suburban and rural Scania, southern Sweden. Health Place 18: 1374‐1380.
Donovan G.H. & Butry D.T. (2010): Trees in the city: valuing street trees in Portland, Oregon. Landsc. Urban Plann. 94: 77-83.
DZHAMBOV A.M., DIMITROVA D.D. & DIMITRAKOVA E.D. (2014): Association between residential greenness and birth weight: Systematic review and meta‐analysis. Urban Fores. Urban Greening 13: 621‐629.
ELMQVIST T., SETÄLÄ H., HANDEL S.N., VAN DER PLOEG S., ARONSON J., BLIGNAUT J.N., GÓMEZBAGGETHUN E., NOWAK D.J., KRONENBERG J. & DE GROOT R. (2015): Benefits of restoring ecosystem services in urban areas. Curr. Opin. Environ. Syst. 14: 101‐108.
French C.J., Dickson N.M. & Putwain P.D. (2006): Woody biomass phytoremedation of contaminated brownfield land. Environ. Pollut. 141: 387-395.
FUERTES E., MARKEVYCH I., BERG von A., BAUER C. P., BERDEL D., KOLETZKO S., SUGIRI D. & HEINRICH J. (2014): Greenness and allergies: evidence of differential associations in two areas in Germany. J. Epidemiol. Comm. Health 68: 787‐790.
Garrard G.E., Williams N.S.G., Mata L., Thomas J. Bekessy S.A. (2018): Biodiversity sensitive urban design. Conserv. Lett. 11: 1-10.
Gascon M., Triguero-Mas M., Martínez D., Dadvand P., Forns J. & Neuwenhuijsen M.J. (2015): Mental health benefits of long-term exposure to residential green and blue spaces: A systematic review. Int. J. Environ, Res. Public Health 12: 4354-4379.
Gascon M., Triguero-Mas M., Martínez D., Dadvand P., Rojas-Rueda D., PlasÉncia A. & Neuwenhuijsen M.J. (2016): Residential green spaces and mortality: A systematic review. Environ. Int. 86: 60-67.
Gidlöf-Gunnarsson A. & Öhrström E. (2007): Noise and well-being in urban residential environments: The potential role of perceived availability to nearby green areas. Landsc. Urban Plann. 83:115–126.
Gilbert N. (2016): A natural high. Nature 531: 856-857.
GILL S.E., HANDLEY J.F., ENNOS A.R. & PAULEIT S. (2007): Adapting cities for climate change: The role of the green infrastructure. Built Environ. 33: 115‐133.
GRAŽULEVIČIENE R., VENCLOVIENE J., KUBILIUS R., GRIZAS V., DEDELE A., GRAŽULEVIČIUS T., CEPONIENE I., TAMULEVICIUTE‐PRASCIENE E., NIEUWENHUIJSEN M. J., JONES M. & GIDLOW C. (2015): The effect of park and urban ecvironments on coronary artery disease patients: A randomized trial. BioMed Res. Int. 9: e403012.
GRIGSBY‐TOUSSAINT D. S., TURI K.N., KRUPA M., WILLIAMS N. J., PANDI‐PERUMAL S.K. & JEANLOUIS G. (2015): Sleep insufficiency and the natural environment: Results from the US Behavioral Risk Factor Surveillance System Survey. Prev. Med. 78: 78‐84.
Hansen R., Rall E., Chapman E., Rolf W. & Pauleit S. eds. (2017): Urban green infrastructure planning: A guide for practitioners. Green Surge Freising/Munich, 106 pp.
Hartig T., Mitchell R., Vries de S. & Frumkin H. (2014): Nature and health. Annu. Rev. Public Health 35:207–228.
Honold J., Lakes T., Beyer R. & van der Meer (2015): Restoration in urban spaces: nature views from home, greenways, and public parks. Environ. Behav. 1-30.
HYSTAD P., DAVIES H. W., FRANK L., VAN LOON J., GEHRING U., TAMBURIC L. & BRAUER M. (2014): Residential greenness and birth outcomes: evaluating the influence of  spatially correlated built environment factors. Environ. Health Persp. 122: 1095‐1102.
Churkina G., Grote R., Butler T.M. & Lawrence M. (2015): Natural selection? Picking the right trees for urban greening. Environ. Sci. Policy 47: 12–17.
Churkina G., Kuik F., Bonn B., Lauer A., Grote R., Tomiak K. & Butler T.M. (2017): Effect of VOC emissions from vegetation on air quality in Berlin during a heatwave. Environ. Sci. Technol. 51: 6120−6130.
James P., Banay R., Hart J.E. & Laden F. (2015): A review of health benefits of greenness. Curr. Epidemiol. Rep. 2: 131-142.
Kaye J.P., Groffman P.M., Grimm N.B., Baker L.A. & Pouyat R.V. (2006): A distinct urban biogeochemistry? Trends Ecol. Evol. 21: 192-199.
Każmierczak A. (2013): The contribution of local parks to neighbourhood social ties. Landsc. Urban Plann. 109: 31-44.
Lachowycz K. & Jones A.P. (2011): Greenspace and obesity: a systematic review of the evidence. Obes. Rev. 12: e183-e189.
Lee J., Park B.J., Tsunetsugu Y., Kagawa T. & Miyazaki Y. (2009): Restorative effects of viewing real forest landscapes, based on a comparison with urban landscapes. Scand. J. For. Res. 24, 227–234.
Lee A.C.K., Jordan H.C. & Horsley J. (2015): Value of urban green space in promoting healthy living and wellbeing: Prospects for planning. Risk Manage. Healthcare Policy 8: 131-137.
Li D. & Sullivan W.C. (2016): Impact of view to school landscapes and recovery from stress and mental fatigue. Landsc. Urban Plann. 148: 149-158.
Lin Y.H., Tsai C.C., Sullivan P., Chang P.J. & Chang C.Y. (2014): Does awareness effect the restorative function and perception of street trees? Front. Psychol. 5: 906. Livesley S.J., McPherson G.M. & Calfapietra C. (2016): The urban forest and ecosystem services: Impacts on urban water, heat, and pollution cycles at the tree, street and city scale. J. Environ. Qual. 45: 119-124.
Locke D.H., Han S., Kondo M.C., Murphy-Dunning C. & Mary Cox M. (2017): Did community greening reduce crime? Evidence from New Haven, CT, 1996–2007. Landsc. Urban Plann. 161: 72-79.
Lohr V.I., Pearson-Mims C.H., Tarnai J. & Dilmann D.A. (2004): How urban residents rate and rank the benefits and problems associated with trees in cities. J. Arboricult. 30: 28-35.
LOVASI G. S., O’NEIL‐DUNNE J.P., LU J. W., SHEEHAN D., PERZANOWSKI M.S., MACFADEN S.W., KING K.L., MATTE T., MILLER R.L., HOEPNER L.A., PERERA F.P. & RUNDLE A. (2013): Urban tree canopy and asthma, wheeze, rhinitis, and allergic sensitization to tree pollen in a New York City birth cohort. Environ. Health Persp. 121: 494‐500.
LOVASI G. S., QUINN J. W., NECKERMAN K. M., PERZANOWSKI M. S. & RUNDLE A. (2008): Children living in areas with more street trees have lower asthma prevalence. J. Epidemiol. Community Health 62: 647‐649.
Lyytimäki J. & Sipilä M. (2009)? Hopping on one leg – The challenge of ecosystem disservices for urban green management. Urban Fores. Urban Greening 8: 309-315.
Maas J., Van Dillen S.M.E., Verheij R.A. & Groenewegen P.P. (2009): Social contacts as a possible mechanism behind the relation between green space and health. Health Place 15: 586–595.
Mantler A. & Logan C. (2015): Natural environment and mental health. Adv. Integr. Med. 2: 5–12.
MARKEVYCH I., FUERTES E., TIESLER C.M., BIRK M., BAUER C.P., KOLETZKO S., VON BERG A., BERDEL D. & HEINRICH J. (2014): Surrounding greenness and birth weight: results from the GINIplus and LISAplus birth cohorts in Munich. Health Place 26: 39‐46.
Maruthaveeran S. & Bosch van den C.C.K. (2014): A socio-ecological exploration of fear of crime in urban green spaces – A systematic review. Urban Fores. Urban Greening 13: 1-18.
Melichar J. & Kaprová K. (2013): Revealing preferences of Prague´s homebuyers towards greenery amenities: The empirical evidence of distance-size effect. Landsc. Urban Plann. 109: 56-66.
Nicholson-Lord D. (2003): Green cities: And why we need them. New Economics Foundation London, 60 pp.
NOWAK D. J., CRANE D.E. & STEVENS J.C. (2006): Air pollution removal by urban trees and shrubs in the United States. Urban Fores. Urban Green. 4: 115‐123.
Pataki D.E., Carreiro M.M., Cherrier J., Grulke N.E., Jennings V., Pincetl S., Pouyat R.V., Whitlow T.H. & Zipperer W.C. (2011): Coupling biogeochemical cycles in urban environments: ecosystem services, green solutions, and misconceptions. Front. Ecol. Environ. 9:27-36.
PEREIRA G., FOSTER S., MARTIN K., CHRISTIAN H., BORUFF B.J., KNUIMAN M. & GILES‐CORTI B. (2012): The association between neighborhood greenness and cardiovascular disease: An observational study. BMC Public Health 12: 466‐466.
POPE D., TISDALL R., MIDDLETON J., VERMA A., VAN AMEIJDEN E., BIRT C. & BRUCE N.G. (2015): Quality of and access to green space in relation to psychological distress: results from a population based cross‐sectional study as part of the EURO‐URHIS 2 project. Eur. J. Public Health 28: 39.
REKLAITIENE R., GRAŽULEVIČIENE R., DEDELE A., VIRVICIUTE D., VENSLOVIENE J., TAMOSIUNAS A., BACEVICIEN M., LUKSIENE D., SAPRANAVICIUTE‐ZABAZLAJEVA L., RADISAUSKAS R., BERNOTIENE G., BOBAK M. & NIEUWENHUIJSEN M.J. (2014): The relationship of green space, depressive symptoms and perceived general health in urban population. Scan. J. Publ. Health 42: 669-676.
Sallis J., Cerin E., Conway T., Adams M., Frank L., Pratt M., Salvo D., Schipperijn J., Smith G., Cain K., Davey R., Kerr J., Lai P. et al. (2016): Physical activity in relation to urban environments in 14 cities worldwide: A cross-sectional study. The Lancet 387: 2207-2217.
Samson R., Grote R., Calfapietra C., Cariñanos P., Fares S., Paoletti E. & Tiwary A. (2017): Urban trees and their relation to air pollution. In Pearlmutter D, Calfapietra C., Samson R., O´Brien L., Krajter Ostoič S., Sanesi G. & Alonso Del Ammo (eds.): The urban forest. Cultivating green infrastructure for people and the environment. Springer Dordrecht, the Netherlands: 21-30.
Sander H., Polasky S. & Haight R.G. (2010): The value of urban tree cover: A hedonic property price model in Ramsey and Dakota Counties, Minnesota, USA. Ecol. Econ. 69. 1646-1656.
Shanahan D.F., Franco L., Lin B.B., Gaston K.J. & Fuller R.A. (2016): The benefits of natural environments for physical activity. Sports Med. 46: 989-995. – Song X.P., Tan F.Y., Edwards P. & Richards D. (2018): The economic benefits and costs of trees in urban forest stewardship: A systematic review. Urban Fores. Urban Green. 29: 163-170.
Sugiyama T., Leslie E., Giles-Corti B. & Owen N. (2008): Associations of neighbourhood greenness with physical and mental health: do walking, social coherence and local social interaction explain the relationships? J. Epidemiol. Community Health 62: e9. - Szczepańska A., Krzywnicka I. & Lemański G. (2016): Urban greenery as a component of real estate value. Real Est. Manage. Valuat. 24: 79-87.
Taylor M.S., Wheeler B.W., White M.P., Economou T. & Osborne N.J. (2015): Urban street tree density and antidepressant prescription rates – A cross-sectional study in London, UK. Landsc. Urban Plann. 136: 174-179.
THIERING E., MARKEVYCH I., BRÜSKE I., FUERTES E., KRATZSCH J., SUGIRI D., HOFFMANN B., VON BERG A., BAUER C. P., KOLETZKO S., BERDEL D. & HEINRICH J. (2016): Associations of residential long‐term air pollution exposures and satellite‐derived greenness with insulin resistance in German adolescents. Environ. Health Persp. 124: 1291-1298.
Tischer Ch., Gascon M., Fernández-Somoano A., Tardón A., Lertxundi Matereola A., Ibartuzea J., Ferrero A., Estarlich M., Cirach M., Vrijheid M., Fuertes E., Dalmau-Bueno A., Niewenhuijsen M.J., Antó M., Sunyer J. & Dadvand P. (2017): Urban green and grey space in relation to respiratory health in children. Eur. Respir. 49: 1502112. -  Tischer Ch., Dadvand P., basagana X., Fuertes E., Bergström A., Gruzieva O., Melen E., Berdel D., Heinrich J., Koletzko S., Markevych I., Standl M., Sigiri D., Cirugeda L., Estarlich M., Fernández-Somoano A., Ferrero A., Ibarlueza J., Lertxundi A., Tardón A., Sunyer J. & Anto J.M. (2018): Urban upbringing and childhood respiratory and allergic conditions: A multi-country holistic study. Environ. Res.161: 276-283.
TROY A., GROVE J. M. & O’NEIL‐DUNNE J. (2012): The relationship between tree canopy and crime rates across an urban–rural gradient in the greater Baltimore region. Landsc. Urban Plann. 106: 262-270.
Ulrich R.S. (1984) View through a window may influence recovery from surgery. Science 224:420-421.
Vos P.E.J., Maiheu B., Vankerkorn J. & Jansen S. (2013): Improving local air quality in cities: To tree or not tree? Environ. Pollut. 183: 113-122.
WHO (2016): Urban green spaces and health. A review of evidence. WHO Office for Europe Copenhagen, 79 pp.
WHO (2017a): Urban green spaces and health. A brief for action. WHO Office for Europe Copenhagen, 29 pp.
WHO (2017b): Urban green spaces intervention and health. WHO Office for Europe Copenhagen, 203 pp.
Zhang Y. & Dong R. (2018): Impact of street-visible greenery on housing prices: Evidence from a hedonic price model and a massive street view image dataset in Beijing. ISPRS Int. J. Geo-Inf. 7: 104.