Podrobné vyhledávání v článcích

Myšlenky na vznik Vodního domu sahají již před rok 2010, kdy proběhla architektonická soutěž. Následně se hledaly finance na stavbu projektu. Ty se podařilo získat díky podpoře generálního partnera – společnosti Veolia – a úspěšné projektové žádosti do Operačního fondu Životní prostředí. V listopadu 2014 byl položen základní stavební kámen a v březnu 2016 byl Vodní dům otevřen veřejnosti. Návštěvnické středisko Vodní dům u Hulic vás přesvědčí, že voda je úžasná, zábavná a dobrodružná, je nezbytným prvkem v krajině a zdrojem života pro rostliny, zvířata i lidi. Unikátní areál vybudoval a provozuje Český svaz ochránců přírody Vlašim a najdete jej nedaleko hráze vodní nádrže Švihov na Želivce.

Když před dvaceti lety vznikl národní park, byl tento fakt přijat různými zájmovými skupinami a lidmi odlišně. Ti, kteří si vznik parku přáli, nebo o jeho založení dokonce aktivně usilovali, byli samozřejmě nadšeni. Mnozí z nich v tom viděli i příležitost, jak do jinak přehlíženého a zanedbaného regionu nalákat na značku „národní park“ více návštěvníků, kteří přispějí k jeho ekonomickému rozvoji. Odpůrci jeho vyhlášení se naopak obávali, že přijde řada restrikcí, a to jak pro místní obyvatele, tak i pro návštěvníky. Těch tím pádem bude přijíždět méně, takže celý region nakonec na existenci národního parku spíš prodělá. Záhy jsme si proto uvědomili, jak důležité bude věnovat se sledování návštěvnosti. Díky dlouhodobému monitoringu dnes můžeme konstatovat, že obavy skeptiků z poklesu počtu návštěvníků se nenaplnily. Má to ovšem i svá „ale“…

Cestou k udržitelnému rozvoji cestovního ruchu v přírodně cenných oblastech je dlouhodobá koncepční spolupráce mezi ochranou přírody, samosprávami a aktéry v cestovním ruchu. Základním předpokladem k úspěchu je srozumitelné definování priorit ochrany přírody a konzistentní přístup k uplatňování principů jejich ochrany. Významnou hodnotou Českého lesa je jedinečná kulturně historická krajina vzniklá vysídlením obyvatelstva a následnou „konzervací za železnou oponou“. Velkou výzvou je spojení ochrany přírody s citlivým využitím v cestovním ruchu.

Nálezová databáze ochrany přírody spravovaná Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR je se svými téměř 27 miliony údaji nejobsáhlejší databází nálezů organismů v ČR a svým objemem dat může směle konkurovat obdobným databázím v zahraničí. Prostým přepočtem počtu nálezů na plochu našeho státu pak můžeme zjistit, že na každý km² připadá průměrně 340 nálezů. Při bližším zkoumání ale zcela logicky zjistíme v rozložení dat obrovské rozdíly. Vedle lokalit s tisíci nálezy je i řada „bílých“ míst, kde zkrátka jakékoliv údaje chybí.

K 50. výročí CHKO si Žďárské vrchy nadělily dům přírody. V pořadí deváté návštěvnické středisko typu domu přírody v České republice vzniklo v obci Krátká u Sněžného rekonstrukcí dvou historických objektů z poloviny 18. století. Představuje krajinu před příchodem člověka a její postupné osidlování až po současnou tvář Žďárských vrchů. Ke vzniku domu přírody ve vesnické památkové rezervaci Krátká nakonec pomohla i shoda náhod.

Zdokumentování vlků ve volné přírodě je snazší než kdy dřív. Vyfotografovat je může prakticky kdokoliv, kdo si pořídí fotopast a podaří se mu ji nainstalovat na místo jejich pravidelného výskytu. Záznamy někdy vznikají také při náhodných pozorováních a ojedinělých blízkých setkáních. Na internetu koluje velké množství materiálů, jež zachycují tyto šelmy. Ne vždy je však jasný jejich původ nebo i to, zda se na snímcích skutečně jedná o vlky. Záběry potom bez kontextu pomáhají prezentovat např. mylné informace o vlčím chování nebo i poplašné zprávy. Často se to stejné video či fotografie šíří mezi veřejností, vždy s udáním jiného autora, místa vzniku nebo i data pořízení. V některých případech může jít o spontánní reakci, u jiných bohužel vše nasvědčuje tomu, že se nejedná o náhodu.

Národní parky představují rozsáhlá zvláště chráněná území. Cílem jejich zřizování je ochrana přirozených ekosystémů, nerušeného průběhu přírodních dějů, ale i člověkem podmíněné biodiverzity. Posláním národních parků je však kromě výše jmenovaného též i umožnění trvale udržitelného rozvoje. Správy národních parků tak nutně potřebují zajistit dlouhodobý monitoring naplňování jak cílů ochrany, tak poslání. Přeshraniční projekt správ národních parků Šumava a Bavorský les se zabýval právě především druhým jmenovaným.

Na první pohled se může zdát, že popisování nových druhů vědeckými postupy a jejich následné logické třídění podle příbuznosti může být důležité jen pro značně omezený počet posedlých nadšenců, kteří se jim věnují ve svém volném čase, v lepším případě pro pár nepraktických staromódních vědátorů, zakopávajících o krabice s brouky. Jenže opak je pravdou.