Podrobné vyhledávání v článcích

Více než 1800 stránek textu připravovaného tři roky. Jeho autoři a redaktoři přečetli na 15 000 recenzovaných článků v časopisech, sbornících a knihách a dalších ověřitelných informačních zdrojů a vypořádali na 22 000 připomínek recenzentů. Uvedená čísla charakterizují dlouho očekávanou zprávu o stavu celosvětové biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb. Uveřejnila ji Mezivládní platforma pro biodiverzitu a ekosystémové služby (Intergovernmental Science-Policy Platform on Biodiversity and Ecosystem Services, IPBES), odborný panel OSN zaměřený na uvedenou problematiku (viz Ochrana přírody, 71, 3, 44―47, 2016). Její v pořadí již 7. plenární zasedání se uskutečnilo 29. dubna ― 4. května 2019 a hostilo jej pařížské ústředí Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (United Nations Educational, Scientific and Cultural Organisation, UNESCO). Vysoce informativní dokument podrobně hodnotící stav přírody a služeb, které poskytuje lidské společnosti, sepsalo více než 450 expertů z 50 států. Nechyběli mezi nimi ani pracovníci Ústavu výzkumu globální změny AV ČR Brno, Univerzity Karlovy v Praze/Jihočeské univerzity České Budějovice, Masarykovy univerzity v Brně a Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.

Ve dnech 11.–13. září 2019 se ve Špindlerově Mlýně pod záštitou Ministerstva životního prostředí za podpory Státního fondu životního prostředí ČR uskuteční první ročník odborné vědecko-vzdělávací konference Krkonoše – příroda a lidé (Krkonoše Mountains – Nature and People). Nejedná se o úplnou novinku na poli významných odborných konferencí a vzdělávacích akcí, které jsou spojeny s prezentací aktuálních poznatků živé i neživé přírody, problematiky ochrany přírody a jejího managementu domácích i zahraničních autorů a výzkumných skupin. Konference kontinuálně navazuje na dlouholetou tradici vědeckých konferencí, které v tříletých intervalech střídavě na obou stranách Krkonoš pořádaly správy obou národních parků (KRNAP/KPN) a které od roku 1991 nesly název Geoekologické problémy Krkonoš. Změna názvu, ale i struktury této tradiční vědecké akce je reflexí celé řady podnětů a připomínek, jež vycházejí ze současných vědeckých témat a aktuálních problémů spojených s naším nejvyšším pohořím, ale i s dalšími horami a chráněnými územími spadajícími do Sudetské soustavy.

Jedním z důvodů, proč na přelomu 60. a 70. let 20. století vzniklo celosvětové hnutí na ochranu životního prostředí, se stalo zjištění, že na Zemi neexistuje žádné místo, a to ani na souši a sladkovodních vodách, ani na moři, které by vůbec nebylo ovlivněno lidskou civilizací. Podle uznávaných odhadů již člověk stačil poškodit dvě třetiny zemského povrchu: lidé přímo či nepřímo významně přeměnili plné tři čtvrtiny souše a zbývající čtvrtinu tvoří zaledněné nebo odlehlé plochy, zatímco ke zlepšení stavu došlo za posledních 30 let jen na 2,7  % celkové rozlohy suchozemských ekosystémů (IPBES 2019, UNEP 2019). Není divu, že pokračující a často velkoplošné ničení souše negativně ovlivňuje životní úroveň přinejmenším 3,2 miliardy obyvatel naší planety (IPBES 2018). Převedeno na peníze: ročně nás stojí necitlivý přístup k prostředí jenom ve ztrátách ekosystémových služeb (přínosů, poskytovaných ekosystémy lidské civilizaci) 10–17  % světového hrubého produktu (UNEP 2019). Není žádným tajemstvím, že degradace přírody postihuje nejvíce Afriku na jih od Sahary, jihovýchodní Asii a Latinskou Ameriku. Přestože se úbytek lesů na Zemi v letech 2010–2015 snížil, přišli jsme od začátku tisíciletí o milion čtverečních kilometrů zmiňovaného typu zemského pokryvu (UNEP 2018). Vzhledem k tomu, že brazilská vláda vyhlásila amazonský prales za čistě přírodní zdroj a poptávka po palmovém oleji neklesá, v roce 2016 zaznamenaný globální úbytek lesa o rozloze 250 000 km² musíme považovat za vskutku rekordní. Ještě mnohem hůře jsou na tom mokřady. Ve 20. století jich – pokud jde o plochu – na souši zmizelo 69–75  %: roční úbytek, ačkoliv i on se v poslední době snížil, je tak třikrát větší než v případě lesů (Davidson 2014, WCMC 2017).

Dne 18. 5. 2019 se v prostorách Slovenského muzea ochrany prírody a jaskyniarstva v Liptovském Mikuláši uskutečnilo slavnostní shromáždění k 50. výročí založení SZOPK (Slovenského zväzu ochrancov prírody a krajiny). Průřez historií SZOPK přednesla jeho předsedkyně, RNDr. Oľga Removčíková a bude představen na jiném místě. K jakým zásadním změnám v průběhu 50 let v SZOPK došlo? Zlomovým rokem byl rok 1989, což budu prezentovat na ZO SZOPK Slovenský raj.