Péče o přírodu a krajinu

Ochrana přírody 4/2017 — 26. 8. 2017 — Péče o přírodu a krajinu — Tištěná verze článku v pdf

Umělé podložky pro hnízdění čápů bílých – příkladová studie z Jihomoravského kraje

Autor: Mojmír Vlašín

Výskyt čápů dnes a dříve
Dnes se čápi stěhují do vyšších poloh, kde dříve vůbec nehnízdili. Jak to víme? Díky provádění pravidelných sčítání čapích hnízd. První sčítání hnízdících párů provedlo na Moravě a ve Slezsku četnictvo na popud Karla Plachetky již v roce 1934. K dalšímu sečtení hnízd i hnízdících párů na celém území Československé republiky došlo při mezinárodním sčítání čápů bílých v roce 1984. Od té doby se sčítají čápi pravidelně. Myslím, že neexistuje žádný jiný druh ptáka, u kterého by se na území velikosti tisíců čtverečních kilometrů podařilo monitorovat hnízdní populaci s přesností až 98 % (Nyklová-Ondrová a kol., 2016). V současnosti je v Česku evidováno okolo tisíce čapích hnízd. Jsme jednou z mála zemí Evropy, kde čápů dlouhodobě neubývá, ba dokonce i mírně přibývá. Z celoevropského hlediska se však jedná o ohrožený druh, a tak i u nás je třeba přijímat opatření na jeho ochranu. Příčiny ohrožení jsou pochopitelně komplexní, nedostatek bezpečných hnízdních příležitostí je pouze jedním aspektem. Přesto je zajímavé a hlediska ochrany druhu užitečné se tím zabývat.

Příklad hnízda bránícího užívání komínu. Foto Mojmír Vlašín

Zatímco v roce 1934 bylo na stromech zaznamenáno 52  % hnízd, v roce 2000 to bylo 18  % hnízd (Lacina a Rejman 2002) a v roce 2014 už to bylo jen 7  % hnízd (Nyklová-Ondrová a kol. 2016). Hnízdní možnosti, které čápům zůstaly, jsou silně rizikové – například komíny nebo sloupy elektrického vedení. Problém komínů spočívá v tom, že jsou buď opuštěné a pak se rozpadají, nebo jsou používané a pak je hnízdo na překážku provozu komína. U elektrických sloupů jde o to, že hnízdo většinou vadí dodavatelům elektřiny, a dráty naopak mohou být příčinou smrtelných úrazů mláďat. Jednou z metod, jak tento problém řešit, je budování náhradních hnízdních podložek na samostatných sloupech.

Malešovice. Foto Mojmír Vlašín

Stavby umělých hnízdních podložek jsou důležité nejen pro posílení populace těchto ptáků, ale mají i nezanedbatelný výchovný a popularizační efekt. Až na naprosté výjimky je čáp bílý u nás přijímán kladně. Například u dravců je to jinak – část veřejnosti je obdivuje a chrání, část nenávidí a žádá odstřel. Čáp – symbol štěstí – může sloužit také jako symbol všeobecně přijatelného ochranářského snažení. Od roku 1996 se ČSOP Veronica snaží řešit ochranu čápů bílých v Jihomoravském kraji, a to především instalacemi umělých hnízdních podložek. Podle Laciny (2005) lze rozdělit takové zákroky do čtyř skupin:

A – nová podložka je budována v místě původního hnízda, které muselo být pro velkou hmotnost, rekonstrukci objektu nebo z jiných důvodů odstraněno;
B – nová podložka je budována v rámci stejného objektu v bezprostřední blízkosti původního hnízda, které bylo odstraněno;
C – nová podložka je budována na jiném objektu v rámci jedné obce nebo jinak jasně souvisí s odstraněným hnízdem;
D – zcela nová budovaná podložka, která není náhradou za žádné odstraněné hnízdo.

Metodika a výsledky:
První podložky pro hnízdění čápů bílých začal ČSOP Veronica umísťovat v některých obcích na Břeclavsku v roce 1997, kde čápi hnízdili na funkčním elektrickém vedení či používaném komíně, tedy místech, která byla nebezpečná jak pro čápy, tak i pro lidi. Kromě toho jsme se snažili řešit i hnízda, která byla sice bezpečná, ale hnízdní podložku bylo nutno z různých důvodů nahradit. Typickým příkladem může být starý tovární komín nebo vysloužilý zásobník na piliny, které musely být zbourány. V takových případech orgán ochrany přírody povolil demolici pouze za podmínky, že majitelé objektu zajistí náhradní podložku. Ti se pak často obraceli právě na nás, abychom podložku zbudovali. Také se na nás obraceli starostové obcí, abychom u nich hnízdní podložku postavili a čápy tím přilákali. Tyto instalace však nebyly moc úspěšné, protože trefit se do čapího vkusu není jednoduché. Přesto se Rakvicích a Malešovicích podařilo čápy uhnízdit, i když zde nikdy předtím nehnízdili. Ne všechny instalace se povedly a mnohé podložky zůstávají neobsazeny i po více než deseti letech.

Smolín. Foto Mojmír Vlašín

Umělé podložky stavěli i obce či majitelé objektů, často po konzultaci s námi, nebo dle vlastní úvahy. Mnoho hnízd bylo postaveno velmi dobře, některé instalace však byly nepovedené. I při dobře míněné snaze mohou být hnízdní podložky nebezpečné. Stavitelé si často neuvědomí, že hnízdo může po několika letech používání vážit i stovky kilogramů, v extrémním případě až tunu, s čímž je třeba počítat. Proto jsme používali hlavně podložku na betonovém sloupu. Spolu se speciální železnou konstrukcí má taková podložka nosnost až 10 tun. Méně časté byly podložky na dřevěném sloupu, jejichž garantovaná nosnost je cca 3  t, ale jen za předpokladu, že je dřevo v dobrém stavu. Vzácně byly prováděny speciální instalace například na komíně obecního úřadu či na hasičské věži, kde jsme nosnost zjistit nemohli.

V tabulce 1 jsou údaje o všech umělých podložkách pro hnízdění čápů bílých v Jihomoravském kraji, a to bez ohledu na to, zda je čápi k hnízdění použili, nebo ne. Zahrnuta nejsou hnízda na lidských stavbách, která nebyla nijak upravena (tovární komíny, střechy), ani hnízdění na stromech. Celkem bylo ČSOP Veronica postaveno 30 podložek, v počátečním období v kooperaci s ČSOP Veverka a jednu vybudoval ČSOP Rousínov, obce vybudovaly 11 podložek a majitelé objektů jich vybudovali 10. Celkem tedy v Jihomoravském kraji v letech 1997 až 2016 vzniklo 52 umělých hnízdních podložek, z nichž k dnešku pouze 3 zanikly.

Jak byly podložky konstruovány a budovány? Celkem 31 jich bylo postaveno na betonovém sloupu s železnou nástavbou, 7 na dřevěném sloupu s železnou nástavbou, 4 na železném sloupu s podložkou. Na hasičské věži byly vybudovány 2 podložky. Na speciální podložce na nízkém komíně je 7 hnízd. Jedna podložka pro hnízdo byla vybudována přímo na střeše budovy.

V letech 2004, 2005, 2008 a 2011–2015 jsme existující podložky kontrolovali buď prostřednictvím svých zpravodajů, nebo osobně. Všechny podložky jsou fotograficky zdokumentovány. U všech podložek jsme hodnotili úspěšnost obsazení. U skupiny A bylo pravidelné či nepravidelné hnízdění zaznamenáno u 100  % (9 případů), u skupiny B také 100  % (7 případů), u skupiny C 40  % (4 případy), u skupiny D byla úspěšnost jen 23  % (6 případů). Ze všech 52 podložek bylo alespoň 1x obsazeno 26. Pro srovnání, Lacina (2005) hodnotil úspěšnost obsazení umělých hnízdních podložek u 380 případů z celého Česka. U skupiny A bylo pravidelné či nepravidelné hnízdění zaznamenáno v 74  %, u skupiny B v 83  %, u skupiny C v 64  % a u skupiny D byla úspěšnost 56  %.

Porovnání úspěšnosti
Domnívám se, že právě zahnízdění ať už jednotlivé, nebo pravidelné je nejdůležitějším kritériem pro hodnocení úspěšnosti stavby umělých hnízdních podložek. V tomto ohledu se naše výsledky významně liší od údajů Laciny (2005), zejména u situace A, kdy nová podložka je budována v místě původního hnízda. Zde byla naše úspěšnost 100  % případů, zatímco celostátně je to 74  %. Podobně je to i u situace B. Významný je taky rozdíl u situací D – zcela nová podložka, která není náhradou za žádné odstraněné hnízdo. V Jihomoravském kraji byla úspěšnost pouze 23  %, celostátně to však byla více než polovina. Důvodem je nejspíše skutečnost, že část podložek byla budována na žádost obcí, které chtěly mít hnízdo čápa jako atrakci či jako prestižní záležitost, aniž by čápi v obci kdykoliv předtím hnízdili.

Jak správně uvádí Lacina (2005), při zániku hnízda či jeho likvidaci by měla být dána přednost umístění nového hnízda do bezprostřední blízkosti hnízda původního, pokud není možné použít přímo původní umístění. Zde by měla ochrana přírody být aktivní a orgán ochrany přírody by měl v rozhodnutí o výjimce o likvidaci hnízda určit náhradní opatření, případně i přispět ke zdárnému řešení. Nicméně budování podložek má smysl i v případech, kdy stávající hnízdo sice není ohroženo přímou likvidací, ale čápi působí problémy, například při rozvodu elektřiny či používaní komínů. Řeší se tím jeden problém (5.9) z Akčního plánu na ochranu čápa bílého (Rejman a Lacina 2002): „Konflikty s majiteli a uživateli objektů, na kterých si čápi budují hnízda.“ Přemístěním na náhradní podložku je vhodné předejít konfliktům a tím přispět k ochraně tohoto druhu. Náklady na budování podložky, respektive na překládání hnízd by měli nést typicky majitelé objektu a obce. Ochrana přírody (státní a spolková) by měla přispívat spíše okrajově, a to především konzultacemi a zkušenostmi.

Obr. 5 Schéma konstrukce železné umělé podložky na betonový sloup. Zpracoval Mojmír Vlašín

Doporučení pro zájemce
Jako nejvhodnější řešení se s ohledem na velkou váhu hnízda jeví budování umělých podložek na betonovém sloupu s železnou konstrukcí ve tvaru kruhu (obr. 5). Tyto instalace umělých podložek jsou v Jihomoravském kraji nejčastější (31 z 52) a po zkušenostech, které s nimi jsou, je lze doporučit. Další vhodnou variantou se jeví umístění podložky na nepoužívaném komíně. Tato instalace má ale dvě nevýhody. Jednak je stabilita podložky závislá na stavu komína (nepoužívané komíny se vesměs neudržují), a jednak trus a větvičky z hnízda mohou znečišťovat střechy, okapy a prostranství pod hnízdem. Budování podložek na dřevěných a železných sloupech spíše doporučit nelze s ohledem na to, že jejich stabilita je závislá na hnilobě či korozi nosných sloupů.

Použitá literatura:

Lacina D.,2005: Rešerše a hodnocení realizovaných a probíhajících projektů aktivní ochrany čápa bílého v České republice in : Tereza Kumstatova, Petra Nova a Pavel Marhoul (2005): Hodnoceni projektů aktivní podpory ohrožených živočichů v České republice, Praha: 1 – 432. 

Dolata P.T. 2006: The White Stork protectionin in Poland by tradition, customs, law, and active effortsin .In :Tryjanowski P., Sparks T.H. & Jerzak L. (eds.)

The White Stork in Poland: studies in biology, ecology and conservation Bogucki Wydawnictwo Naukowe, Poznań 2006

Nyklová-Ondrová M, Pojer F, Lacina D., Vermouzek Z, Kaminiecká B, Čejka J., Chvapil S., Macháček P. , Makoň K., Molitor P., Prášek V., Vlašín M., Vlček J., Vrána J., Toman A., Zaňát J.,2016: : Výsledky 7. mezinárodního sčítání čápa bílého v České republice v roce 2014 – dlouhodobý vývoj početnosti, umístění hnízd a reprodukční úspěšnosti

Formánek J., Hudec K., Plesnik J., Rejman B.,Řezniček J., Škopek J. & Šťastny K. 1994: Pták roku 1994 – Čap bílý. ČSO, Praha.

Lacina D. & Rejman B. 2002: Akční plán pro čápa bilého – hlavni zásady peče o druh v České republice. Sylvia 38: 113–123. 

Rejman B. & Lacina D. 2002: Výsledky monitoringu hnízdní populace čápa bílého v České republice, Sylvia 38: 103–111.