Péče o přírodu a krajinu

Ochrana přírody 4/2008 — 19. 8. 2008 — Péče o přírodu a krajinu

Péče o zpřístupněné jeskyně

Autor: Vratislav Ouhrabka

Jeskyně jako mimořádné přírodní útvary jsou v civilizovaném světě většinou prezentovány široké veřejnosti. Na území ČR se snahy o turistické zpřístupnění jeskyní datují od poloviny 19. století (Chýnovská jeskyně 1868, Sloupské jeskyně 1817, Jeskyně Na Špičáku 1848).

Hlavním motivem byly kulturmě vzdělávací snahy, ale i komerční záměry. Vlastní zpřístupňování jeskyní bylo odrazem především technologické vyspělosti a kulturně estetických názorů společnosti. Z tohoto hlediska je nutné posuzovat i odbornou a technicko-estetickou úroveň některých zásahů do přírodního prostředí jeskyně. Každé zpřístupnění však bylo provázeno nezměrnou houževnatostí a poctivostí vlastního záměru, a to i přesto, že z hlediska dnešních názorů na ochranu jeskyní je celá řada tehdejších zásahů posuzována přinejmenším sporně. Z čistě praktických důvodů tehdejší doby je nutné hodnotit i nevhodně v jeskyních deponované zakládky rubaniny či jiného vykopaného materiálu. Méně shovívaví však můžeme být k některým pozdějším rekonstrukcím, při kterých docházelo k budování nových technických zařízení, aniž by staré nefunkční byly z jeskyní odstraněny. V minulosti některé zpřístupněné jeskyně vykazovaly širokou paletu různých umělých prvků a nevyužívaných betonových ploch. K tomu přistupuje nevyhnutelné opotřebení a zastarání zařízení jeskyní, které je urychlováno většinou silně agresivním prostředním, intenzivním turistickým provozem a nutností přizpůsobit zpřístupněné jeskyně požadavkům báňských předpisů.

Péče o jeskyně je tedy spojena nejen s co nejšetrnější prezentací, ale i se zajištěním údržby jeskyní, včetně všech technických zařízení a jejich modernizací, na úroveň danou v současnosti dostupnými materiály, technologiemi a znalostmi. Nelze zapomínat ani na možnost nápravy některých chyb či problematických zásahů provedených našimi předchůdci. Návrat jeskyní do stavu před jejich zpřístupněním je sice nereálný, můžeme však usilovat alespoň o minimalizaci škod způsobených člověkem v minulosti. K tomuto cíli by měla vést řada opatření, která Správa jeskyní ČR postupně realizuje. Vzhledem k tomu, že všechny zpřístupněné jeskyně jsou součástí zvláště chráněných území, jsou zásahy a opatření součástí plánů péče o tato území a Správa jeskyní ČR při jejich zpracovávání úzce spolupracuje s ostatními orgány ochrany přírody.

Koblihová síň Zbrašovských aragonitových jeskyní získala po úpravách návštěvní trasy nové kouzlo.

Foto P. Zajíček

Nejsložitějšími a investičně nejnákladnějšími opatřeními jsou kompletní rekonstrukce návštěvních tras. Jejich realizace je podmíněna zpracováním kvalitních projektových podkladů a studií, které musí být posuzovány jak z hlediska ochrany jeskyní, tak provozních podmínek a báňských předpisů. K posouzení a přípravě projektů bývají přizváni nezávislí odborníci z oblasti karsologie, geologie a mechaniky hornin, ochrany podzemních vod, klimatologie i biologických disciplín.

V rámci vlastní rekonstrukce dochází k vyklizení starých, většinou značně předimenzovaných betonových ploch, technického zařízení, kabeláží a dalších prvků elektroinstalace. V některých případech, pokud je to nezbytné především z důvodu zajištění bezpečnosti, případně i zjednodušení návštěvnického provozu, jsou dobudovávány nové spojovací a vstupní štoly. Této možnosti bylo využito například při rekonstrukci Sloupsko-šošůvských jeskyní, Chýnovské jeskyně a Zbrašovských aragonitových jeskyní. Výsledkem celkové rekonstrukce jsou nové povrchy tras z kvalitních a trvanlivých betonových směsí, zábradlí, lávky či visutá schodiště z nekorodujících materiálů a v neposlední řadě nové nasvícení podzemních prostor, které je v současné době vždy navrhováno s ohledem na maximální snížení tepelného vyzařování instalovaných svítidel. Kromě elektrických rozvodů se v trasách ukrývají kabely monitoringu prostředí, zabezpečovací, komunikační a ozvučovací techniky, rozvody vody pro očistu jeskyní i potrubí a další zařízení pro její zpětný odvod na povrch. Protože tyto většinou technicky náročné práce jsou spojeny s řadou předem neodhadnutelných problémů vyplývajících ze složité morfologie a neobvyklého prostředí jeskyně, je nutný v podstatě nepřetržitý odborný, případně ochranářský dozor.

Z prostor Bludiště a Větrné jeskyně (Bozkovské dolomitové jeskyně) bylo v letech 1999 a 2006 odstraněno na 10 m3 zcela zetlelého dřeva.

Foto V. Ouhrabka

Náročnou rekonstrukcí prošla za posledních deset let polovina všech zpřístupněných jeskyní v ČR. Ve zbývajících jeskyních byla provedena alespoň výměna reflektorových svítidel a klasických ocelových prvků (zábradlí, dveří a mříží). Ty v agresivním a vlhkém prostředí podléhaly korozi a vyžadovaly každoročně novou povrchovou úpravu, při níž docházelo k nechtěnému znečišťování jeskyně, a to jak přímo nátěrovými hmotami, tak zplodinami vznikajícími při jejich odstraňování. Od poloviny 90. let 20. století jsou jeskyně vybavovány kovovými prvky v bezúdržbovém provedení, většinou z chromových či žárově pozinkovaných ocelí. Výjimečné v tomto směru jsou Jeskyně Na Turoldu a Chýnovské jeskyně, kde je z historických a estetických důvodů instalováno zábradlí s dřevěnými madly.

Pozůstatky starších průzkumných a zpřístupňovacích prací, zakládky a násypy rubaniny či vkopaných sedimentů, ale i stavebního materiálu a elektroodpadu se často nacházejí v nepřístupných prostorách jeskyní, zejména v místech, která bezprostředně navazují na návštěvní trasy. Materiál sice bývá mimo dohled návštěvníků, ale i přesto vedení jeskyní usiluje o jeho postupné vyklizení. Pro tyto práce jsou s úspěchem využíváni amatérští jeskyňáři České speleologické společnosti. Jejich bohaté zkušenosti s prací v náročných podmínkách jeskyní, ve stísněných prostorách a s materiálem, který je často jen velmi těžce těžitelný, umožňují provést odklízení bez nebezpečí dalšího poškození jeskyně. Poněkud výjimečnou byla likvidace a vyklizení nefunkční dřevěněné výztuže z prostor Starých Bozkovských jeskyní. Výztuž zde byla použita jako ztracené bednění při betonování obezdívky spojovací chodby. Během 40 let od zpřístupnění bylo dřevo postupně napadeno houbami a téměř rozloženo. Z jeho zbytků se do přilehlých částí jeskyní začaly rozšiřovat povlaky plísní a hub. Základním předpokladem pro zamezení dalšího šíření bylo kromě chemické a mechanické likvidace i odstranění veškerého dostupného dřeva z jeskyní. Podobné problémy je třeba každoročně řešit v ponorové části Sloupsko-šosůvských jeskyní v tzv. Starých skalách. Sloupský potok sem přináší množství organického i komunálního odpadu. PET lahve a igelitové plachty spolu s tlejícím organickým materiálem a jemným bahnem vytvářejí téměř neprostupnou zátku v trativodech, které pak nestačí pojmout zvýšené jarní a letní přívalové průtoky. Čištění ponorů a řečiště Sloupského potoka je proto nezbytnou součástí pravidelné péče o jeskynní systém.

Často diskutovaným tématem ochrany jeskyní a jejich udržování v co možná nejpřirozenějším stavu je otázka likvidace nežádoucí vegetace a dalších organických i anorganických znečistění, zavlečených do jeskyní v důsledku návštěvního provozu. V minulosti byly největším problémem především mechy a řasy rostoucí na reflektory osvětlených místech. I s ohledem na zahraniční zkušenosti s různými metodami jejich likvidace se v našich jeskyních prosadila velice účinná metoda chemického ošetření postižených ploch 4–8% roztokem chlornanu sodného (NaClO), nejlépe v kombinaci s výrazným snížením intenzity nebo doby osvětlení. V současnosti jsou v rámci ochranářského managementu selektivně ošetřována všechna místa s výskyty tzv. lampenflory, čímž se daří udržovat po většinu sezony jeskyně bez zeleně. Komplikovanější situace je s výskyty a likvidací mikroorganizmů, plísní a hub vázaných na zavlečené organické hmoty, např. vlákna tkanin, která se uvolňují z oděvů návštěvníků a poté se zachycují na stěnách a výzdobě jeskyní. Mineralogickým a mikrobiologickým výzkumem, provedeným na aragonitovém útvaru Opona ve Zbrašovských aragonitových jeskyních, bylo prokázáno velmi negativní působení těchto organizmů na unikátní výzdobu. Biochemické pochody zde začaly vyvolávat změny zbarvení i struktury jemných aragonitových krystalků. Jedním z výsledků výzkumu bylo i doporučení účinných postupů a prostředků pro dezinfekci a likvidaci nežádoucích mikroorganizmů.

K zamezení další degradace výzdoby a nekontrolovaného šíření plísní jsou napadené útvary i povrch stěn podél návštěvní trasy jeskyní opakovaně ošetřovány roztoky peroxidu vodíku a chlornanu sodného. Podobné znečištění prachoplísňovými a houbovými povlaky bylo zjištěno rovněž v systému Koněpruských jeskyní a v menší míře i jinde.

Rozsáhlý soubor managementových opatření prováděných ve zpřístupněných jeskyních vyžaduje i zajištění mimořádných finančních prostředků. Většina opatření je v současné době financována z účelově poskytnutých dotací MŽP ČR, v rámci podprogramu „Péče o nezcizitelný státní majetek ve ZCHÚ“. V průměru dosahují roční náklady na ochranářská a asanační opatření ve zpřístupněných jeskyních asi 3,5 milionu korun. Celkové rekonstrukce tras jeskyní včetně zajištění kompletní infrastruktury jsou pak nepoměrně nákladnější. Podle rozsahu provedených prací se výše nákladů takové rekonstrukce pohybuje v řádu desítek milionů korun.

Autor pracuje na Správě jeskyní ČR, oddělení péče o jeskyně, pracoviště Bozkov

LITERATURA

DRBAL K. (2007): Chýnovská jeskyně. Nejstarší zpřístupněná jeskyně v České republice v nové podobě. Speleo (Praha), 48: 10-16. Praha.

SLEZÁK L. (1995): Management veřejnosti přístupných jeskyní jako projev praktické ochranářské péče o jeskyně v ČR. 8 s. MS Archiv SJ ČR.