Péče o přírodu a krajinu

Ochrana přírody 5/2017 — 21. 10. 2017 — Péče o přírodu a krajinu — Tištěná verze článku v pdf

Likvidace raka mramorovaného na Proseku

Autor: Tomáš Görner

Podmínkou přijetí druhu na něj byla jeho nepůvodnost na celém území Unie, schopnost přežívat a šířit se v biogeografické oblasti společné alespoň dvěma státům a pravděpodobnost jejich závažného nepříznivého dopadu na biologickou rozmanitost, lidské zdraví či hospodářství. Pro druh musela být též vypracována analýza rizika. Unijní seznam byl oficiálně zveřejněn v Úředním věstníku EU v polovině července 2016 a od začátku srpna 2016 nabyl účinnosti, aktualizovaná verze pak o rok později. Dle Nařízení se druhy na seznamu nesmí do Unie dovážet, množit zde, přepravovat a s nimi obchodovat či je uvolňovat do životního prostředí. Stávající jedinci mají být ponecháni na dožití. Z tohoto stavu jsou však umožněny např. pro chov v zoo, výzkumné účely atd. výjimky ze zákazu. Členským státům je dále nařízeno sledování druhů a dohled nad nimi, včetně úředních kontrol. Počítá se s vytvořením systémů včasného zjištění a rychlé eradikace u nově se objevujících druhů, které by měly být vytvořeny do 18 měsíců od přijetí unijního seznamu. Pro značně rozšířené druhy musí být do stejné doby zavedena účinná regulační opatření. Dále je potřeba, aby ve stejném termínu členské státy zpracovaly tzv. akční plány zaměřené na způsoby šíření druhů se zvýrazněním prioritních způsobů šíření. Krom toho budou muset mít státy své samostatné akční plány obsahující harmonogramy činností a popis opatření vedoucích k regulaci invazních druhů na unijním seznamu.

Obr. 2: Vodní nádrž v parku Přátelství těsně po úplném vypuštění vody.
Pod trámovou konstrukcí u budovy se nachází výpustní šachta. Konec března 2017.
Foto Tomáš Görner

Proč právě rak mramorovaný jako pilotní projekt?
Pilotní verze systému včasného varování na vybrané invazní druhy u nás vznikl na stránkách AOPK ČR (http://invaznidruhy.nature.cz) již na jaře roku 2014 (viz článek OP 5/2014), jedním ze dvou „úvodních“ taxonů byl rak mramorovaný (Procambarus fallax f. virginalis), u nějž se předpokládalo, dle aktuálních nálezů v okolních zemích (Janský, Mutkovič 2010; Chucholl et al. 2012), že by se mohl objevit i na nějaké vodní ploše na území ČR. Navíc jde o potenciálně velmi nebezpečný druh pro naši přírodu (Patoka et al. 2014). Velké riziko představuje snadnost jeho reprodukce. Obecně je sice rak mramorovaný gonochorista (má oddělené pohlaví), ale forma virginalis je schopna partenogenetického způsobu rozmnožování, tj. mláďata se vyvíjejí z neoplozených vajíček. Samečci u této formy vůbec nebyli zaznamenáni. Samičky navíc pohlavně dospívají již v 5 měsících a mohou mít i několik snůšek za rok. Tento rak je navíc poměrně nenáročný vůči podmínkám prostředí (Patoka 2013). Druhým závažným rizikem je jeho schopnost přenášet račí mor, fatální onemocnění pro naše původní druhy raků (Mrugała et al. 2015). Velkým nebezpečím je i fakt, že jde díky ceně a nenáročnosti chovu o nejběžnějšího akvarijního raka u nás. Stačí pak jeden nezodpovědný či nepozorný chovatel, který umožní rakovi uprchnout do volné přírody a i ona jediná samička se může stát základem budoucí životaschopné populace (Štambergová et al. 2009).

Obr. 3: Pohled na nádrž po vysušení a shrabání kalu (následně deponováno)
a ošetření spár chlorovým vápnem (polovina dubna 2017).
Foto Tomáš Görner

Rak mramorovaný se v ČR skutečně objevil, první nálezy pocházejí paradoxně ze stejného roku, kdy se objevil na unijním seznamu. První lokalitou s ohlášeným výskytem raka se stala vodní plocha v parku Přátelství v Praze 9 – Proseku (viz obr. 2), odchyceny byly tři dospělé samice. Druhým místem výskytu pak byla vodní plocha na Radovesické výsypce nedaleko Bíliny, kde byly zaznamenány čtyři dospělé samice. Samice na obou lokalitách jevily známky reprodukce a minimálně populace v Praze úspěšně přezimovala. Oba nálezy uskutečnili, potvrdili a publikovali astakologové z České zemědělské univerzity v Praze, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a PřF UK v Praze (více o nálezu viz Patoka et al. 2016). Ti také nahlásili tyto nálezy AOPK ČR a následně začaly probíhat přípravy na likvidaci raka z uvedených ploch, nejprve z lokality na Proseku, díky snadnější dostupnosti a jednodušší možnosti eradikace. Po společných konzultacích s Magistrátem hl. m. Prahy a městskou částí Praha 9 (vlastníci, správci pozemku) byla stanovena nejvhodnější metoda odstranění raka z lokality. Proběhl též monitoring lokality, žádný rak přímo v jezírku nebyl nalezen, po letošní relativně tuhé zimě lze předpokládat, že mimo hlubokou výpustní šachtu by raci neměli šanci přežít, protože nádrž se na zimu téměř celá vypouští.

Obr. 4: Současný stav. Začátek června 2017.
Foto Jaromír Kosejk

Jak likvidace raka mramorovaného probíhala?
Proces likvidace byl usnadněn nízkým stavem vody po zimě. V druhé polovině března proběhl odlov a přemístění rybí obsádky (desítky jedinců karase zlatého, několik okounů, kaprů, dva menší sumci, z malých rybek plotice a střevličky východní, což je mimochodem druh, který též figuruje na unijním seznamu) a poté úplné vypuštění vodní plochy – odtok míří přímo do čistírny odpadních vod, kde se nepředpokládá možnost přežití případných vyplavených jedinců raků. Jedinou zbývající vodní akumulací zůstala výpustní šachta pod budovou na východním okraji nádrže ( obr. 3). Z té byla vyčerpána zbývající voda do prostoru již vypuštěné plochy jezírka a bahno bylo mechanicky odstraněno. Veškerý kal v nádrži se nechal vyschnout a po prohlídce, zda neobsahuje raky, byl odvezen na deponii s dostatečnou vzdáleností od vodních těles, kdyby zde přesto nějaký živý rak zůstal. Spáry v nádrži a celý prostor výpustní šachty byly vysypány chlorovým vápnem. Následný stav zde byl ponechán cca tři týdny, během kterých nebyli při pravidelných kontrolách nalezeni žádní jedinci raka mramorovaného. Po obvodu nádrže byly instalovány tabule s popisem akce pro místní veřejnost s informacemi o důvodech eradikace a nebezpečnosti raka mramorovaného pro původní biotu v ČR ( obr. 4). Místní obyvatelé byli též informováni prostřednictvím místního časopisu Devítka a deníku Metro. V první polovině května byla nádrž znovu zavodněna. Při dvou kontrolách během léta nebyl žádný jedinec raka nalezen. Další monitoring lokality proběhne na podzim.

Obr. 5: Radovesická výsypka, tůň s prokázaným výskytem raka mramorovaného.
Foto Jitka Svobodová

Nejdůležitější poznatky
Uvedený postup lze považovat za první příklad eradikace invazního druhu na unijním seznamu v jeho počáteční fázi invaze, v souladu s postupem v článku 16 a 17 Nařízení EU. Do národní legislativy (konkrétně do novely zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny) by se celý text Nařízení měl implementovat pravděpodobně nejdříve začátkem příštího roku. Zkušenosti z tohoto případu ukázaly zejména důležitost součinnosti dotčených a zainteresovaných subjektů (nálezce, orgány ochrany přírody, majitelé a správci pozemku, vykonavatelé eradikace). Akce se díky minimálním nákladům, které nesla MČ Praha 9, obešla bez shánění financí z dotačních titulů. Drtivá většina akcí tohoto typu se v budoucnu bez takové finanční podpory zřejmě neobejde, zatím však není ani na evropské úrovni jisté, zda bude utvořen nový dotační titul pro tyto účely či vše bude fungovat v režii těch stávajících.

Co další lokality?
Zatím jedinou další lokalitou s prokazatelným výskytem raka mramorovaného je jedna z tůněk na Radovesické výsypce nedaleko Bíliny. Nález pochází z podzimu 2016 (Patoka et al. 2016) a výskyt byl potvrzen i letošní jaro nálezem čerstvě uhynulého jedince (J. Svobodová – osobní sdělení). Toto území je již z hlediska eradikace raka tvrdším oříškem. Nádrž má rozměry zhruba 20 x 30 metrů, hloubka je odhadem 10–15 metrů, po obvodu je úzký (cca 1  m) litorální pás porostlý převážně rákosem obecným. Dle údajů z Nálezové databáze ochrany přírody (NDOP) se zde a v nejbližším okolí vyskytuje několik zvláště chráněných druhů obojživelníků (např. kuňka obecná, ropucha zelená, čolek obecný, skokan skřehotavý), samotná tůň je samozřejmě osídlena řadou vodních organismů včetně vysazených ryb. Výhodou je, že nádrž nemá žádný stálý odtok, pouze v případě extrémně silných srážek je k dispozici drenážní systém odvádějící přebytečnou vodu do řeky Bíliny. Chemická eradikace (po zajištění všech potřebných výjimek ze zákazu použití) by zdejší organismy zcela zlikvidovala, případný odchyt raků do vrší pak nezajistí odlovení všech jedinců. Odchyt se jeví v současné chvíli jako vhodná monitorovací aktivita, společně s mapováním výskytu raka mramorovaného v dalších šesti menších vodních plochách na Radovesické výsypce a možností jejich případného šíření.

Výskyt raka mramorovaného z jiných lokalit v ČR zatím není znám, lze jej ale vzhledem k jeho značnému rozšíření mezi akvaristy předpokládat. Jednoznačně nejdůležitější věcí v boji nejen proti rakovi mramorovanému, ale i dalším invazním druhům, zůstává jejich včasná detekce. Proto apelujeme na všechny, kteří mají byť jen podezření na nález tohoto nebo některého z dalších invazních druhů na unijním seznamu (jejich detailní popis lze nalézt na informačních letácích na odkazu http://invaznidruhy.nature.cz/unijni-seznam/druhy/), aby jej nahlásili na invaznidruhy@nature.cz či zaznamenali v aplikaci BioLog. V případě včasného nálezu lze mnohem efektivněji proti danému druhu zasáhnout.