Péče o přírodu a krajinu

Ochrana přírody 6/2010 — 28. 12. 2010 — Péče o přírodu a krajinu — Tištěná verze článku v pdf

Jeskyně pod Sněžníkem v péči Správy jeskyní ČR

Autor: Vratislav Ouhrabka

Zároveň je to název přírodní památky – zvláště chráněného území vyhlášeného v roce 1999 Správou CHKO Labské pískovce. Přírodní památka se nachází na území CHKO na jižním svahuDěčínského Sněžníku (723 m n. m.) v k. ú. Sněžník (obec Jílové) a kromě pseudokrasových dutin zahrnuje vstupní úklonnou chodbu a část chodeb bývalého fluoritového dolu v úrovni štoly č. 4.

Situace pseudokrasových jeskyní (číslo 1–12) a přístupných důlních chodeb v úrovni štoly č. 4 – přírodní památka Jeskyně pod Sněžníkem

Geologické poměry

Děčínský Sněžník patří k oblasti české křídové pánve, budované v této oblasti především jílovito-křemennými a křemennými pískovci svrchní křídy. Vlastní ložisko fluoritu a s ním spojené pseudokrasové dutiny jsou vyvinuty na tektonických liniích směru V–Z, JZ–SV a jejich křížení, a to zejména ve vrstvách spodnoturonských středně zrnitých křemenných pískovců. V ostatních horninách (jílovitých pískovcích, cenomanských slepencích ani v podložním krystaliniku) se zde otevřené dutiny ani výraznější akumulace fluoritu nevyskytují (Fengl 1996).

Ke vzniku trhlin v silicifikovaných pískovcích pravděpodobně docházelo v důsledku třetihorního postupného výzdvihu masivu Děčínského Sněžníku, a tím vyvolaného odsedání a sesouvání tektonicky predisponovaných bloků křídových hornin po plastickém podloží. Nelze však vyloučit, že na rozevírání trhlin v určité fázi vývoje mohly mít vliv i tektonické pohyby. Následně do trhlin začaly pronikat nízko- až středně temperované hydrotermální roztoky. Při výstupu k povrchu roztoky postupně chladly a rozpuštěný fluorit se usazoval na stěnách trhlin, které částečně či zcela vyplnil. Na rozdíl od ostatních fluo­ritových ložisek jsou zde žilné výplně monotónní, tvořené téměř výlučně fluoritem. Jen velmi zřídka se objevuje baryt, křemen, případně opál v podobě žilek střídajících se s fluoritem, kalcit, aragonit, goethit, limonit a jílové minerály. Ojediněle se v dutinách našly supergenní nedokonale vyvinuté klencové krystaly kalcitu, vzniklé pravděpodobně v důsledku proudění podzemních vod s vyšším obsahem CO₂a iontů Ca. Gravitační pohyby bloků a rozevírání trhlin pokračovalo i po vzniku fluoritové mineralizace a pravděpodobně pokračuje dodnes (Fengl 1996). Vznik hlavních dutin je podle některých autorů kladen do období svrchního miocénu, počátek a průběh fluoritové mineralizace pak do pliocénu – recentu (Lysenko, Schwarzer, Sluka 1986).

Čiré krystaly fluoritu v žilných výplních zastižených důlními díly na ložisku Jílové (zvětšeno)

Foto Alexandr Komaško

V pískovcích ve stěnách štol a pseudokrasových dutin lze občas nalézt i spodnoturonské fosilie

Foto Alexandr Komaško

Historie těžby fluoritu

Nejstarší zmínky o výskytu fluoritu v této oblasti pocházejí z roku 1906 od geologa J. E. Hibsche, který popsal výchoz fluoritové žíly v místě zvaném Pod stěnami. Intenzivní geologický průzkum však byl zahájen až počátkem 50. let 20. století. Již v rámci povrchových prací byly jižně od obce Sněžník zjištěny další fluoritové žíly. Po jejich hloubkovém ověření zde byla zahájena těžba. Toto první období dobývání trvalo poměrně krátce, v rozmezí let 1955–1957. Ložisko bylo otevřeno štolou, z níž byla vyražena slepá jáma a dvě důlní patra v úrovni -30 m a -60 m. Dalšími průzkumy se postupně ověřovaly nové, poměrně bohaté fluoritové žíly, soustředěné do pěti tzv. žilných uzlů. Od roku 1968 se začaly tyto perspektivní části ložiska postupně těžit. V konečné fázi bylo ložisko otevřeno šesti samostatnými štolami, z nichž těžba probíhala především ve štolách č. 2 a 4. Ve štole č. 2 zasahovala těžba až do úrovně -55 m, v těchto hloubkách se však měnila mineralizace z žilného charakteru spíše na impregnační. Bělavý či světle žlutý fluorit zde tvořil tmel okolních stejně zbarvených křemenných pískovců, a tak bylo poměrně obtížné určit při těžbě úseky s průmyslově využitelným obsahem fluoritu. V 70. letech byla vyražena štola č. 3, avšak z důvodů složitých báňsko-geologických podmínek a malých zásob fluoritu zde těžba nebyla nikdy zahájena. Počátkem 80. let byl dokončen průzkum v úrovni štol č. 4. a 6, který potvrdil vysoký obsah fluoritu v mocných žilných výplních a velmi malý obsah nežádoucích příměsí. Těžbu zde však komplikovaly zejména pseudokrasové dutiny, které značně ovlivňovaly volby dobývacích metod. V závěru těžby se užívalo i ruční selektivní vybírání suroviny ze sestřelených fluoritových výplní těchto dutin. V r. 1993 byl na ložisku vyhlášen útlumový program, který následně vyústil v ukončení těžby k 1. 1. 1994. Za téměř 40 let těžby bylo z ložiska vytěženo 203 000 t fluoritové rubaniny a vyraženo 21 km důlních chodeb. Po ukončení těžby byla důlní díla ústící na povrch uzavřena a zasypána. Výjimkou zůstala pouze štola č. 4, umožňující přístup k největším pseudokrasovým dutinám, kterou po jejím zabezpečení převzaly do péče orgány ochrany přírody.

Některé úseky důlních chodeb jsou zajištěny ocelovou výztuží a nově rekonstruovaným pažením

Foto Josef Flek

Pseudokrasové dutiny

Pseudokrasové dutiny zde vznikly a dochovaly se do současnosti díky mimořádně příznivým fyzikálně mechanickým vlastnostem horninového prostředí, zejména pevných silicifikovaných křemenných pískovců, na něž je většina dutin vázána. V průběhu těžby již od 50. let 20. století naráželi horníci poměrně často na otevřené trhliny. Většinou se jednalo o dutiny pravděpodobně menších rozměrů, takže drobnější komplikace těžby bylo možné vyřešit odstřelením, zasypáním či založením. A tak se o jejich charakteru, rozměrech či situování v důlních dílech většinou nedochovaly žádné bližší popisy, natož mapy. Teprve po odkrytí dutin na žilném uzlu č. 4 byl proveden jejich podrobný průzkum a dokumentace. Na žádost vedení těžební organizace (Rudné doly n. p. Příbram) zpracovávali v letech 1983–1987 dokumentaci všech patnácti v té době přístupných pseudokrasových dutin jeskyňáři ze ZO ČSS 1-05 Geospeleos (Lysenko, Schwarzer, Sluka 1984, 1986).

Rozsah a rozměry pseudokrasových jeskyní v úrovni štoly č. 4 jsou mimořádné. Důlní chodby a překopy zastihly dutiny o objemech až 2 500 m³dosahující průstupné délky i více než 150 m. Ve vertikálním směru zasahují do výšky asi 30 m nad patro, kde jsou většinou ukončeny na rozhraní mezi křemennými pískovci a jílovito-písčitými sedimenty. Směrem do hloubky dosahují až 15 m pod štolový horizont. Dno je většinou zasucené uvolněnými pískovcovými bloky a fluoritovou žilovinou, v některých dutinách se další volné prostory nacházejí i hluboko pod zdánlivým dnem, tvořeným zaklíněnými bloky. U delších dutin je možno v horizontálním směru pozorovat na poměrně krátkých vzdálenostech opakované změny jak u šířky, tak u jejich výškové úrovně. Některé z prostor byly původně vyplněny i jíly, o čemž svědčí přítomnost jílových minerálů v poslední vrstvě fluoritu a místy částečně zachovalé povlaky jílových minerálů na stěnách dutin. Cirkulací podzemních vod mohlo dojít k jejich pozdějšímu vyklizení. Na proudění vody v dutinách ukazují korozní žlábky, zachovalé v kůrách fluoritu, či drobné voštinové útvary a nepravidelné kanálky, vzniklé selektivní korozí pískovců i fluoritových výplní. Dokladem kolísání vodní hladiny jsou hladinové čáry, zachované na stěnách níže položených dutin. V současné době se volné vodní hladiny vyskytují jen v nejhlubších částech pseudokrasových dutin, a to nezávisle na jejich případném poddolování.

Z původních patnácti zdokumentovaných jeskyní je v současné době šest přístupných z udržované části dolu. Ostatní se nacházejí buď v nebezpečných prostorách za uzávěrami, nebo již došlo k jejich zavalení.

K nejrozsáhlejším patří jeskyně označená číslem 1. Tvoří ji systém souvislých puklinových dutin, zdokumentovaných jeskyňáři v délce 158 m (Hromas J. [ed.] a kol. 2009). Její šířka dosahuje až 6 m, výškové rozpětí (denivelace) činí 34 m a vypočítaný objem 2 512 m³. Mocné kůry fluoritové výplně byly z velké části dutiny odtěženy. Jejich zbytky se nacházejí ve špatně přístupných a úzkých místech, odkud nebylo možno klasickými dobývacími postupy surovinu získat. Další velice zajímavou jeskyní je jeskyně č. 5. Její rozsah je o něco menší (délka 102 m, max. šířka 4 m a celkový objem 1 347 m³). Protože nebyla postižena těžbou fluoritových výplní, zachovala si velice dobře svoji původní morfologii. Dutina nese stopy koroze pískovců i fluoritové výplně (fluoritový kras). Najdeme zde charakteristické voštiny, selektivně vypreparované desky, stropní kulisy i trativody.

Unikátnost pseudokrasových dutin – jeskyní pod Děčínským Sněžníkem – je nejenom v jejich mohutnosti a rozsahu, ale i v tom, že k jejich objevu došlo v důsledku hlubinné těžby fluoritu, a tudíž žádná z dosud známých dutin nemá přímé průlezné spojení s povrchem. Navíc je zcela mimořádné, a to i v evropském či světovém měřítku, jejich sepětí s fluoritovou mineralizací. Fluo­rit vytváří na stěnách žilných trhlin a pseudo­krasových dutin různě (až několik dm) mocné kůry ledvinitého až bochníkovitého tvaru a jen výjimečně zcela vyplňuje vykliňující konce dutin. Žilné výplně a kůry jsou tvořeny téměř čistým fluoritem převážně páskované textury. Krystalický fluorit je buď čirý až bělavý, nebo má světle žlutavé, nazelenalé a nafialovělé odstíny. Na několika místech se v žilných výplních nacházejí malé, ale mineralogicky velmi atraktivní drúzy fluoritových krystalů.

Jeskyni č. 1 charakterizují vysoké prostory se zbytky fluoritových výplní na stěnách.

Foto Petr Zajíček

Bochníkovité a ledvinité tvary fluoritových kůr se zachovaly v hůře přístupných částech jeskyní´

Foto Petr Zajíček

Ochrana a péče o přírodní památku

V důsledku ukončení těžby na ložisku Jílové–Sněžník v roce 1994 hrozilo reálné nebezpečí, že podle plánů likvidace důlních děl budou všechna úvodní díla z bezpečnostních důvodů zlikvidována a zasypána. Zanikl by tak jediný možný přístup k unikátním pseudo­krasovým dutinám a byl by zcela znemožněn jejich další výzkum, případně jiné využití. Nakonec se podařilo uzavřít dohodu mezi těžební organizací, odpovědnou za zajištění a bezpečnost důlního díla na jedné straně, a speleology, geo­logy a především orgány ochrany přírody na straně druhé. Bylo rozhodnuto o zachování cca 1 000 m důlních chodeb v úrovni štoly č. 4, umožňujících přístup k největším pseudokrasovým dutinám. Ostatní díla byla zabezpečena a znepřístupněna zděnými uzávěrami. V návaznosti na toto rozhodnutí byla lokalita v roce 1999 prohlášena přírodní památkou a přístupná část důlního díla převedena do správy orgánů ochrany přírody, tj. Správy CHKO Labské pískovce. Ta v dalších letech zajistila v rámci programů MŽP rozsáhlou rekonstrukci zabezpečení hlavních důlních chodeb a vstupu do podzemí. Dosluhující dřevěná výztuž byla nahrazena ocelovou s dlouhou životností.

V roce 2010 převzala Správa jeskyní ČR od AOPK ČR – CHKO Labské pískovce jak lokalitu, tak i s ní spojené povinnosti vyplývající zejména z báňských předpisů a plánu péče. Jde již o 15. objekt svěřený do péče SJ ČR. Správcem odpovědným za tento objekt byl jmenován Alexandr Komaško, vedoucí Správy Koněpruských jeskyní. SJ ČR prostřednictvím svých odborně způsobilých pracovníků zajišťuje báňsko-bezpečnostní opatření včetně potřebných kontrol, měření a dokumentace, údržby vstupního objektu, důlní výstroje a další potřebnou péči. Ve spolupráci s CHKO je prováděna namátková strážní služba a pravidelná kontrola uzávěry vstupního objektu, který byl v minulosti častým cílem vandalů. V rámci opatření vyplývajících z plánu péče probíhá v současné době likvidace deponií starého důlního materiálu a nejrůznějších odpadů zanechaných v podzemí těžební organizací. Hlavním cílem je zajistit bezpečný přístup k pseudokrasovým dutinám a umožnit další výzkum tohoto v Evropě ojedinělého geologického a geomorfologického fenoménu i jeho prezentaci především odborné veřejnosti.

V. Ouhrbaka, Správa jeskyní ČR, oddělení péče o jeskyně, pracoviště Bozkov

Literatura

HROMAS J. (ed.) a kol. (2009): Jeskyně. In: Mackovčin P. a Sedláček M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek XIV. str. 271. AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha. Fengl M. (1996): Pseudokrasové jevy v horninách České křídové pánve. – Sborník příspěvků. Str. 9-17. Praha. – LYSENKO V., SCHWARZER J., SLUKA M. (1984): Přirozené kaverny na fluoritovém ložisku Sněžník – Jílové u Děčína. – Dílčí zpráva I, II, + mapová dokumentace 1: 200. Archiv ZO 1-05 Geospeleos. – Lysenko V., Schwarzer J., Sluka M. (1986): Přirozené kaverny v pískovcích j. svahu Děčínského Sněžníku. – Sbor. Český kras, 12: 100-105. Okresní muzeum Beroun. – Ouhrabka V. (2008): Plán péče o přírodní památku Jeskyně pod Sněžníkem na období 2009–2018. – Rittig A. (2004): Zpřístupnění jeskyní pod Sněžníkem (studie). Krupka. – http://www.hornictvi.info/histhor/lokality/jilovedc/JILOVE_D.htm– http://www.geospeleos.com/Lokality/DecinskySneznik.