Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 4/2015 — 12. 10. 2015 — Kulér-Recenze — Tištěná verze článku v pdf
Zajímavosti z literatury. Rozpad prostředí ohrožuje přírodu v celosvětovém měřítku
Poškozování a ničení přírodního prostředí zůstává i přes stále sílící dopad invazních nepůvodních druhů a změn podnebí nejdůležitějším činitelem ohrožujícím biologickou rozmanitost na naší planetě. Obvykle vede k rozpadu (fragmentaci) prostředí, tedy rozdělení původního biotopu na menší a izolovanější plošky, které jsou oddělené matricí člověkem přetvořeného zemského pokryvu se všemi negativními dopady na biotu (živou složku ekosystému).
Početný badatelský kolektiv vedený N. Haddadem ze Státní univerzity Severní Karolíny v Raleighu se nedávno pokusil vyhodnotit rozsah rozpadu prostředí v celosvětovém měřítku (Sci. Adv., 1, e1500052, 2015). Vědci nejdříve analyzovali nové údaje o lesním pokryvu Země pořízené družicemi vybavenými snímači s vysokým rozlišením. Ukázalo se, že pětina všech lesů se na naší planetě nachází do 100 metrů od okraje porostu: obvykle leží v blízkosti zemědělské půdy nebo zástavby. A co víc, více než 70 % globálního lesního pokryvu najdeme nanejvýš kilometr od lesního okraje. V dalším kroku se Haddad se spolupracovníky zaměřil na největší a nejdéle probíhající pokusy (v krajním případě i 35 let) zabývající se rozpadem prostředí. Experimentální plochy se vyznačují rozdílnou velikostí a nacházejí se v různých biomech na pěti kontinentech. Jako biom označujeme rozsáhlou oblast osídlenou příbuznými rostlinnými a živočišnými společenstvy, závislými na podobných podnebních a půdních podmínkách. Mezi biomy patří kupř. tropické deštné pralesy, savany, stepi, polopouště, pouště, listnaté lesy mírného pásma, tajga nebo tundra.
Družicové snímky potvrzují, že rozpad prostředí
v Evropě i nadále pokračuje. Obrázek přibližuje
dálnici mezi estonskými městy Tallinn a Narva.
K jakým výsledkům výzkumníci dospěli? Rozpad prostředí snižuje biologickou rozmanitost vyjádřenou jako druhovou bohatost (počet druhů) planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů na příslušné ploše o 13–75 %. Tím, že vyvolá pokles produkce biomasy a pozmění koloběh živin, rozpad prostředí negativně ovlivňuje fungování daného ekosystému. Dopad fragmentace bývá nejvýraznější na nejmenších a nejizolovanějších ploškách, přičemž zesiluje s časem. Nicméně jej mohou do určité míry vyrovnávat charakteristiky jednotlivých druhů, jako je vzácnost, způsob rozmnožování a šíření prostorem, složení potravy a délka života. Zjištění Haddadova týmu potvrzují, jak je nezbytné podnikat vhodná opatření v druhové a územní ochraně a ekologické obnově, neboť zlepšují pro organismy propojenost krajiny.