Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 2/2017 — 1. 5. 2017 — Kulér-Medailonky — Tištěná verze článku v pdf
Mgr. Josef Albrecht rozumí jihočeské přírodě jako málokdo
Většina těch, kteří Mgr. Josefa Albrechta znají, tomu pravděpodobně neuvěří, ale je to skutečně pravda. Na konci zimy letošního roku (přesně 5. března) oslavil 70. narozeniny. Josef Albrecht je jednou z mála postav jihočeské ochrany přírody, o které můžeme říci, že zdejší přírodu dokonale zná a opravdu rozumí složitému předivu vztahů a vazeb různých jejích složek, člověka nevyjímaje. Profesí je především botanik, ale svojí dlouholetou, velice pečlivou prací a širokým záběrem svých zájmů se postupně stal odborníkem, ke kterému se ostatní profesionální pracovníci ochrany přírody různých oborů i amatéři v této oblasti působící často a velice rádi obracejí o radu.
Josef Albrecht zůstává jižním Čechám věrný po celý život. Narodil se pod šumavským Javorníkem (nedaleko Benešovy Hory), takže velkou část dětství prožil na šumavských loukách. V letech 1965–1970 studoval na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze a v diplomové práci se věnoval okolí svého rodiště – zaměřil se na floristicko-fytogeografický rozbor květeny Šumavy a Předšumaví v úseku mezi Vimperkem a Kašperskými Horami. Po ukončení vysokoškolského studia již zamířil přímo do ochrany přírody. Krátce byl zaměstnán jako odborný pracovník v Ústavu pro tvorbu a ochranu krajiny v Praze (1970) a v Muzeu Šumavy v Kašperských Horách (1971), v září 1971 již nastoupil do tehdejšího Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody, které bylo ještě poměrně mladým pracovištěm (vzniklo oficiálně v roce 1960). V průběhu 70. let byla jeho pracovištěm Správa CHKO Šumava – jih ve Vimperku, kde se zaměřil především na botanické inventarizace. Při jejich zpracování se projevila jeho pečlivost, přesnost a spolehlivost, a ačkoliv nebyl technik, dokázal zcela bezchybně kreslit mapy a jeho práce měla vždycky vysokou technickou (a samozřejmě i odbornou) úroveň. V této době zpracoval vynikající botanické inventarizační průzkumy šumavských lokalit, a to především rašelinišť (Mrtvý luh, Jezerní slať, Chalupská slať a mnohé další).
Na začátku 80. let se přestěhoval do Českých Budějovic a začal pracovat na středisku sídlícím na českobudějovickém náměstí, kde zůstal až do odchodu do penze. S tímto pracovištěm prožil celý jeho vývoj; zařazení do Českého ústavu ochrany přírody (již v resortu Ministerstva životního prostředí) a poté od 1. března 1995 jeho přeměnu na současnou Agenturu ochrany přírody a krajiny České republiky. Od 1. ledna 1991 se zde stal vedoucím.
Pod vedením Josefa Albrechta působilo toto pracoviště jako respektovaná odborná organizace v dobách, kdy ochrana přírody sice dostala do vínku poměrně kvalitní zákon, ale zároveň čelila živelnému rozvoji často velice kontroverzních podnikatelských aktivit. V současné době, kdy obor ochrany přírody směřuje spíše k úzké specializaci, je třeba vyzdvihnout, že v různých složitých případech Josef Albrecht vždy dokázal posoudit každý záměr komplexně a přesně vystihnout priority ochrany přírody. Jeho morální autorita, velkorysost, odbornost a neuvěřitelná pečlivost a péče o každý detail byly podřízenými i partnery natolik respektovány, že tým AOPK pod jeho vedením pracoval téměř 20 let bez vnitřních i vnějších problémů.
Vraťme se ještě k jeho původní profesi – botanice. Josef Albrecht je především terénním pracovníkem. Jako zaměstnanec státní ochrany přírody i dlouholetý člen České (dříve Československé) botanické společnosti pomalu a pečlivě prošel pěšky celé jižní Čechy od rodných šumavských strání přes roviny rybničních pánví, třeboňská rašeliniště až po pahorkatiny na východě. Výsledky jeho průzkumů se staly podkladem pro záchranu nesčetných cenných lokalit a pozdější vyhlášení mnoha přírodních rezervací či památek. K těmto lokalitám se vždy opakovaně vracel a zajišťoval jejich management a ochranu. A nebyly to pokaždé jen veselé návraty – zažil i dobu budování plošných drenáží, narovnávání a opevňování toků, přeměnu mnoha pestrých šumavských údolí v monokulturní pláně nitrofilních trav či nahrazení rybničních litorálů geometrickými obrazci deponií vyhrnutého sedimentu. Mnoho významných lokalit ale uniklo díky jeho práci flotilám všehoschopných buldozerů a zůstalo zachováno.
Velkým přínosem Josefa Albrechta je také skutečnost, že si své poznatky a dlouholeté zkušenosti nikdy nenechával pro sebe, ale šířil je dál v podobě cenných rad či mnoha publikací. Je autorem či spoluautorem velkého množství odborných prací, článků i knih, k vrcholům jeho díla patří svazek Českobudějovicko ze série Chráněná území ČR, jehož je hlavním autorem a editorem.
V letošním roce uplynulo již pět let od odchodu Josefa Albrechta do penze, přesto si bez jeho rad a předávaných zkušeností nedovedeme péči o přírodu tohoto kraje představit.
Takže moc díky za všechno a přejeme hodně radostných chvil a hezkých zážitků s rodinou i v lesích, loukách či na rašeliništích.