Podrobné vyhledávání v článcích

Jedním z nepochybných rysů současné doby zůstává pokračující úpadek významu slov. Hodně průměrný snímek je bez uzardění vydáván za megafilm, celebritami se stávají ti, kteří se nechají šmírovat televizními kamerami 24 hodin, a všichni si všechno – jak jinak – užívají. Devalvace výrazů, byť každodenní, se ale určitě netýká označení RNDr. Jana Čeřovského, CSc., za legendu československé a české ochrany přírody.

„Zítra se máš o půl osmé stavit za ředitelem v Kodaňské,“ sděluje Václav Petříček po té, co nahlédl do kanceláře, kterou jsme s Vladimírem Hanzalem sdíleli ve Slezské v místech, kde dnes probíhají ústní souboje mužů v talárech.

„Ráno nebo večer?“

Kolega Petříček měl na mysli Ing. Františka Urbana, od roku 1990 prvního ředitele odboru ochrany přírody na Ministerstvu životního prostředí České republiky, sídlícím zpočátku mimo hlavní budovu ve Vršovické ulici.

Milá paní kolegyně Ing. Ludmila Friedlová, všemi oslovovaná jako Lída, oslavila 5. června 2017 kulaté jubileum a je příkladem opravdového zájmu a vytrvalosti v ochraně přírody – vlastně téměř celou dobu pracovala u naší organizace a právních předchůdců, letos již čtyřicátým rokem!

Není tomu tak dávno, kdy jsme psali o zakladateli ekopedagogiky Aleši Záveském, který již není více než 20 let mezi námi. Vzpomínka na „pana učitele“ vznikla v souvislosti s 50. výročím vybudování naučné stezky, tehdy druhé v Československu a známé pod názvem Medvědí stezka (Šumava, nyní v NP blízkosti Nové Pece). Zmiňovali jsme přitom jeho pravou ruku – Bohuslava Nauše. Ten jej v uplynulém měsíci následoval na věčný odpočinek, ale jak jsem jej znal, pro něj nikde nebude existovat. Oba byli velcí kamarádi a tvořili v ochraně přírody nerozlučnou dvojici. Málo se ví, že Bohuslav Nauš byl vůbec prvním inspektorem státní ochrany přírody v republice: na tehdejším ONV v Prachaticích působil od roku 1971. Svoji funkci vykonával bez nadsázky do roztrhání těla. Práce pro přírodu mu ale byla vskutku celoživotním posláním, takže v ní pokračoval i po odchodu do důchodu v roce 1990. Nejen pro mne se spolu s panem učitelem stal vzorem, a to nejen díky skromnosti, píli a zápalu o věc, ale i široké, dne již málokdy vídané erudici.

Zdeněk Cipra se narodil v roce 1927 v Bělečku v Poorličí. Jeho dědeček byl lesní správce, který patřil k iniciátorům založení jednoho z našich nejstarších chráněných území Buky u Vysokého Chvojna (1884). To ovlivnilo celý jeho profesní život. Po vystudování střední lesnické školy (Písek, Hnanice) a lesnické fakulty (Praha) se prakticky celý život věnoval pěstování a ochraně lesa v Jizerských horách, v různých pozicích u státních lesů a státní ochrany přírody. V roce 1997 obdržel za celoživotní prosazování přírodě blízkých forem lesního hospodaření Cenu ministra životního prostředí.

Tři dny před svými 81. narozeninami zesnul saský lesník a průkopník ochrany přírody Dietrich Graf (* 19. 1. 1936 Pirna † 16. 1. 2017 Pirna). V českém prostředí byl znám jen úzkému okruhu ochránců přírody, ač jeho ochranářské a vlastivědné působení přesahovalo zemské hranice. Je proto užitečné přiblížit jeho osobnost také čtenářům našeho časopisu.

Ve věku 70 let nečekaně zemřel jeden z hlavních zastánců konceptu divočiny v podmínkách střední a západní Evropy. Karl Friedrich Sinner zemřel na náhlou zástavu srdce při procházce se svým psem v lesích blízko Langensendelbachu, kde žil. Byl bezpochyby vůdčí osobností ochrany přírodních procesů v Německu a Evropě. Sinner svou celoživotní prací přispěl ke změně chápání přírodních procesů v lesních ekosystémech. Propagoval je nejen jako součást přirozených přírodních dějů, ale také jako nenahraditelný prostředek přírodě blízkého lesního hospodaření.

Většina těch, kteří Mgr. Josefa Albrechta znají, tomu pravděpodobně neuvěří, ale je to skutečně pravda. Na konci zimy letošního roku (přesně 5. března) oslavil 70. narozeniny. Josef Albrecht je jednou z mála postav jihočeské ochrany přírody, o které můžeme říci, že zdejší přírodu dokonale zná a opravdu rozumí složitému předivu vztahů a vazeb různých jejích složek, člověka nevyjímaje. Profesí je především botanik, ale svojí dlouholetou, velice pečlivou prací a širokým záběrem svých zájmů se postupně stal odborníkem, ke kterému se ostatní profesionální pracovníci ochrany přírody různých oborů i amatéři v této oblasti působící často a velice rádi obracejí o radu.