Kulér-Medailonky

Ochrana přírody 1/2020 — 29. 2. 2020 — Kulér-Medailonky — Tištěná verze článku v pdf

Bohumil Kučera,

nejdéle působící redaktor časopisu Ochrana přírody

Autor: Pavel Pešout

Z válečníka speleologem
Píše se rok 1945 a Bohumil Kučera nastupuje do základní školy v Praze 4, kde se hned od první třídy účastní válek mezi kluky z Michle a Nuslí na Reitknechtce. Při nich na sebe házeli a stříleli z praků valouny z pankrácké říční terasy Vltavy. Snad již tehdy, při vybírání těch nejvhodnějších valounků pro metání, si utvářel nadšení pro zkoumání neživé přírody, které mu zůstalo dodnes. 

Při průzkumu Bozkovských jeskyní. Foto archiv AOPK ČR

S ochranou přírody se prvně setkal v šesté třídě na hodinách přírodopisu vedeného paní učitelkou Zullegerovou.  Vzpomíná, jak diktovala stránku a půl textu tohoto znění: „Z duše se nám protiví výletníci, kteří v neděli vyrazí do přírody a nestačí jim rozkvetlá louka a její krása, ale chovají se nezřízeně a zanechají po sobě hromadu mastných papírů, konzerv, a domů se vracejí s náručemi natrhaných květin. Ty za chvíli vadnou a končí v popelnici. Z duše se nám protiví lovci…“  Nakonec tuto část výuky paní učitelka ukončila slovy: „Tak a od teď je u nás dalších 40 ochránců přírody.“

Životní kariéru Bohumila Kučery však nasměrovalo v r. 1953 setkání s Wabim (Vladimírem Stárkou).  Byl to skautský vedoucí, přítel Foglara – Jestřába, který zjistil, že existuje Krasová sekce (KS)¹) a momentálně se zabývá hlavně průzkumy a výzkumy v tehdy nedávno objevených Koněpruských jeskyních. Pro Wabiho to byla výhra. Nemusel mít skautský oddíl na černo (skaut byl zakázán r. 1950) a z hochů se stali členové Krasové sekce. 

Ferry na Zlatém koni
Na Zlatém koni, kde se v neděli nebo již pozdě odpoledne v sobotu (soboty byly tehdy pracovním dnem) scházeli jeskyňáři, poznal mladé začínající badatele, později výrazné osobnosti. Jiřího Kuklu (který byl duší Krasové sekce a později, v 70. letech se stal důležitou osobností v USA ve výzkumu klimatických výkyvů v kvartéru, s řešením možného vývoje klimatu v budoucnosti), velkého archeologa Františka Proška, Vojena Ložka nebo paleontologa Oldřicha Fejfara, pozdějšího profesora Univerzity Karlovy.  

Konference v Praze s V. Ložkem a H. Seifertovou. Foto archiv AOPK ČR

V té době také Wabi seznámil Bóďu s velmi agilním mladíkem Františkem Skřivánkem, kamarády přezdívaným Ferry³). Ten vedl tzv. chlumské loupežníky, skupinu studentů geologické průmyslovky, kteří pracovali v jeskyních na vrchu Chlum u Srbska. V tu dobu se Ferry  s Wabim dohodli, že budou společně kopat v Císařské rokli. Povolení k výkopům ve státní přírodní rezervaci získal Ferry od Dr. Kamaráda, později kolegy, geologa na SÚPPOP²), který však tehdy ještě pracoval na ministerstvu kultury jako referent pro ochranu přírody. V Císařské rokli se scházela dobrá parta, od které Bohumil Kučera již neodešel. 

V Barrande klubu v roce 2014 s Františkem Skřivánkem. Foto archiv AOPK ČR

Práce mezi jeskyňáři přivedla jubilanta ke studiu na Průmyslové škole geologické v r. 1954–1958 a s Ferrym a partou kolem něj ho pojily všechny další činnosti. Práce v Českém krasu na různých místech, včetně práce na mapových podkladech sloužících ke zpřístupnění Koněpruských jeskyní, byly přerušeny na podzim 1957, kdy do Krasové sekce doputoval dopis z Národního výboru městyse Bozkova zaslaný na ČSAV a předaný V. Ložkovi jako předsedovi KS. Parta nadšenců v čele s předsedou národního výboru J. Kurfiřtem při kopání v malém lomu u Bozkova objevila jeskyni a žádali akademii věd, aby zahájila výzkum této podkrkonošské rarity. Organizaci a vedení dalších odborných a průzkumných prací spojených s vyhledáváním podzemních prostor, mapováním a geologickými a hydrogeologickými výzkumy vedl František Skřivánek (tehdy v posledním ročníku studia geologie na PřF UK) a jubilant byl do nich plně zapojen (Ouhrabka 2017).  Bohumil Kučera na toto období vzpomíná takto: „Stále se opakovalo: v sobotu odjezd v 13,30 rychlíkem do Semil, odtud autobusem do Bozkova, převléknout se v budově národního výboru ve vyhrazené místnosti v podkroví a odchod do jeskyní. Pozdě v noci návrat. Časně ráno odchod do jeskyní. K víčerou (jak říkali místní) návrat, před odjezdem tradiční pohoštění čajem a koláči u Kurfiřtů a opět autobus, rychlík a příjezd do Prahy ve 22,05.“ Po komplexním výzkumu s použitím geofyzikálních měření se naskytla možnost určit dvě místa ke kopání sond. Jednou se proniklo záhy do stropu Jezerního dómu, druhou do Blátivé chodby. Čas přinášel další a další objevy. Ještě v r. 1958 došlo k pokusu J. Kukly podplavat sifon v Jezerním dómu, což se podařilo a ukázalo, kam nasměrovat další práce.  O celé akci s potápěním vyšla velká reportáž v časopisu ABC, kterou napsal na ní přítomný vedoucí redaktor časopisu Jan Čeřovský. V témže roce František Skřivánek nastupuje do SÚPPOP, kde seděl v jedné kanceláři Valdštejnského paláce s dalšími dvěma nově přijatými pracovníky, kterými byli právě Jan Čeřovský a Jiří Ksandr.  Bohumil Kučera začal studia na PřF UK obor biologie–geografie (1958–1963). Během roku a o prázdninách trávil čas v Bozkově a dále se věnoval průzkumům a mapování a také usměrňoval práci zemědělců z Bozkova, kteří v zimním období prokopávali zvětralinami zanesené chodby (dostávali za tuto práci zaplaceno 2,40 Kč za hodinu). 

Od r. 1954 začaly každoroční měsíční expedice českých speleologů na Slovensko, zejména do Slovenského krasu. Jubilant se jich tradičně účastnil a v r. 1960 a 1961 je sám vedl. Za práci Výzkum propastí ve střední části Plešivecké planiny Slovenského krasu získal 1. místo na celostátní československé studentské vědecké konferenci.

Jubilant jako student často, zejména v záležitostech týkajících se KS, navštěvoval přítele Ferryho na SÚPPOP. Atmosféra pracoviště ho nadchla.  Po roční vojenské službě a nedlouhém působení v redakci pražského Kartografického a reprodukčního ústavu se mu podařilo v r. 1967 získat místo v SÚPPOP po významném znalci české krajiny a spisovateli Pavlu Naumanovi, který odešel do penze. I v dalším působení na SÚPPOP mu byl František Skřivánek věrným průvodcem a přítelem, jak tento sám uvádí: „Měl jsem štěstí ho provázet přes léta divokého dobývání krasového podzemí, přes zralý věk solidního odborníka a znalce, který tak, jak dokázal sveřepě pronikat do krasové morfologie, tak se i vypracoval v předního ekologa a ochranáře.“ (Skřivánek 1999)

Od geologie-geomorfologie po prognózu a LADAP 
I při plném zapojení do práce v SÚPPOP  v roce 1969 získal titul RNDr. po rigorózním řízení a obhajobě práce věnované krasové morfologii a vývoji Ardovské jeskyně a Ardovského poloslepého údolí ve Slovenském krasu (Kučera 1964). 

V sedmdesátých letech mapuje v měřítku 1 : 10 000 významné geologické a geomorfologické fenomény CHKO Křivoklátsko a řeší spolu s Václavem Petříčkem, Ludmilou Rivolovou a dalšími kolegy úkol zaměřený na vyhodnocení reprezentativnosti sítě chráněných území (Vulterin a kol. 1976, 1980). V roce 1978 se stává vedoucím oddělení výzkumu v úseku ochrany přírody a v roce 1980 zástupcem náměstka ředitele odboru ochrany přírody Františka Skřivánka. V 80. letech na poslední chvíli zachytil přípis z Ministerstva kultury, žádající návrhy úkolů pro zařazení do státního plánu elektronizace národního hospodářství. B. Kučera jako iniciátor s kolegou lesníkem Karlem Krixem, který chtěl vyhodnocovat poškození smrkových porostů emisemi z družic, se domluvili se Zbyškem Faimanem z VUZORT⁴) a spolu s Ludvíkem Škapcem obratem dali dohromady požadavky, rozpočet investic (i „z dovozu“), a odůvodnili potřebu 13 nových pracovníků. VÚZORT získal mj. kamery pro letecké snímkování ve čtyřech spektrálních pásmech, přičemž rozlišení bylo v té době lepší než z družic. Tak byl v SÚPPOP vytvořen nový útvar – Laboratoř dálkového průzkumu země (LADAP) a začalo se se snímkováním CHKO a vyhodnocováním stupně poškození lesů⁵). 

V letech 1980–1984 byl Kučera hlavním řešitelem úkolu „Rozvoj státní ochrany přírody“ (Kučera 1986), který byl součástí Státního plánu ekonomické výzkumu⁶). Podobné zadání „prognóza ochrany přírody“ bylo i na jeho žádost přeřazeno pro pětiletku 1985–1990 pod „prognózu životního prostředí ČSSR“, s hlavním řešitelem Josefem Vavrouškem. 

Dlouhou praxi a mezinárodní přehled mohl Bohumil Kučera později uplatnit v Českém ústavu ochrany přírody a krajiny, nově založeném v souvislosti se vznikem MŽP (Kučera 1998a, Pešout 2019). Zde v letech 1990–1994 (resp. následně do r. 1996 v AOPK ČR) působil jako statutární náměstek ředitele. Do sekce speciálních činností, kterou řídil, patřil výzkum, již zmiňovaný LADAP, mezinárodní spolupráce, péče o jeskyně a určitou dobu také ekologická výchova a druhová ochrana. Podílel se tedy na vedení státní ochrany přírody v období tvorby dodnes nejdůležitějších nástrojů legislativních i ekonomických. Od roku 1996 pracoval jako vedoucí oddělení mezinárodních vztahů a poté jako poradce ředitele AOPK ČR. 

Českou (resp. zpočátku československou) ochranu přírody v 90. letech zastupoval i v zahraničí. Od roku 1990 za ČSFR a od r. 1993 za ČR byl zástupcem v Radě Evropy pro problematiku životního prostředí a patřil k iniciátorům využití bývalých vojenských prostorů a dříve střežených a nepřístupných pohraničních pásem ochranou přírody a krajiny. To se posléze stalo jedním z cílů návrhu Evropského roku ochrany přírody 1995, schváleného Výborem ministrů Rady Evropy jako hlavní celoevropská akce (Kender 1995, Kučera a kol. 1995) s mottem: ochrana biotopů v krajině.

Po roce 1992 byl za ČSFR, pak ČR odpovědným řešitelem projektu Evropské unie CORINE – výběru biotopů podle stanovených kritérií a jejich digitální zpracování pro evropskou databázi (Kučera a kol. 1999) a členem odborné komise Rady Evropy pro realizaci soustavy Smaragd v Evropě – obdoby soustavy Natura 2000 pro státy mimo EU⁷) (Kučera 1998b).

Za hranice všedních dnů
Obzor Bohumila Kučery rozšířily četné zahraniční studijní cesty a pracovní pobyty. 

Na počátku bylo pozvání od italských jeskyňářů z města Carrara, kdy spolupráci s tehdejším Československem navrhl Dr. F. Martinelli⁸). Měsíční pobyt speleologů vč. Bohumila Kučery v r. 1961 v Apuánských Alpách přinesl kromě objevu části jeskyně s podzemním tokem velký společenský ohlas a záplavu článků v italském tisku. Následovaly další výpravy s výzkumem propastí Orridi a také Corchia, tehdy druhé nejhlubší na světě. Expedice do propastí Apuánských Alp se v mezinárodní speleologické veřejnosti staly uznávanými pojmy (Skřivánek 1999). 

Na začátku sedmdesátých let byl Dr. Kučera jako expert „zapůjčen“ státnímu podniku Polytechna a pracoval 18 měsíců jako geolog a těžební inženýr lomového hospodářství Darchan v Mongolsku (součást cementárny, postavené Československem, a cihelny, vybudované Polskem).

Geologické mapování v Iráku. Foto Archiv AOPK ČR 

V r. 1974 spolu s arch. K. Kibicem podnikli měsíční studijní cestu po Indii, v roce 1976 se sedm měsíců podílel na velkém kontraktu Ústředního ústavu geologického – geologickém mapování horstev Zagros v SV Iráku. Podílel se na třech měsíčních speleologických expedicích do bývalého SSSR, a to do okolí Bajkalu, v Kyrgyzstánu a na Dálném Východě. Další velkou životní zkušenost představuje účast v r. 1989 na měsíčním studijním pobytu organizovaném vládou USA pro zahraniční odborníky a zaměřeném na péči o životní prostředí.

Obnovitel časopisu Ochrana přírody
V roce 1980 přebírá Bohumil Kučera od Jiřího Antoše⁹) práci redaktora poloviny časopisu Památky a příroda věnovanou ochraně přírody¹⁰). Pro ochranu přírody se mu podařilo ve spolupráci s kolegy v SÚPPOP (zejména s J. Čeřovským, F. Skřivánkem a Pavlem Trpákem) i s dalšími osobnostmi, především V. Ložkem a Igorem Míchalem, a na tehdejších krajských střediscích památkové péče a ochrany přírody zajistit pro časopis aktuální témata a velký rozsah informací. 

V roce 1991 již ve spolupráci s novou redakční radou, jmenovanou po dohodě s tehdejším ředitelem odboru ochrany přírody MŽP Františkem Urbanem, obnovil samostatný časopis Ochrana přírody (Kučera 1991; Matyášová & Kučera 1991) a vedl jej až do roku 2006. Články řady autorů významně přispěly k širšímu poznání problematiky ochrany přírody a krajiny. Již klasický je seriál příspěvků I. Míchala. Z článků, na jejichž napsání se domluvil s Vojenem Ložkem, sestavil později za spolupráce s ním dvě publikace (Ložek 2007, 2011). Bohumil Kučera je dosud nejdéle působícím redaktorem za celou dobu existence časopisu (Pešout 2012). 

Jeskyňářem celý život
Jak je z výše uvedeného patrné, Bohumil Kučera se účastní celý dosavadní život objevování podzemních prostor v České republice, na Slovensku a mnoha dalších místech v Evropě, americkém kontinentu a v Asii. Nezůstává však „pouze“ u těchto průzkumných cest a často náročných sportovních výkonů. Bohumil Kučera je zdatným dokumentátorem a výsledky své práce také publikuje. Asi nejlépe vystihl úroveň tohoto díla jeho učitel, již zmiňovaný František Skřivánek: „Žasnu, čím více obracím svazečky a svazky prací, populárních i odborných, doprovázených skvělými fotografiemi, které snesou ta nejpřísnější dokumentaristická i estetická měřítka. A ty mapy, ty nejstarší by se již mohly prodávat jako historické rytiny a ty z vrcholného, tak říkajíc geomorfologického období, vysoko převyšují současnou speleokartografickou úroveň.“ (Skřivánek 1999).  Z nejznámějších knižních publikací je třeba jmenovat „Jeskyně a propasti Československa“ (Kučera, Hromas & Skřivánek 1981) a „Základy karsologie a speleologie“ (Přibyl a kol. 1992), z dalších monografií např. „Kras Krkonoš a Podkrkonoší“ (Kučera & Turnovec 1997).

Speleologii se věnoval i po organizační stránce. Byl členem Krasové sekce společnosti Národního muzea od r. 1953 a TISu od jeho založení, v pozdějších letech byl pravidelně členem výboru KS. V roce 1978 se podílel na přípravách a založení České speleologické společnosti, kde působil na počátku i jako člen revizní komise, staral se o výměnu literatury s desítkami zahraničních výzkumných speleologických organizací a o dokumentaci KS, později i České speleologické společnosti. Přispěl také k přípravě a průběhu sjezdu Mezinárodní speleologické unie v r. 1973 
v Olomouci.

Náročná štafeta
Bohumil Kučera zůstal v řadách státní ochrany přírody až do r. 2004, kdy sice odešel do penze, ale na smlouvu pracoval ještě dva roky. S AOPK ČR spolupracuje nadále a kontakt s oborem si udržuje i v současnosti (Petříček 2019). Osobně jsem měl jubilanta možnost poznat jako mimořádně pozorného kolegu, který pomůže s radou či konzultací, kdykoliv se na něj obrátím. 

Přeji mu další spokojená léta strávená v přírodě a v kruhu své rodiny, a také aby jeho dílo žilo dále. A to je vlastně přání a zároveň závazek pro nás, aby nástroje ochrany přírody, které pomáhal v 90. letech minulého století konstruovat, úspěšně nadále čelily různým snahám o jejich oslabení a erozi.

Poznámky:
1) Krasová sekce byla založena při Přírodovědeckém klubu na tehdejší Fakultě geologie UK Praha. Po rušení všech spolků byla v r. 1955 přeřazena pod Společnost Národního muzea, jednu z mála organizací, které přetrvaly postupné rušení společností a spolků po r. 1948.
2) SÚPPOP – Státní ústav památkové péče a ochrany přírody zřízený Ministerstvem kultury. Říkalo se, že původně měly vzniknout ústavy dva, ale při rozhodující poradě se dostavil i vedoucí pracovník ministerstva, jenž ostatní přesvědčil, že bude lepší sloučit oba obory do jednoho ústavu.  
3) Dr. František Skřivánek, od r. 1958 odborný pracovník SÚPPOP, kde byl v letech 1981–1990 náměstkem ředitele SÚPPOP pro ochranu přírody (Kučera 1994, 2009, Pešout 2019), po r. 1990 nastoupil na Ministerstvo kultury ČR jako vedoucí odboru muzeí, galerií a památkové péče a o dva roky později se stal ředitelem Náboženské matice, kde pracoval až do penze.
4) VÚZORT, Výzkumný ústav zvukové a obrazové techniky působil pod Ministerstvem kultury ČR.
5) Organizační útvar LADAP, později proměněný v oddělení GIS, se stal základem dnešního odboru informačního systému ochrany přírody na AOPK ČR. Zmiňovaný spoluzakladatel LADAP Ludvík Škapec je dosud jeho pracovníkem.
6) Státní plán ekonomického výzkumu, Rozvoj odvětví nevýrobní sféry. Hlavní odbornou oporou pro vedoucí řešitelku úkolu doc. Štrekovou z olomoucké univerzity byl Miloš Zeman, pozdější předseda vlády a nyní prezident České republiky.  
7) V České republice se začalo vytváření soustavy Smaragd řešit v době, kdy ještě nebyla členským státem EU. Po vstupu se soustava Smaragd stala jedním ze zdrojů pro vymezování soustavy Natura 2000.
8) V r. 1962 Dr. Martinelli, již jako starosta Carrary, věnoval na připomenutí odboje Československu pomník z bílého kararského mramoru s nápisem „Partyzánská Carrara mučednickým Lidicím“.
9) Jiří Antoš v r. 1981 odešel ze SÚPPOP a začal pracovat jako tajemník Českého svazu ochránců přírody. Po založení MŽP přešel na odbor ochrany přírody, který také určitou dobu vedl.
10) Z důvodů úspor a nedostatku papíru byl v 70. letech vyvíjen stálý tlak na resorty k omezení počtu vydávaných časopisů. Proto SÚPPOP, který v té době uveřejňoval kromě Ochrany přírody také časopis Památková péče, byl nucen ukončit vydávání obou periodik. Od roku 1976 začal vycházet pro obor památkové péče a ochrany přírody nový časopis Památky a příroda. Vzorem pro tento krok se stal časopis Pamiatky a príroda, tištěný na Slovensku již od roku 1970 (Pešout 2012).

Seznam literatury

Kender J. (1995): Evropský rok ochrany přírody 1995. Geografické rozhledy 5 (1): 2.

Kučera B. (1964): Krasová morfologie a vývoj Ardovské jeskyně v Jihoslovenském krasu. Československý kras 16: 41-66.

Kučera B. ed. (1986): Rozvoj státní ochrany přírody Státní plán ekonomického výzkumu 906 334 604 „Rozvoj odvětví kultury“. Ústav pro výzkum kultury a SÚPPOP Praha, 196 pp.

Kučera B. ed. (1991): Ochrana přírody. Ochrana přírody 47 (0): 1-3.

Kučera B. (1994): František Skřivánek – 60 let. Ochrana přírody 49 (2): 59–61. Kučera B. a kol. (1995): Realizace akcí Evropského roku ochrany přírody 1995. AOPK ČR Praha, 18 pp. Kučera B. & Turnovec I. (1997): Kras Krkonoš a Podkrkonoší. Příroda 114 s., AOPK ČR Praha.

Kučera B. (1998a): Čtyřicet let odborné složky státní ochrany přírody. Ochrana přírody 53(6): 289 -291. Kučera B. (1998b): Program Smaragd. Ochrana přírody 53(3): 92.

Kučera B., Podhajská Z. & Škapec L. (1999): Zpracování databáze CORINE biotopy v ČR. AOPK ČR Praha, 84 pp.

Kučera B. (2009): 75 let Františka Skřivánka. Od Ještědu k Troskám. Vlastivědný sborník Českého ráje a Podještědí 16 (1): 75–76.

Kučera B., Hromas J. & Skřivánek F. (1981): Jeskyně a propasti v Československu. Academia Praha, 252 pp..

Ložek V. (2007): Zrcadlo minulosti. Česká a slovenská krajina v kvartéru. Dokořán Praha, 216 pp..

Ložek V. (2011): Po stopách pravěkých dějů. O silách, které vytvářely naši krajinu. Dokořán Praha, 184 pp..

Matyášová E. & Kučera B. (1991): Časopis památky a příroda skončí ročníkem 16/91 – nahradí jej časopisy Zprávy památkové péče a Ochrana přírody. Památky a příroda 16 (7): 385.

Ouhrabka V. (2017): Bozkovské dolomitové jeskyně – 70 let speleologických průzkumů. Ochrana přírody 72 (4):34-37. Pešout P. (2012): Dvacet let obnoveného časopisu Ochrana přírody. Ochrana přírody 67 (6): 22-24.

Pešout P. (2019): Šedesátiletá historie organizace státní ochrany přírody v České republice. Ochrana přírody 74 (1): 35 – 41.

Petříček V. (2019): Bohumil „Bóďa“ Kučera 80! Ochrana přírody 74 (5): xii-xiii.

Přibyl J., Ložek V. & Kučera B. (1992): Základy karsologie a speleologie. Academia Praha, 354 pp..

Skřivánek F. (1999): Bohumil Kučera – šedesátiletý? Speleo 29: 3. Vulterin Z. a kol. (1976): Studium reprezentativnosti současné sítě chráněných území a její vývoj. Závěrečná zpráva dílčího úkolu státního programu základního výzkumu VI-3-5/3. SÚPPOP Praha, 250 pp.

Vulterin Z. a kol. (1980): Studium reprezentativnosti současné sítě chráněných území. Závěrečná zpráva dílčího úkolu státního programu základního výzkumu VI-3-8/4. II. etapa. SÚPPOP Praha, 200 pp.