Petr Chvátal

Sčítání netopýrů na zimovištích představuje, díky masovému zapojení sčitatelů, patrně druhý největší projekt tohoto typu, hned po sčítání různých druhů ptáků ČR (Anděra & Gaisler 2012). Projekt zimního monitoringu má už přibližně padesátiletou tradici a řadí se k nejdelším svého druhu v Evropě. Tato dlouhodobá škála údajů nedává sice informaci o absolutním množství u nás žijících netopýrů, ale neocenitelnou hodnotu mají zjištěné trendy. Nicméně je třeba zdůraznit, že zmíněný projekt pokrývá pouze netopýry, kteří pravidelně zimují v podzemí, což je menší polovina u nás žijících druhů (Anděra 2014).

Výročí dvaceti let od založení Národního parku České Švýcarsko bylo v oblasti geologie oslaveno výjimečným a důstojným způsobem. Kolektiv autorů v čele s editorkou Zuzanou Vařilovou sestavil vzácné dílo věnující se geologii, geomorfologii, těžbě nerostných surovin i příbuzným oborům nejen na území národního parku a CHKO Labské pískovce, ale i s přesahem do Národního parku Saské Švýcarsko a okolního území s ucelenou geologickou stavbou.

V neovulkanitech CHKO České středohoří se nachází několik desítek jeskyní, většinou nepříliš rozsáhlých s délkou do 10 metrů. O to více mezi nimi vyniká Loupežnická jeskyně u Velkého Března s délkou hlavní chodby necelých 100 metrů. Celková délka jeskyně včetně odboček je kolem 130 metrů. Jedná se o nejdelší jeskyni v neovulkanitech České republiky. Lokalita je zároveň jedním z nejvýznamnějších zimovišť netopýrů a vrápenců v Českém středohoří, a tak je pochopitelné, že byla v roce 2001 vyhlášena přírodní památkou.

Dne 16. 5. 2018 zemřela ve věku 80 let paní Mgr. Jaromíra Kuncová, jedna z nejvýznamnějších osobností severočeské ochrany přírody. Pocházela z Berounska, v Berouně také vystudovala jedenáctiletou střední školu a pak v Praze Přírodovědeckou fakultu UK, obor biologie–chemie se specializací na vyšší rostliny (1956–1961). Celý svůj profesní život poté prožila v severních Čechách.