Kulér-Medailonky

Ochrana přírody 3/2018 — 28. 6. 2018 — Kulér-Medailonky — Tištěná verze článku v pdf

Za  Jaromírou Kuncovou (1938–2018)

Autor: Petr Chvátal

Krátce pracovala v Okresním vlastivědném muzeu v Ústí nad Labem (1961–1964) a od roku 1964 až do odchodu do důchodu v roce 1994 na Krajském středisku státní památkové péče a ochrany přírody rovněž v Ústí nad Labem, kde zastávala funkci náměstkyně pro ochranu přírody. Po vzniku samostatného Českého ústavu ochrany přírody pokračovala ve funkci vedoucí krajského střediska. Výčet jejích zásluh je rozsáhlý. Odborně i organizačně položila základy systému ochrany přírody v severních Čechách, podílela se na vyhlašování chráněných krajinných oblastí v regionu i řady maloplošných zvláště chráněných území. Kromě odborných znalostí měla i výjimečné organizační schopnosti, které v dlouholeté vedoucí funkci plně využila.

Odchodem do důchodu její pracovní činnost zdaleka nekončila. Pro AOPK ČR připravovala jako odborná redaktorka publikaci Chráněná území ČR – svazek I. Ústecko a je dodnes její velkou zásluhou, že v této unikátní řadě publikací byl svazek Ústecko prvním dokončeným a v roce 1999 vyšel jako úvodní. Dále pracovala jako koordinátorka mapování biotopů pro vytváření soustavy NATURA 2000 v CHKO České středohoří, externě přednášela obor ochrana životního prostředí na vysokých školách v Ústí nad Labem a v Mostě, připravovala podklady pro biologická hodnocení a věnovala se dalším odborným pracem. V roce 2016 při konání slavnostní konference ke 40. výročí vyhlášení CHKO České středohoří v Litoměřicích ji AOPK ČR ocenila zároveň s bývalým vedoucím CHKO Jiřím Kinským za celoživotní zásluhy.

Nyní si dovolím připojit něco ze svých osobních vzpomínek na tuto významnou osobnost českých ochranářů. Na pracoviště s neobvyklou zkratkou KSSPPOP v Ústí nad Labem k paní Kuncové jsem nastoupil v polovině roku 1989. Za několik měsíců nastaly významné celospolečenské změny, které se promítly do velkých změn v rámci organizační struktury resortu – osamostatnění památkové péče i ochrany přírody, vznik Českého ústavu ochrany přírody a stěhování celého pracoviště. Náročný úkol pro každého vedoucího zvládla paní Kuncová s přehledem a jistotou. Byla tím správným člověkem na svém místě a měla u nás velkou autoritu. Pokud situace vyžadovala, byla tvrdá a nekompromisní, pokud to bylo možné, uměla být vstřícná i velkorysá. V té době bylo více času na odborné činnosti, praktické poznávání přírody i kontakty mezi kolegy na jednotlivých CHKO v severních Čechách. Pro nově vzniklé krajské středisko jsme si mohli pořídit i první vlastní služební automobil. Měl jsem to štěstí, že jsem s paní Kuncovou jako řidič najezdil tisíce kilometrů a poznával mnohdy překvapivě krásnou přírodu tehdejšího severočeského kraje i dnes už bývalé kolegy na správách CHKO. Vím, že měla mnoho oblíbených míst, a pokud bych měl za všechny jmenovat jediné, možná by to byl Břehyňský rybník s terénní stanicí a okolím, dnešní součást CHKO Kokořínsko – Máchův kraj.

Po jejím odchodu z AOPK ČR jsme se vídali zřídka, až v červnu 2016 jsme spolu opět strávili celý den. Agentura pořádala v Praze na Chodově setkání bývalých zaměstnanců a kromě paní Kuncové jsem byl možná omylem pozván i já (prý už jsem zaměstnancem tak dlouho, že jsem byl považován za důchodce). Samozřejmě, že jsem jí nabídl odvezení autem. A kruh se uzavřel. Znovu jsem byl „jejím“ řidičem, vezl jsem ji jako za starých časů a po cestě jsme probrali všechno možné. Jak by ona sama řekla pomocí jedné legendární socialistické fráze, ze které si často utahovala: „Rozhovor proběhl v neformální a přátelské atmosféře o námětech zajímajících obě strany.“ Náš rozhovor byl o to příjemnější, že proběhl s odstupem a nadhledem dvaceti uplynulých let. Při zpáteční cestě jsem se na ni v jednu chvíli podíval, když jsem očekával nějakou reakci nebo komentář na svá slova, a ona seděla a nic neříkala. Měla ve tváři jen tichý, spokojený úsměv jako někdo, kdo právě prožil moc příjemné setkání s přáteli, je mu fajn a nemusí přece tu pohodu rozmělňovat dalšími slovy.

Poslední neplánované (anebo naopak vyšší mocí připravené) poděkování věnovala AOPK paní Kuncové ve svém stolním kalendáři s fotografiemi na letošní rok. Pro dvacátý první týden, ve kterém se konal její pohřeb, byl v několikaměsíčním předstihu vybrán pěkný snímek jejího zamilovaného Břehyňského rybníka s výhledem na oba Bezdězy. A jestli někde mimo náš pozemský svět bilancuje své působení v severočeské ochraně přírody, věřím, že má ve tváři znovu ten tichý, spokojený úsměv.

Za bývalé spolupracovníky a přátele se vzpomínkou a poděkováním