Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.

cs / en

Zaměřeno na veřejnost

19. 12. 2018 Zaměřeno na veřejnost Tištěná verze článku v pdf

Ochrana motýlů v CHKO Český kras

autoři: Lucie Hrůzová, Petr  Heřman

Ochrana motýlů v CHKO Český kras

Oblast Českého krasu patří z hlediska motýlů (Lepidoptera) k nejbohatším a nejlépe prozkoumaným územím Česka. Vysoká diverzita motýlů je zde způsobena zejména souběhem přírodních podmínek (poloha v českém termofytiku, převažující vápencový podklad, říční a krasový fenomén a členitost území) a historickým působením člověka na zdejší krajinu. Dosavadním průzkumem motýlí fauny Českého krasu od poloviny 19. století zde bylo zjištěno přes 2300 druhů – včetně několika nově popsaných taxonů a řady faunistických prvonálezů, z nichž část druhů je u nás známa pouze odtud.

Přibližně 75  % doložených druhů se v Českém krasu prokazatelně vyskytuje i v současnosti. V souladu s obecným trendem, sílícím zejména posledních 20 až 30 let minimálně ve středoevropském měřítku, dochází však i zde k nápadnějšímu ochuzování motýlích společenstev a poklesu početnosti, a to i u druhů donedávna zcela běžných. Tyto nepříznivé důsledky překotných změn ve způsobu využívání krajiny a celkové intenzifikace působení člověka na biotu lze do určité míry omezovat aktivními ochranářskými opatřeními na podporu ohrožených druhů.

5 a 6
Vlevo: Aktuálně známý výskyt kriticky ohroženého modráska východního
(Pseudophilotes vicrama) je v Českém krasu nyní omezen na širší oblast
Prokopského a Radotínského údolí a jednu nepočetnou kolonii v NPR Karlštejn.
Foto Petr Heřman
Vpravo: Kriticky ohrožená vřetenuška chrastavcová (Zygaena osterodensis)
má v Českém krasu poslední početnější populaci u nás. Foto Petr Heřman

Ochrana motýlích společenstev
Za nejtypičtější a zároveň potenciálně nejohroženější lze na území Českého krasu považovat motýlí společenstva xerotermního bezlesí a světlých listnatých lesů. U prvního typu biotopů dochází ke zmenšování rozlohy a fragmentaci zejména vzhledem k upuštění od dřívějších způsobů využívání (extenzivní obhospodařování) a postupující eutrofizaci, kvalita a ochranářská hodnota druhého typu biotopů přímo souvisí s intenzitou a charakterem lesnického hospodaření. Možnosti podpory významných druhů světlých lesů – např. bělopáska dvouřadého (Limenitis camilla), pestrobarvce petrklíčového (Hamearis lucina) a zejména pak vřetenušky chrastavcové (Zygaena osterodensis) – jsou tak především kompromisem mezi zájmy ochrany přírody a lesních hospodářů.

motyli_CK
Mapa CHKO Český kras s vyznačenými MZCHÚ (1-9), ve kterých probíhají
pravidelné managementové práce na podporu populací motýlů. Vypracoval Jan Vrba

Opominout nelze ani další typ biotopů, pro zdejší krajinu typický – lomy. Ty se staly nedílnou součástí Českého krasu, a i přesto, že jde původně o antropogenně vytvořená stanoviště, jsou útočištěm velmi významných společenstev, vázaných na raná sukcesní stadia. V současné době je však i tento typ biotopů velmi ohrožen, zejména vzhledem k přetrvávajícímu trendu technických rekultivací, které často vedou k nevhodnému managementu nebo úplnému zavezení lomů, a tím likvidaci celých společenstev nebo jejich částí.

3_1
Na obrázku zachycená pastva v NPP Kotýz, která zde přispívá k udržení
dosud perspektivní populace okáče metlicového. Foto Lucie Hrůzová

Údržba stávajících lokalit významných druhů vázaných na bezlesí (tedy i lomy) je v současné době prováděna pomocí řízené pastvy (smíšená stáda ovcí a koz), výřezu náletových dřevin a mozaikovité seče. Tyto aktivity využívají možnosti Programu péče o krajinu nebo příbuzných nástrojů (např. Podpora obnovy přirozených funkcí krajiny) a probíhají ve spolupráci se zhotoviteli z řad fyzických osob i různých organizací (např. Český svaz ochránců přírody, Společnost pro ochranu motýlů). Dalšími významnými organizacemi, které přispívají k ochraně motýlů v Českém krasu (na lokalitách NPP Zlatý kůň, NPP Kotýz a v oblasti Radotínského údolí), jsou Vápenka Čertovy schody a společnost Českomoravský cement. Management zaměřený na konkrétní druhy motýlů, které zároveň často slouží jako deštníkové druhy pro mnohé další významné taxony, momentálně probíhá především na území NPR Karlštejn (zejména na lokalitách Třesina, Šanův kout či Komárkova step), PR Kobyla, PR Radotínské údolí, NPP Zlatý kůň, NPP Cikánka I, NPP Černé rokle, NPP Kotýz a PP Zmrzlík.

10  a 11 opraveno
Vlevo: Donedávna bohaté populace soumračníka proskurníkového
(Pyrgus carthami) vykazují klesající početnost a druh z řady lokalit mizí.
Foto Petr Heřman
Vpravo: Ohroženým druhem, jehož početnost v Českém krasu během
posledního desetiletí vzrostla, je soumračník žlutoskvrnný (Thymelicus acteon).
Foto Petr Heřman

Hlavními cílovými druhy péče o bezlesí jsou nyní okáč metlicový (Hipparchia semele), modrásek východní (Pseudophilotes vicrama) a hnědásek květelový (Melitaea didyma). Z dalších druhů, vyskytujících se na jednotlivých lokalitách, z prováděných opatření potenciálně profitují také např. soumračník proskurníkový (Pyrgus carthami), s. žlutoskvrnný (Thymelicus acteon), lišejníkovec šedavý (Paidia rica), l. malý (Setina roscida), přástevník mařinkový (Watsonarctia casta) nebo osenice bělopásná (Euxoa vitta), která má v okolí Koněprus dosud početné populace a kromě Českého krasu se jinde na našem území již pravděpodobně nevyskytuje.

Součástí ochrany motýlů v Českém krasu je nejen zajištění vhodného typu managementu pro přežívající populace vzácných druhů, ale také snaha vrátit již vymizelé druhy na místa, kde se dříve přirozeně vyskytovaly. V rámci repatriačních aktivit se jedná především o první kroky pro návrat okáče skalního (Chazara briseis), jehož poslední jedinec byl v Českém krasu pozorován v roce 2007. Tento repatriační proces navazuje na již několik let probíhající management populací okáče skalního v Českém středohoří a zatím spočívá především v přípravě vhodných biotopů na několika lokalitách a prvotních výsadcích různých vývojových stadií ze záchranných chovů.

Monitoring a populační studie
Vliv prováděných managementových aktivit je průběžně vyhodnocován tzv. následným monitoringem cílových druhů. První výsledky sledování vlivu řízené pastvy na společenstvo denních motýlů na území lokalit NPP Zlatý kůň a Šanův kout (NPR Karlštejn) byly publikovány (Mayerová et al. 2014), aktuálně jsou v rámci desetiletého projektu shromažďována data o motýlím společenstvu na území NPP Kotýz, kde probíhá každoroční pastva a pravidelný výřez náletových dřevin. Recentně byly zpracovány populační studie okáče metlicového (Hipparchia semele) na území NPP Zlatý kůň, díky nimž byla přesněji odhadnuta početnost zde žijící kolonie a lépe byly poznány biotopové nároky dospělců i vývojových stadií (Jakubíková 2012, Václová 2013, Kadlec et al. 2016). V rámci NPR Koda byla studována autekologie vřetenušky chrastavcové (Zygaena osterodensis), jejíž početnost zde byla odhadnuta na 30 000 jedinců (Kučerová 2012). Získané poznatky uvedených studií slouží jako podklady a argumenty pro konkrétní opatření na podporu těchto druhů.

„Vyhlídky“ do budoucna
Snahou příspěvku bylo stručně přiblížit současné aktivity probíhající na území Českého krasu v rámci ochrany motýlích společenstev (spolu s představením některých jejich významných zástupců), která lze bez nadsázky považovat za jedna z nejunikátnějších na našem území. Přestože veškerá opatření jsou prováděna s maximálním ohledem jak na potřeby daných cílových druhů, tak na minimalizaci potenciálních střetů se zájmy jiných předmětů ochrany (např. části rostlinných společenstev, pro něž je pastva nežádoucí), je nutné brát v úvahu i možné překážky či komplikace na cestě k vytčenému cíli, kterým je dlouhodobá prosperita daného druhu/společenstva na konkrétní lokalitě. Tyto eventuální komplikace, jejichž podrobnější rozbor přesahuje možnosti příspěvku, vyvstávají zejména ze skutečnosti, že dnešní ochranářský management je (zejména v případě rozlohou omezenějších území) do určité míry vždy jen jakousi aproximací procesů, které v historické krajině probíhaly často nesrovnatelně spontánněji. Zároveň je potřeba mít na paměti, že sebelepší ochrana v rámci zvláště chráněných území, která jsou často posledními lokalitami výskytu daného druhu, není zárukou dlouhodobějšího úspěchu. Vzhledem k dnes již obecně známým prostorovým nárokům hmyzích populací se při ochraně motýlů Českého krasu (tedy nad rámec hranic CHKO), má-li být dlouhodobě úspěšná, neobejdeme bez maximálního využití potenciálu tzv. volné krajiny. Potřebné předpoklady pro to oblast jistě má.

Použitá literatura

JAKUBÍKOVÁ L. (2012): Autekologie kriticky ohroženého okáče metlicového (Hipparchia semele) v CHKO Český kras – Ms. [Dipl. pr.; depon. in: Knih. Kat. Ekol. Fak Živ. Prostř. ČZU, Praha.]

KADLEC T., JAKUBÍKOVÁ L. & HEŘMAN P. (2016): Larval habitat preferences of vanishing butterfly Hipparcha semele L.: surviving on human-altered habitats in the Czech republic, Central Europe. – Polish Journal of Ecology, 64: 130–135.

MAYEROVÁ H., TICHÝ T., HEŘMAN P. & MÜNZBERGOVÁ Z. (2014): Pastevní management suchých trávníků v CHKO Český kras – zachování a obnova druhově bohatých společenstev. – Bohemia centralis, 32: 395–406.

KUČEROVÁ K. (2012): Autekologie vymírající vřetenušky chrastavcové (Zygaena osterodensis) na území NPR Koda. – Ms. [Dipl. pr.; depon. in: Knih. Pedag. Fak. UK, Praha.]

VÁCLOVÁ R. (2013): Stanovištní nároky housenek okáče metlicového (Hipparchia semele) – Ms. [Dipl. pr.; depon. in: Knih. Kat. Ekol. Fak Živ. Prostř. ČZU, Praha.]