Z naší přírody

Ochrana přírody 1/2017 — 5. 3. 2017 — Z naší přírody — Tištěná verze článku v pdf

Krajina Moravského krasu před 100 lety a dnes

Autor: Petr Zajíček

Utvoření a vývoj oblasti
V průběhu mořské záplavy ve středním až svrchním devonu (stáří 380–350 mil. let) se na území dnešní Moravy postupně ukládaly v několika cyklech na dno moře vápnité schránky organismů, které postupně konsolidovaly v pevnou horninu – vápenec. Mocnost souvrství činila stovky metrů až jeden kilometr a po ústupu moře začaly vápence podléhat erozní činnosti sladké povrchové a atmosférické vody. Během dlouhodobého vývoje poznamenalo oblast opakované vrásnění při horotvorných procesech (na konci prvohor a v průběhu druhohor) a také další opakované krátkodobé mořské záplavy v juře a rovněž v badenu (třetihory). Od poslední čtvrtiny třetihor se vyvíjela oblast Moravského krasu do dnešní podoby. Již existující povrchové i podzemní krasové fenomény (žleby, propasti, jeskynní soustavy ad.) měly charakter i rozsah podobný současnému stavu. S příchodem člověka dostával vývoj Moravského krasu novou dimenzi. Pravěcí lidé zprvu využívali jeskyně s velkými portály jako přirozená sídliště. Moderní člověk pak postupně využíval krajinu v celém rozsahu; začal zde hospodařit, těžit železnou rudu a zakládal osady.

Obr. 1: A – Balcarova skála s jeskynním portálem na počátku 20. století.
Foto Karel Absolon, archiv SJČR,
B – Totéž místo v roce 2009. Foto Petr Zajíček, archiv SJČR

Vliv člověka na krajinu
Úrodná půda, výskyt železné rudy a dostatečné množství dřeva v lesích Moravského krasu a jeho okolí, to vše pozitivně ovlivnilo rozvoj osídlení lidmi ve starověku a raném středověku. Řada obcí sice později v území zanikla, většina se však dochovala. Těžba dřeva a zemědělská činnost průběžně měnily i tvář krajiny v krasové oblasti s množstvím jeskyní a propastí. Ty se také od počátku 17. století stávaly předmětem zájmu učených lidí. Zprvu zde hledali kosti pro léčivé masti, později začali známé podzemní prostory odborně zkoumat a popisovat. Lze konstatovat, že Moravský kras je kolébkou české speleologie, ale i dalších vědních oborů, jako je paleontologie či archeologie. Těžba a zpracovávání železa neustávaly, odtěžené lesní plochy byly postupně osázeny dalšími generacemi dřevin, aby je bylo možno opětovně využít. A tak se postupně, v určitých cyklech, vzhled území obměňoval. Bylo období, kdy Moravský kras pokrývaly husté lesy, jindy byly vápencové hřebeny a hluboká údolí s množstvím jeskynních portálů obnaženy.

Obr. 2: A – Soutěska „Horní úzká“ v Suchém žlebu na počátku 20. století.
Foto Karel Absolon, archiv SJČR, B – Totéž místo v roce 2015. Foto Petr Zajíček, archiv SJČR

Moravský kras před 100 lety
V období přelomu 19. a 20. století byla krajina Moravského krasu, zvláště v její severní části, značně odkryta po těžbě dřeva. V této době a ještě řadu let poté zde působil náš nejvýznamnější krasový badatel Karel Absolon. Jeho jméno je nejvíce spjato se zpřístupněním Punkevních jeskyní včetně dna propasti Macocha a zprovoznění vodní plavby, s objevem nové části Kateřinské jeskyně a jejím zpřístupněním veřejnosti a také s archeologickými vykopávkami na Moravě. Absolon však byl znám i pečlivou dokumentací, publikační a archivářskou činností. Vytvářel mapy, nákresy, bibliografické soupisy a také velmi aktivně fotografoval v Moravském krasu a dalších krasových oblastech Evropy. Díky tomu se dochoval obsáhlý unikátní soubor fotografií z Moravského krasu od počátku 20. století až do 30. let. Právě povrchové fotografie Moravského krasu ukazují krajinu tohoto území, jak vypadala, když byla obnažena. V krasových žlebech byly nádherné výhledy do skalnatých svahů, členité bělavé vápencové hřebeny vynikaly řadou geomorfologických prvků, některé krasové planiny plné závrtů byly otevřené a prosluněné. Krajinný ráz byl sice oproti původnímu stavu uměle pozměněn, avšak další lidské umělé zásahy v průběhu 20. století nebyly v některých případech šťastné.

Obr. 3: A – Portál Sloupských jeskyní, vchod do Nicové jeskyně
na počátku 20. století. Foto Karel Absolon, archiv SJČR,
B – Totéž místo v roce 2000. Foto Petr Zajíček, archiv SJČR

Proměny krasové krajiny během 20. století
Dnešní podíl původních dřevin v Moravském krasu již není zdaleka tak velký jako v relativně nedávných dobách před intenzivní těžbou. Typické pro oblast byly lesy tvořené převážně bukem lesním, jedlí bělokorou a habrem obecným. Dřevinnou skladbu lesních porostů doplňovaly javory, jasany a duby. Od počátku 20. století byly volné plochy po těžbě osazovány smrkovými monokulturami, které jsou však nevhodné pro alkalické vápencové podloží. Vzhledem k velké rychlosti růstu smrku ztepilého došlo během několika desetiletí k hustému zalesnění krajiny. Řada lokalit a zákoutí se ztratila v porostu, mnoho výhledů do krajiny zaniklo. Ještě před 100 lety byl ze dna Suchého žlebu krásný výhled na Čertův most – největší útvar svého druhu v Morav­ském krasu –, dnes je možno jej ze stejného místa spatřit jen v zimních měsících. Nelze říci, že pro tak významnou přírodní oblast bylo jakkoliv přínosné intenzivní odlesnění. Ale ani opětovné nevhodné zalesnění nebylo správným řešením. Dalším negativním umělým zásahem v krajině Moravského krasu bylo v polovině 20. století sloučení lučních ploch a drobných políček jednotným hospodařením v rozlehlé lány. V některých místech byly uměle zaváženy a zaorávány závrty. V posledních letech se situace v problematice vegetačního pokryvu zlepšuje. Zvláště v nejcennějších částech Moravského krasu jsou populace smrku ztepilého odstraňovány a snahou je navrátit území takovou skladbu lesních porostů, která by se přiblížila původnímu stavu.

Obr. 4: A – Serpentýna k propasti Macocha v Macošské stráni. Kolem roku 1920.
Foto Karel Absolon, archiv SJČR Obr. 4: B – Serpentýna k propasti Macocha
v Macošské stráni v roce 2015. Foto Petr Zajíček, archiv SJČR

Ačkoliv na počátku 20. století byla krajina Moravského krasu již výrazně poznamenána lidskou činností, za následujících 100 let prodělala další nepřehlédnutelné proměny. Přesto v oblasti existují místa, která si zachovala svou původní podobu. Jedná se např. o bukové lesy ve svazích Josefovského údolí. Nejcennější částí je přírodní rezervace Habrůvecká bučina. Jak bude asi vypadat Moravský kras za dalších 100 let?

Obr. 5: A – Suťový kužel na dně propasti Macocha kolem
roku 1905  Foto Karel Absolon, archiv SJČR,
B – Totéž místo v roce 2010. Foto Petr Zajíček, archiv SJČR