Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou
jeskyní ČR. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.

cs / en

Z naší přírody

Ochrana přírody 5/2016 20. 12. 2016 Z naší přírody Tištěná verze článku v pdf

Javoříčské jeskyně - unikátní zimoviště vrápence malého

Autor: Martin Koudelka

Javoříčské jeskyně - unikátní zimoviště vrápence malého

Jeskyně – cenné a chráněné přírodní památky – jsou jedním z nejdůležitějších míst pro zimní hibernaci letounů, tedy u nás netopýrů a vrápenců. Podzemní prostory se stálou roční teplotou kolem osmi stupňů a vysokou vzdušnou vlhkostí umožňují překonat těmto zajímavým nočním živočichům pro ně nepříznivé roční období s nedostatkem potravy. Střídání letních stanovišť, převážně na půdách budov, a zimních stanovišť v podzemních prostorách, patří k základním a nutným podmínkám pro jejich přežití a úspěšnou reprodukci v našem klimatickém pásmu.

Krápníkovou výzdobou přeplněné prostory Javoříčských jeskyní patří k největším zimovištím celé České republiky. Typickým a dominantním druhem tu vždy byl a doposud také je vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros). 

Tento typický obyvatel krasových oblastí, který se z původně celoročně jeskynního zástupce fauny středomořských jeskyní díky synantropizaci stal druhem sezonně jeskynním, rozšířil také díky této svojí životní adaptaci svůj areál působení směrem do severnějších oblastí. U nás se vrápenec malý na Moravě nachází téměř plošně, v Čechách je jeho výskyt o poznání více ostrůvkovitý. V letním období preferuje teplejší pahorkatiny, na zimu se často objevuje hromadně i ve vyšších polohách (pravděpodobně v souvislosti s vyšší nabídkou potenciálních zimovišť). Vrápenci se na první pohled od příbuzných netopýrů odlišují především složitými nosními výrůstky, které slouží ke směrování vydávaných echolokačních signálů při orientaci v prostoru a při lovu potravy. Při zimování visí vždy jednotlivě (netvoří těsně nahloučené klastry jako příbuzní netopýři) na stropech či stěnách podzemních prostor a nejsou schopni zalézat do těsných puklin. To je pro nás při monitorování stavů a početního vývoje v uzavřeném prostoru jeskyní určitě výhodou. Při zimování je vždy celý zabalen do létacích blan a vypadá tak na první pohled jako malá černá hruštička. V 70. letech došlo k drastickému snížení populace vrápence malého v západní Evropě a postihlo taktéž Čechy, kde zůstalo jen několik malých ostrůvků výskytu. Moravské končiny byly poklesem početnosti postiženy výrazně méně. Od 80. let dochází postupně ve všech sledovaných oblastech výskytu v Evropě k nárůstu početnosti tohoto druhu a k několikanásobnému navýšení základních stavů.

001.jpgNetopýr severní (Eptesicus nilssonii) – méně častý obyvatel Javoříčských jeskyní.
Foto Martin Koudelka


Z historie objevování Javoříčských jeskyní
Javoříčské jeskyně jsou složitým systémem jeskynních chodeb a dómů ve třech výškových úrovních nad sebou. Jsou vytvořeny v ostrůvku devonských vápenců v masivu kopce Špraňku (539  m. n. m.) v Bouzovské vrchovině, na katastrálním území obce Březina. Podzemní prostory byly objevovány postupně. Nejstarší známou částí je Svěcená díra, která byla často před vykropením svěcenou vodou zdejším poustevníkem popisována v místních pověstech jako sídlo zlých mocností. V roce 1938 byla odtud objevena tzv. stará část jeskyní a v dalších letech jeskyně Hlinité (r. 1949), jeskyně Míru (r. 1958) a Olomoucký dóm (r. 1984) – nejzásadnější části jeskynního systému. V současné době po posledním zamapování jeskyní dosahuje délka všech známých prostor téměř 6000  m. Ne všechny části jeskynního systému jsou však vrápenci využívány rovnoměrně. Můžeme říci, že v zimním období jsou rozmístěni v podzemí ostrůvkovitě, v závislosti na klimatických podmínkách a dynamice systému. Víceméně plošné rozšíření zimujících jedinců je na několika místech zvýrazněno koncentrací většího počtu. Největší velikosti dosahují skupiny zimujících vrápenců na stropě dómu Gigantů nad Niagarským vodopádem, v jeskyni Svěcená díra (včetně části Panenské jeskyně), dále ve vstupní síni jeskyně Švecova díra, v propasti Medvědí jáma a v Alejích středního patra jeskyní. Jsou to místa nacházející se v přístupných i nepřístupných částech jeskyní, na vysokých stropech dómů, ale i v nízkých prostorách, v místech dopadajícího osvětlení i v místech zcela beze světla. Se zvyšujícím se počtem zimujících jedinců se občas objeví takové zcela nové vhodné místo, letos například na stropě při vstupu do Pohádkových jeskyní – ještě v loňském roce nebylo využíváno, letos se zde objevilo několik desítek zimujících vrápenců. Klimatické podmínky stanoviště a vysoká věrnost místu zimování pravděpodobně převažují nad obecně přijímanou citlivostí k vyrušování. Samozřejmě máme v tomto případě na mysli nepřímé vyrušování. Jedna z největších zimních kolonií se trvale usazuje v Panenské jeskyni, přímo nad návštěvnickou trasou, téměř na dosah. Přestože mají možnost v takto velkém podzemním systému vybrat si místo z hlediska rušení o mnoho příznivější, zůstávají zde. Naopak zcela „klidné“ místo v Alejích středního patra jeskyní velice často bývá při kontrolách zcela prázdné. Co může být příčinou? Domníváme se, že v této části jeskyní dochází ke změně proudění v závislosti na venkovní teplotě vzduchu (možná atmosférického tlaku) a v případě atypických zim není toto místo pro vrápence z hlediska podmínek pro zimování komfortní, a proto přelétávají uvnitř systému jinam.

002.jpgNetopýr Brandtův (Myotis brandtii ) – lesní druh netopýra, který se častěji vyskytuje v chladnějších částech jeskyní. Foto Martin Koudelka

První zmínka o letounech z oblasti Javoříčského krasu pochází z práce Friedricha Antona Kolenatiho (1856), kde se zmiňuje, že mu byli dodáni „lesním geometrem Schrodtem netopýři z vápencové jeskyně u Bouzova“. V podstatě ihned po objevení Javoříčských jeskyní se zde začal netopýrům intenzivně věnovat Karel Kostroň, který svoje nálezy naštěstí také publikoval, a máme tak možnost porovnat jeho časná pozorování se současností. Absolutní počty kusů nejsou pro nás až tak směrodatné, protože v té době byla lidem známá pouze část celého systému jeskyní, ale je zřejmé, že se od té doby změnila některá místa větších koncentrací zimujících vrápenců. Například v době ihned po objevu popisuje „sta a sta“ vrápenců v Suťovém dómu. V současné době toto místo spíše nevyhledávají. Může to opět souviset se změnou mikroklimatu: v roce 1953 – tedy až po Kostroňových výzkumech – byl do jeskyní v rámci nového zpřístupnění prokopán zcela nový vstupní tunel. Ten mohl zásadním způsobem změnit charakter proudění ve vstupní partii Suťového dómu. Pravidelné současné sledování vrápenců započalo v jeskyních v roce 1990. Od této doby máme souvislou řadu pozorování zimujících vrápenců, jejich počty a rozmístění na přístupné trase jeskyní. Postupně se do pravidelného monitoringu přidávaly další části jeskynního systému a v současné době jsou každoročně prohlíženy všechny prostory s výjimkou Objevné cesty. Důvodem je vysoká náročnost průchodu a v minulosti zaznamenaný nízký výskyt zimujících jedinců. Jednou za pět let ale i zde probíhá kontrola stavu. Ze získaných výsledků každoročního zimního monitoringu je jednoznačně vidět rychlý nárůst počtu zimujících vrápenců. Na počátku sledování se v systému Javoříčských jeskyní napočítalo kolem dvou set jedinců, o deset let později to bylo kolem sedmi set kusů a v současné době se jedná asi o 5500 kusů. Jedná se o obecný trend, i na ostatních sledovaných zimovištích Moravy i Čech dochází ke zvyšování počtu zimujících jedinců. Jedná se o potěšitelnou skutečnost, která zcela jistě souvisí s důslednou ochranou tohoto zákonem chráněného živočicha. Jednak na zimovištích, kde je základním předpokladem zajištění klidu pro zimující letouny, a jednak vyhledáváním a ochranou letních kolonií na půdách, kde se nacházejí nejčastěji letní reprodukční kolonie. Vrápenci se v jeskyních objevují ve větším počtu poprvé koncem měsíce srpna, kdy jsou téměř všichni jedinci shromážděni u východu z krátké trasy, nad schody ve Svěcené díře. V této době jim slouží podzemí jen jako přechodný úkryt, samice přivádějí poprvé na místo zimování i svá tohoroční mláďata. Později zde dochází také k setkávání jedinců opačného pohlaví a k páření. Po poklesu nočních venkovních teplot pod bod mrazu začíná vlastní přesun kolonií do podzemních prostor k hibernaci. Vrápenci se postupně ze Svěcené díry rozlétávají do vzdálenějších částí jeskyní. Můžeme říci, že v průběhu měsíce prosince je tento proces ukončen. Během zimy dochází pouze výjimečně k větším přesunům uvnitř jeskynního systému. Jinak jsou vrápenci v podstatě až do konce měsíce března ve stavu hluboké hibernace, s občasným samovolným probuzením. Veškeré životní funkce organismu jsou minimalizovány a vrápenci spí zimním spánkem. V průběhu měsíce dubna po zvýšení teplot vrápenci opouštějí podzemní prostory a stěhují se do letních kolonií. Při náhlém poklesu teplot se objevují i v jarním období opět přechodně v podzemí. Jednotlivé kusy se pak v jeskyních objevují i přes celé letní období.

tituln° 003.jpgJavoříčské jeskyně oplývají bohatostí krápníkových forem – Sloupová galerie. Foto Martin Koudelka


Význam jeskyní
Každoročně probíhá v Javoříčských jeskyních koncem měsíce ledna sčítání zimujících letounů. Na akci se podílí Správa jeskyní České republiky (SJČR), Česká společnost na ochranu netopýrů (ČESON), Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR) a množství dobrovolných spolupracovníků. Během jednoho dne jsou pečlivě prohlédnuty stropy a stěny všech dostupných prostor jeskyní se snahou o minimalizaci rušivých vlivů. Údaje o výskytu letounů v jednotlivých částech jsou zaznamenány a na konci akce sečteny. Za celou dobu monitorování zdejšího podzemí zde bylo celkem zaznamenáno osmnáct druhů letounů. Kromě vrápence malého jsou zdejšími typickými obyvateli netopýr brvitý (Myotis emarginatus), netopýr velký (Myotis myotis), netopýr vousatý (Myotis mystacinus), netopýr ušatý (Plecotus auritus), netopýr vodní (Myotis daubentonii), netopýr Brandtův (Myotis brandtii) a netopýr řasnatý (Myotis nattereri). Mimo sčítání netopýrů v podzemních prostorách probíhají taktéž cílené odchyty letounů před jeskynními vchody. Kromě již výše uvedených druhů je při odchytech významněji zastoupen také netopýr velkouchý (Myotis bechsteinii), netopýr černý (Barbastella barbastellus), netopýr severní (Eptesicus nilssonii) a netopýr večerní (Eptesicus serotinus). Tyto druhy využívají vchodové partie jeskyní hlavně v období jarních či podzimních přeletů a pro místa zimování preferují chladnější prostory (skalní pukliny, duté stromy). V jeskyních bývají v zimě nalézáni velmi sporadicky také proto, že se jedná o štěrbinové druhy, které při sčítání unikají pozornosti. Významným nálezem posledních let byl opakovaný výskyt vrápence velkého (Rhinolophus ferrumequinum). Tento jedinec se pohyboval v okruhu Javoříčských jeskyní v letech 2006−2007 a byl prvním dokumentovaným nálezem tohoto druhu v ČR i v letním období.

blok11.jpgVývoj početnosti zimujících vrápenců malých v systému Javoříčských jeskyní. Na základě vlastních výsledků ze zimních sčítání (1994−2016). Zpracoval Martin Koudelka

Význam Javoříčských jeskyní pro místní populace letounů je značný. Ochrana podzemních prostor a regulace návštěvnosti v podzemí v zimním období je v tomto případě zajištěna. Kromě omezeného provozu v zimních měsících a snížení intenzity speleologických aktivit v tomto období je třeba zejména bedlivě zvažovat jakékoliv úpravy, které by mohly změnit charakter podzemního mikroklimatu. Širší okolí Javoříčských jeskyní, včetně NPR Špraněk, kopců Paní hora, Boučí a Homole, bylo vyhlášeno Evropsky významnou lokalitou soustavy NATURA 2000 pro tyto čtyři druhy letounů: vrápence malého, netopýra brvitého, netopýra velkouchého a netopýra černého. Jen čas ukáže, kterým směrem se budou početnosti těchto zajímavých obyvatel podzemí dále vyvíjet. Věřme, že máme společně s nimi nakročeno tím správným směrem.

005.jpgNetopýr ušatý (Plecotus auritus) – pro zimování často vyhledává úzké a těsné pukliny.
Foto Martin Koudelka

007.jpgStrop dómu Gigantů je místem hromadného výskytu zimujících vrápenců malých (Rhinolophus hipposideros). Foto Jiří Šafář

006.jpgVrápenec malý (Rhinolophus hipposideros) – v detailu. Foto Martin Koudelka