Podrobné vyhledávání v článcích

Historie objevování podzemí v podkrkonošské obci Poniklá ale začala daleko dříve. Na to, že se zde nacházejí volné dutiny, přišli jako první staří horníci, kteří na tzv. ponikelských horách těžili železnou rudu. Ruda byla zpracovávána v železárně vybudované Janem Nepomukem Arnoštem z Harrachu v roce 1754 v Horní Sytové – Arnoštově. Zprávy o dutinách v ponikelském podzemí se zachovaly díky práci arnoštovského šichtmistra Jana Hohnheisera (nejvyšší úředník hamru odpovídající vrchnosti za jeho provoz, hospodárnost a kvalitu výroby). Ten po 25 letech působení ve vedení hamru sepsal v roce 1820 historii všech dolů, které do huti dodávaly rudy. Mezi nimi byl i ponikelský Martinův důl (otevřený v roce 1803). Zde Hohnheiser uvádí: „… na dole byly často objevovány dutiny velikosti světnic, v nichž je tah větrů natolik silný, že často zhasíná lampy“. Dále vyvozuje možnost jejich propojení s povrchem: „Existuje domněnka, že tento vchod musí být někde v údolí, protože za deštivého počasí na jedné louce tryská voda rovně do výšky jako vodotrysk.“ Existenci krasu připomíná i samotný název obce Poniklá, který mohl vzniknout podle termínu „ponikat“. Jevu na místním potoce, jehož vody se místy zcela ztrácejí a opět se objevují ve vývěrech níže v údolí.

Sčítání netopýrů na zimovištích představuje, díky masovému zapojení sčitatelů, patrně druhý největší projekt tohoto typu, hned po sčítání různých druhů ptáků ČR (Anděra & Gaisler 2012). Projekt zimního monitoringu má už přibližně padesátiletou tradici a řadí se k nejdelším svého druhu v Evropě. Tato dlouhodobá škála údajů nedává sice informaci o absolutním množství u nás žijících netopýrů, ale neocenitelnou hodnotu mají zjištěné trendy. Nicméně je třeba zdůraznit, že zmíněný projekt pokrývá pouze netopýry, kteří pravidelně zimují v podzemí, což je menší polovina u nás žijících druhů (Anděra 2014).

Na  mezinárodní  konferenci  panevropské Federace chráněných území Evropy EUROPARC v rakouském Pamhagenu u Neziderského jezera se dostalo začátkem května 2022 významného ocenění správám našich národních parků a jejich přeshraničním protějškům. Partnerské národní parky Podyjí a Thayatal (Rakousko), Šumava a Bavorský les (Německo) a Krkonoše a Karkonoski park narodowy (Polsko), byly oceněny certifikáty potvrzujícími vysokou kvalitu přeshraniční spolupráce.

Vyhlašování národních parků je politický akt, který musí vzejít z demokratické diskuse a zároveň musí být založen na dobře podložených odborných argumentech. V případě Křivoklátska existují silné odborné argumenty, proč by se jádrová část území mohla stát národním parkem.

Dnem 1. července 2022 se Česká republika již podruhé ujme předsednictví v Radě Evropské unie. Protože části veřejnosti utkvěl v paměti z prvního pololetí roku 2009 ponejvíce okřídlený slogan „Evropě to osladíme“, provokující plastika Davida Černého Entropa nebo hodinová mzda zvukařů legendární firmy ProMoPro směle konkurující gáži nejlepších světových fotbalistů, připomeňme, že ČR nebude předsedat EU, jak se stále ještě občas traduje, ale její Radě.

Letošní třicáté výročí současného zákona o ochraně přírody a krajiny je umocněno výročím ještě starším. Je tomu totiž právě sto let od předložení prvního návrhu zákona o ochraně přírody poslancem Národního shromáždění J. V. Stejskalem a dokončení vládního návrhu zákona přírodovědcem J. S. Procházkou a historikem J. Emlerem. Pojďme si úsilí ochránců přírody a přírodovědců o prosazení zákonné ochrany přírody a domoviny u nás stručně připomenout.

Vedoucího Správy CHKO Labské pískovce v letech 1991 až 2007 Ing. Wernera Hentschela není pro zaneprázdněnost i jeho současné bydliště v odlehlé části Šluknovska, mimo dosah signálu mobilních operátorů, snadné zastihnout. Nakonec se daří dovolat se. „Tak víte co? Udělejme ten rozhovor nejlépe hned zítra. V pátek odjíždím s někdejším kolegou ze saské správy parku na Pálavu hledat majky. Mají tam šest druhů, čtyři jsme už dříve našli a rádi bychom potvrdili i ty zbývající dva,“ říká energický sedmdesátník do telefonu. Setkáváme se následujícího dne.

Správa národního parku České Švýcarsko připravila pro návštěvníky regionu Labských pískovců k padesátému výročí CHKO Labské pískovce hru, během níž si budou moci účastníci projít některé části tohoto chráněného území a poznávat jeho přírodní i kulturní zajímavosti. Záměrem hry je motivovat účastníky k návštěvě tohoto území, které je již 50 let právem chráněnou oblastí, ale zároveň zaměřit jejich pozornost i na jiná místa, než je rok od roku více navštěvovaná centrální oblast území Národního parku České Švýcarsko s turistickými cíli, jako jsou Pravčická brána, soutěsky Kamenice a Jetřichovické vyhlídky.

Během posledních třiceti let se zaplnilo jedno z dosud prázdných míst na archeologické mapě Evropy – oblast Českého Švýcarska, kde tak dávné osídlení nikdo neočekával. Více než dvacet let systematického výzkumu ukazuje, že tento skalnatý a zdánlivě pustý region byl atraktivní pouze pro určitý typ prehistorických populací, a to pro poslední lovecké a rybářské komunity staršího holocénu před 11–7,5 tisíci lety. A protože náš výzkum měl od počátku týmový a interdisciplinární charakter, mohli jsme lidské osídlení sledovat v kontextu měnící se krajiny, vegetace a fauny.

V prvním letošním čísle vyšel názor Jeňýka Hofmeistera „Jak převzít svůj díl zodpovědnosti za ochranu biologického dědictví planety? Nejlépe celý“. Považujeme za nutné reagovat na něj nejen proto, že se jedná o důležité a v ČR zatím překvapivě téměř nediskutované téma. Ale také proto, že autor vychází ze zjevně mylných informací, respektive nevychází ze skutečnosti, podložené exaktními daty.