Mezinárodní ochrana přírody

Ochrana přírody 5/2023 — 26. 10. 2023 — Mezinárodní ochrana přírody — Tištěná verze článku v pdf

Globální rámec pro biologickou rozmanitost: přání otcem myšlenky, nebo žádoucí impuls?

Prediction is very difficult, especially if it´s about the future. Niels Bohr: Bulletin of Atomic Sc

Autor: Jan Plesník

Vše začalo v Göteborgu
V prvním desetiletí po vstupu Úmluvy o biologické rozmanitosti v platnost v ní převládala snaha o vytvoření struktury, jež by napomáhala jejímu naplňování (viz rámeček na této straně vpravo). Současně postupně rostl počet zemí, jež na sebe přijaly závazky vyplývající z CBD. 

Nové tisíciletí přineslo představu, že by si smluvní strany úmluvy měly v ochraně globální biodiverzity a udržitelném využívání jejích složek odsouhlasit společný cíl. Průkopnickou roli ve zmiňovaném úsilí sehrála Evropská unie. Na zasedání Evropské rady ve švédském Göteborgu se v červnu 2001 nejvyšší představitelé členských států EU zavázali, že do r. 2010 ubývání biologické rozmanitosti rovnou zastaví.

V dubnu 2002 se delegáti 6. zasedání konference smluvních stran CBD, konané v nizozemském Haagu, shodli na tom, že biodiverzita ubývá ve znepokojujícím rozsahu. Nebyli ale takovými úderníky jako Evropská rada. Nicméně potvrdili úmysl zvýšit své úsilí tak, aby se vhodnými opatřeními podařilo do roku 2010 významně omezit současný rozsah a rychlost ubývání biodiverzity, a to v celosvětovém měřítku, v jednotlivých částech světa i v rámci jednotlivých států. Takto záměrně nadsazený cíl byl zvolen proto, že se problematiku péče o biologickou rozmanitost dlouhou dobu nedařilo dostat na program jednání připravovaného Světového summitu o udržitelném rozvoji (WSSD). Předpokládalo se totiž, že jej vrcholní světoví politici zastupující členské státy OSN, kteří se s výjimkou amerického prezidenta George Bushe ml. sešli na přelomu srpna a září 2002 v jihoafrickém Johannesburgu, výrazně změkčí. K všeobecnému překvapení k tomu nedošlo a závazek byl nakonec schválen v původní podobě, což v září 2005 stvrdil dlouho očekávaný Světový summit OSN (UN 2002). Výsledkem se tak stal značně ambiciózní, politicky dobře znějící a poměrně obtížně vyhodnotitelný závazek, učiněný vládami bez nadsázky celého světa. Právě kvůli němu vyhlásilo Valné shromáždění OSN rok 2010 Mezinárodním rokem biodiverzity. 

Hned několik rozsáhlých analýz využívajících řadu ukazatelů potvrdilo, co bylo zřejmé již delší dobu předtím: uvedený cíl se nepodařilo naplnit (Walpole et al. 2009, Butchart et al. 2010, SCBD 2010a, cf. Plesník 2010a, 2010b). Stejně dopadla v tomto ohledu Evropa (EEA 2010) a Česká republika (Zedek et al. 2010). 

Vůbec největší kanadská provincie, frankofonní Québec, se rozkládá na 1,5 milionu km2, přičemž vodní plochy v ní jsou dvakrát větší, než činí rozloha ČR. Na snímku jezero Lac Monroe v národním parku Mont-Treblant.    Foto Jan Plesník

V Nagoji proběhlo druhé kolo
Již dva roky předtím, než měl vypršet termín splnění hodně odvážného cíle z Johannesburgu, se začalo připravovat jeho pokračování. Rozhodnutí mělo padnout v Nagoji v japonské prefektuře Aiči, kam se v říjnu 2010 sjeli účastníci 10. zasedání konference smluvních stran CBD. Mezitím vykrystalizovala shoda na tom, že pokud bude strategický plán úmluvy na příští dekádu zahrnovat i globální cíle, nemělo by se jednat o příliš obecně formulovanou metu, ale o soubor dílčích cílů. V dilematu, zda zvolit uskutečnitelné mety a potom jich dosáhnout, nebo se zaměřit na ctižádostivé, náročné cíle, které mohou motivovat zainteresované strany k zintenzivnění činnosti, si zástupci vlád opět vybrali druhou možnost. 

Schválený Strategický plán, kterým se měly smluvní strany při naplňování CBD řídit celé druhé desetiletí našeho století, se snažil přímo reagovat na hlavní činitele (hnací síly) způsobující změny biodiverzity na Zemi. Představil rovněž vizi, že lidé budou roku 2050 žít v harmonii s přírodou a že význam biologické rozmanitosti bude do té doby doceněn, takže ji budeme chránit, obnovovat a rozumným způsobem využívat. 

Vzhledem k tomu, jak široká a jen obtížně vyhodnotitelná biodiverzita je, bylo nakonec odsouhlaseno hned 20 cílů, seskupených do pěti strategických oblastí (SCBD 2010b, Plesník 2011a, 2011b). Při bližším pohledu zjistíme, že některé cíle se skládaly hned z několika různých položek. Vlády jednotlivých zemí měly cíle z Aiči do dvou let začlenit do národních strategií ochrany biologické rozmanitosti a na ně navazujících akčních plánů. Jak se později ukázalo, symbolický pes byl zakopán již v tom, že všechny cíle z Aiči sice vynikaly komplexností, ale většina z nich nemohla být na rozdíl od předsevzetí kvantifikována, a navíc byly nerealistické (Green et al. 2019). 

Permanentní revoluce, plíživá evoluce, nebo obojí?
Již průběžná hodnocení naplňování cílů z Aiči nevěstila, že se jich podaří dosáhnout (Tittensor et al. 2014, Shepherd et al. 2016, Johnson et al. 2017, Mace et al. 2018, UNEP 2018, Mach & Plesník 2019). Úspěšnost vlád dostát odsouhlaseným závazkům mělo vyhodnotit 15. zasedání konference smluvních stran CBD, plánované na říjen 2020 do Číny: současně se na něm mělo rozhodnout o dalším směřování úmluvy, a to opět v časovém horizontu deseti let. Podmiňovací způsob je zcela na místě: do připravovaného harmonogramu ale opakovaně významně zasáhla syndemie nemoci covid-19. Mezitím uveřejnila Mezivládní platforma pro biodiverzitu a ekosystémové služby (IPBES) vysoce informativní hodnotící zprávu o stavu globální biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb. Obsáhlý dokument dochází k závěru, že v celosvětovém měřítku i přes oba zmiňované závazky ubývá biologická rozmanitost v míře, jež nemá v dějinách lidské civilizace obdobu. Současně IPBES upozorňovala, že se přes určitý dílčí pokrok zřejmě nepodaří dosáhnout byť jen jediného cíle z Aiči (IPBES 2019, Díaz et al. 2019, Plesník 2019a, 2019b). 

Mývalové severní (Procyon lotor) se v Montrealu nejčastěji vyskytují po setmění v parku Mont Royal v blízkosti odpadkových košů, a to v počtu 40–50 jedinců současně.   Foto Jan Plesník 

Dobře známá panda velká (Ailuropoda melanoleuca) se již v jihočínské provincii Jün-nan nevyskytuje. Osídluje ji ale menší a ohroženější panda červená (Ailurus fulgens) ubývající zejména v důsledku pokračujícího odlesňování a pytláctví.   Foto Jan Plesník

Názory na to, jak by měl společný globální přístup k péči o biodiverzitu vypadat, se významně lišily, a debata o nich pokračovala i poté, co sekretariát CBD publikoval v lednu 2020 první návrh globálního rámce pro biodiverzitu, označovaný jako nultý (UNEP 2020). 

Někteří odborníci a nevládní organizace požadovali přijetí zásadních závazků v ochraně biodiverzity v podobě celosvětové dohody, obdoby Pařížské dohody, uzavřené jako součást Rámcové dohody OSN o změně klimatu (UNFCCC) v roce 2015 (Dinerstein et al. 2019, Wilhere 2021). Rounsevell et al. (2020) proto navrhli přiblížit připravovanou celoplanetární strategii prostřednictvím jediného vědecky podloženého, i neodborníkům srozumitelného a marketingového čísla, konkrétně omezit vyhubení nebo vyhynutí na Zemi na nanejvýš dvacet druhů ročně. Šlo by o určitou obdobu udržení růstu průměrné globální teploty výrazně pod 2 °C a co nejvíce se přiblížit hodnotě 1,5 °C v porovnání s teplotou v době před začátkem průmyslového rozvoje naší civilizace, jak si jako svůj cíl stanovuje právě Pařížská dohoda. Uvedený návrh se ale setkal se silnou kritikou. Vzhledem k významu druhů pro fungování ekosystémů (Mace et al. 2012, Plesník 2012) by bylo nezbytné vyčíslit nejen změny v počtu globálně ohrožených druhů, ale i početnost příslušných populací (Williams et al 2021). Někteří experti šli ještě dále a poukazovali na to, že vymírání (extinkce) druhů k podchycení stavu, změn a vývojových trendů globální biodiverzity zdaleka nestačí a že je tudíž nezbytné uvažovat i o ekosystémech (Rowland et al. 2019, anonymus 2020, Díaz et al. 2020, Purvis 2020, Watson et al. 2020, Orr et al. 2022). Jestliže chceme, aby se rozloha přírodních, nebo alespoň přírodě blízkých ekosystémů na naší planetě nezmenšovala, ale naopak zvyšovala a současně aby rostla i jejich integrita, budeme muset kromě účinné ochrany sáhnout i po obnově člověkem již přeměněných ekosystémů (Leadley et al. 2022, Strassburg et al. 2022). 

Kchun-ming, označovaný jako Město věčného jara, vyniká celoročně velmi příjemným podnebím: leží sice v subtropech, ale nachází se v nadmořské výšce 1 890 m. Patří mezi velkoměsta s největším plošným zastoupením zeleně na světě.   Foto Jan Plesník

Vědci rovněž v této souvislosti oprávněně připomínali, že jednotlivé cíle obdobných strategických dokumentů nebývají izolované, ale jsou vzájemně propojené předivem přímých a zpětných vazeb. V takovém případě se určitě uplatní dvě nejznámější metody postnormální vědy, konkrétně matematické modelování a analýza scénářů (Nicholson et al. 2019, Rosa et al. 2020). Přitom první návrh globálního rámce kupř. zohledňoval probíhající a očekávané změny podnebí jen v omezené míře (Arneth et al. 2020). 

Rys kanadský (Lynx canadensis) bývá menší než rys ostrovid a obývá značnou část země, podle níž dostal druhové jméno. Hebká srst má v létě barvu hnědou až rezavohnědou, která se v zimě mění na šedou až stříbřitou.   Foto Jan Plesník

V srpnu 2020 uveřejněné 5. vydání zprávy Stav a výhled světové biodiverzity (GBO-5) potvrdilo nepříliš potěšující skutečnost: světovému společenství se nepodařilo splnit ani jeden z 20 cílů z Aiči. Šesti cílů bylo dosaženo alespoň částečně, přičemž pod uvedeným hodnocením máme na mysli fakt, že u příslušného cíle byla splněna alespoň jedna dílčí položka (SCBD 2020). 

Největší zájem odborné a široké veřejnosti i hromadných sdělovacích prostředků poutala otázka, jaký podíl zemského povrchu by měl být vlastně chráněn. Hovořilo se nejen o 30 % jak souše, tak moře, ale pod vlivem návrhu známého všestranného amerického vědce Edwarda Wilsona (Wilson 2016) dokonce až o polovině zemského povrchu. Argumenty příznivců i odpůrců této vize jsme již nedávno glosovali (Plesník & Pelc 2022). 

Gordický uzel – zda volit splnitelné cíle, nebo se opětovně přiklonit k hodně náročným závazkům – nakonec rozťali politici a řídící pracovníci. Iniciativu vyhlásit do roku 2030 chráněným územím 30 % povrchu naší planety a další svým způsobem odvážné cíle podporovalo více než 100 států sdružených do Koalice s vysokými ambicemi pro přírodu a lidi, mezi nimiž nechybí ani sedm hospodářsky nejvyspělejších zemí světa: ČR se k uvedené mezivládní aktivitě připojila již v listopadu 2020.

Pro sjednání tak zásadního, chtělo by se říci přelomového, dokumentu se smluvní strany CBD rozhodly ustavit pracovní skupinu, tvořenou zástupci vlád a dalšími přizvanými experty: nešlo tedy o seskupení několika nominovaných odborníků. Na jednu stranu obdobný formát umožnil prosazovat přímo na jednáních skupiny názory příslušných vlád, na druhou stranu kladl podstatně vyšší nároky na vyjednávače snažící se docílit pro všechny přijatelné shody. Pracovní skupina se od srpna 2019 do prosince 2022 sešla celkem pětkrát, ale ke kýženému konsenzu stejně nedospěla. Přitom její členové měli k dispozici aktuální a vysoce kvalitní odborné podklady (UNEP 2022a, 2022b). 

Nezbývalo proto nic jiného než se pokusit dojednat globální strategii až během druhé části 15. zasedání konference smluvních stran, jež muselo být na dny 7.–19. prosince 2022 přeloženo z Kchun-mingu, sedmimilionového centra provincie Jűn-nan, do kanadského Montrealu, protože v předvánočním čase roku 2022 panovala v Číně přísná proticovidová opatření. I když dlouhou dobu vypadalo, že klíčový dokument celosvětové péče o biodiverzitu přijat vůbec nebude, nakonec byl odsouhlasen, a to stejně jako v Nagoji doslova v hodině dvanácté. Nepřehlédnutelný podíl na zmiňovaném úspěchu musíme připsat hodně aktivní delegaci České republiky, která v době předsednictví v Radě Evropské unie vyjednávala za sjednocenou Evropu (Miko & Plesník 2023). 

Kanada zaujímá v žebříčku států s největší plochou lesa třetí místo ve světě. V lesích mírného pásu na jihu provincii Québec se běžně vyskytuje také kanadský národní strom – javor.   Foto Jan Plesník

Co bylo dohodnuto 
Kchun-mingsko-montrealský globální rámec pro biologickou rozmanitost (GBF) zahrnuje čtyři obecné cíle, které by se měly do r. 2050 stát skutečností tak, aby v té době lidstvo žilo v souladu s přírodou. Uvedené vize rozpracovává 23 cílů s termínem splnění do roku 2030, zaměřených na již dnes bezodkladná opatření (UNEP 2022c). Jejich podrobné komentování viditelně přesahuje rozsah tohoto příspěvku. Rámeček této straně vpravo dole proto přináší jejich subjektivní výběr.

V této souvislosti musíme opět připomenout, že jde o cíle odsouhlasené pro planetu jako celek. Nicméně každá smluvní strana, Českou republiku nevyjímaje, by měla k jejich dosažení přispět v souladu s vnitrostátními podmínkami, prioritami a možnostmi, a to jejich zapracováním do základního celostátního koncepčního dokumentu – národní strategie ochrany biodiverzity a na ni navazujícího akčního plánu. 

Český překlad pořízený MŽP je dostupný na https://www.mzp.cz/cz/kchun_mingsko_montrealsky_globalni_ramec. 

Klady převažují
Již chvíli poté, co čínský předsedající slavnostně odklepl přijetí GBF, se objevila jeho první hodnocení: zatímco někteří jej označili za dlouho očekávaný významný mezník v péči o globální biodiverzitu, jiní strategický dokument považují za příliš velký kompromis. 

Součástí globálního rámce pro biodiverzitu se stal také cíl obnovit na naší planetě do roku 2030 30 % poškozených ekosystémů. Úspěšná obnova probíhá i v části jednoho z největších zachovalých vrchovišť ve Velké Británii, ve Flanders Moss ve Skotsku.   Foto Jan Plesník

Silnou stránkou zůstává přijetí GBF shodou, nikoli hlasováním, po němž obvykle zůstává někdo přehlasován. Většina cílů do roku 2030 se dá vyčíslit, ale nejen to. Na rozdíl od obou předcházejících strategických přístupů v sobě rámec skrývá i jasnou zpětnou vazbu, konkrétně monitorování jeho naplňování vládami a dalšími zainteresovanými stranami (UNEP 2022d). Jednoduše řečeno, nebude se čekat, až za čtyři roky zjistíme, že při realizaci GBF je něco špatně, ale smluvní strany budou o implementaci GBF skládat účty, a to průběžně, pravidelně a veřejně. 

Globální rámec pro biodiverzitu řeší také pokračující velkoplošný rozpad přírodních a přírodě blízkých stanovišť. Fragmentace původního prostředí začíná mnohdy výstavbou cest, jako je tomu na snímku z Panamy.   Foto Jan Plesník

Vůbec poprvé zahrnuje obdobný koncepční materiál i vyčíslení nezbytných finančních prostředků. Konkrétně jde o cíl do roku 2030 mobilizovat na naplňování rámce nejméně 200 miliard USD (4,6 bilionu Kč) ročně. Není žádným tajemstvím, že hospodářsky vyspělé státy získaly souhlas rozvojových zemí s přijetím GBF za příslib zvýšit až do roku 2025 celkový objem mezinárodních finančních zdrojů souvisejících s biodiverzitou a poskytovaný geopolitickým Severem státům Jihu na přinejmenším 20 miliard USD (460 miliard Kč) ročně a do dalších pěti let ještě o dalších 10 miliard USD (230 miliard Kč). Připomeňme, že uvedená částka se v období 2010–2020 zdvojnásobila a dosáhla hodnoty 9,3 miliard USD (213 miliard Kč): z toho přímo na biologickou rozmanitost šlo 3,9 miliard USD (89 miliard Kč, SCBD 2020).

Expozice kanadské vlády na 15. zasedání konference smluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitosti v Montrealu v prosinci 2023 představovala přírodní krásy této rozlehlé země a jejich ochranu.   Foto Jan Plesník 

Naopak určitou slabinou GBF zůstává skutečnost, že není právně závazný. Naléhavost přijetí dokumentu rovněž znemožnila vypracovat dopadovou studii, i když dlouhodobé trendy naznačují již nyní, že některé cíle nemají oporu v realitě. 

Rozsáhlý Fuligongský skleník v botanické zahradě v Kchun-mingu svým názvem připomíná, že vůbec první zařízení tohoto typu bylo vybudováno na severu Číny již za vlády dynastie Han v období 220–202 př. n. l. V současnosti hostí na 2 500 rostlinných druhů včetně vynikající sbírky masožravých rostlin.   Foto Jan Plesník

Z příležitostí nabízených GBF jmenujme alespoň zdůraznění změn biodiverzity jako skutečně globálního problému a jejich propojení s dalšími celoplanetárními těžkostmi. Za hlavní hrozbu pokládáme možnost dosažení – řečeno sportovní terminologií – hattricku: ani napotřetí nemusíme uspět. 

Otázka v názvu našeho příspěvku pochopitelně není řečnická: jednoznačnou odpověď na ni budeme znát nejdříve na konci desetiletí. Vzhledem k závažnosti zmiňovaného globálního problému a zatím nejlépe připravené strategii bychom měli v každém případě nakročit k tolik potřebné změně přístupu lidské civilizace k prostředí, o něž s vážnou tváří tvrdíme, že je životní, a k němuž se tak často vůbec nechováme.   ■

---

Seznam literatury

anonymus (2020): Is a single target the best way to cut biodiversity loss? Nature 583: 7-8.

Arneth A., Shin Y.-J., Leadley P., Rondinini C., Bukvareva E., Kolb M., Midgley G. et al. (2020): Post-2020 bioidversity targets need to embrace climate change. Proc. Natl. Acad. Sci. 117: 30882-30891.

Butchart S.H.M., Walpole M., Collen B., van Strien A., Scharlemann J.P.W. et al. (2010): Global biodiversity: indicators of recent declines. Science 328: 1164-1168.

Díaz S., Settele J., Brondízio E.S., Ngo H.T., Agard J., Arneth A., Balvanera P., Brauman K.A., Butchart S.H.M., Chan K.M.A. et al. (2019): Pervasive human-driven decline of life on Earth points to the need for transformative change. Science 366. eaax3100.

Díaz S., Zafra-Calvo N., Purvis A., Verburg P.H., Obura D., Leadley P. et al. (2020): Set ambitious goals for biodiversity and sustainability. Science 370: 411–413.

Dinerstein E., Vynne C., Sala E., Joshi A.R., Fernando S., Lovejoy Th.E., Mayorga J., Olson D. et al (2019): A global deal for nature: guiding principles, milestones, and targets. Sci. Adv. 5: eaaw2869.

EEA (2010): Assessing biodiversity in Europe – the 2010 report. Office for Official Publications of the European Union Luxembourg, 58 pp.  

Green E.J., Buchanan G.M., Butchart S.H.M., Chandler G.M., Burgess,N.D., Hill S.L.L. & Gregory R.D. (2019): Relating characteristics of global biodiversity targets to reported progress. Conserv. Biol. 33: 1360-1369.

IPBES (2019): Global Assessment Report on Biodiversity and Ecosystem Services. Intergovernmental Science-Policy Platform on Biodiversity and Ecosystem Services Bonn, 1753 pp.  

Johnson Ch.N., Balmford A., Brook B.W., Buettel J.C., Galetti M, Guangchun L. & Wilmshurst J.M. (2017): Biodiversity losses and conservation responses in the Anthropocene. Science 356: 270–275.

Leadley P., Obura D., Archer E., Costello M.J., Dávalos L.M., Essl F., Hansen A. et al. (2022): Actions needed to achieve ambitious objectives of net gains in natural ecosystem area by 2030 and beyond. PLOS Sustain. Transform 1 (12): e0000040.

Mace G.M., Norris K. & Fitter A.H. (2012): Biodiversity and ecosystem services: A multilayered relationship. Trends Ecol. Evol. 27: 19-26.

Mace G.M., Barrett M., Burgess N.D., Cornell S.E., Freeman R., Grooten M. & Purvis A. (2018): Aiming higher to bend the curve of biodiversity loss. Nature Sustain. 1: 448-451.

Mach J. & Plesník J. (2019): Mezinárodní ochrana biodiverzity opět na křižovatce. Ochrana přírody 74 (1): 44-48.  

Miko L. & Plesník J. (2023): Ohlédnutí za předsednictvím České republiky v Radě Evropské unie. Ochrana přírody 78 (1): 30-33.

Nicholson E., Fulton E.A., Brooks Th.M., Blanchard R., Leadley P., Metzger J.P., Mokany K., Stevenson et al. (2019): Scenarios and models to support global conservation targets. Trends Ecol. Evol. 34: 57-68.

Orr M.C., Hughes A.C., Costello M.J. & Qiao H. (2022): Biodiversity data synthesis is critical for realizing a functional post-2020 framework. Biol. Conserv. 274: 109735.

Plesník J. (2010a): Odborníci upozorňují: cíl v péči o globální biodiverzitu se nepodařilo splnit. Živa 58: LXIII-LXIV.

Plesník J. (2010b): Stav a výhled světové biodiverzity: cíl OSN nebyl naplněn. Ochrana přírody 65 (4): 34-35.

Plesník J. (2011a): V Nagoji se Kodaň nekonala. Ochrana přírody 66 (1): 29-31.

Plesník J. (2011b): Biopirátství, spravedlnost a rozvoj. Ohlédnutí za nagojským jednáním o globální biologické rozmanitosti. Zpravodaj MŽP 21 (3): 18-20.

Plesník J. (2012): Ekosystémové služby nejsou anonymní. Význam organismů pro fungování ekosystémů. Ochrana přírody 67 (5): 21-25.

Plesník J. (2019a): Dvě zprávy o stavu jedné planety. Ochrana přírody 74 (4): 38-41.

Plesník J. (2019b): IPBES uveřejnil rozsáhlou zprávu o světové biologické rozmanitosti. Živa 67: CXXIV-CXXV.  

Plesník J. & Pelc F. (2022): Chráněná území ve světě: současný stav a perspektivy dalšího vývoje. Ochrana přírody 77 (4): 40-44.

Purvis A. (2020): A single apex target for biodiversity would be bad news for both nature and people. Nat. Ecol. Evol. 4: 768-769.

Rosa I.M.D., Purvis A., Alkemade R., Chaplin-Kramer R., Ferrier S., Guerra C.A. & Hurtt G. (2020): Challenges in producing policy-relevant global scenarios of biodiversity and ecosystem services. Glob. Ecol. Conserv. 22: e00886.

Rounsevell M.D.A., Harfoot M., Harrison P.A., Newbold T., Gregory R.D. & Mace G.M. (2020): A biodiversity target based on species extinctions. A single target comparable to the 2°C climate target may help galvanize biodiversity policy. Science 368: 1193-1195.

Rowland J.A., Bland L.M., Keith D.A., Juffe-Bignoli D., Burgman M.A., Etter A., Ferrer-Paris J.R. et al. (2019): Ecosystem indices to support global biodiversity conservation. Conserv. Lett. 13: e12680.

SCBD (2010a): Global Biodiversity Outlook 3. Secretariat of the Convention on Biological Diversity Montreal, 94 pp.

SCBD (2010b): Strategic Plan for Biodiversity 2011-2020 and the Aichi targets. Living in harmony with nature. Secretariat of the Convention on Biological Diversity Montreal, 4 pp.

SCBD (2020): Global Biodiversity Outlook 5. Secretariat of the Convention on Biological Diversity Montreal, 208 pp.

Shepherd E., Milner-Gulland E.J., Knight T.A., Ling M.A., Darrah S., van Soesbergen A. & Burgess N.D. (2016): Status and trends in global ecosystem services and natural capital: Assessing progress toward Aichi Biodiversity Target 14. Conserv. Lett. 9: 429–437.

Strassburg B.B.N., Iribarrem A., Beyer H.L., Cordeiro C.L., Crouzeilles R., Jakovac C.C. & Junqueira A.B. (2020): Global priority areas for ecosystem restoration. Nature 586: 724–729.

Tittensor D.P., Walpole M., Hill S.L.L., Boyce D.G., Britten G.L., Burgess N.D. et al. (2014): A mid-term analysis of progress toward international biodiversity targets. Science 346: 241–244.

Un (1992): The Convention on Biological Diversity. United Nations New York, N.Y., 29 pp.

Un (2002): Plan of Implementation of the World Summit on Sustainable Development. United Nations New York, N.Y., 74 pp.

UNEP (2018): Updated scientific assessment of progress towards selected Aichi Biodiversity Targets and options to accelerate progress. Secretariat of the Convention on Biological Diversity Montreal, 48 pp.

UNEP (2020): Zero draft of the post-2020 Global Biodiversity Framework. Secretariat of the Convention on Biological Diversity Montreal, 14 pp.

UNEP (2022a): Science briefs on targets, goals and monitoring in support of the post-2020 global biodiversity framework negotiations. Secretariat of the Convention on Biological Diversity Montreal, 97 pp.

UNEP (2022b): Expert input to the post-2020 global biodiversity framework: Transformative actions on all drivers of biodiversity loss are urgently required to achieve the global goals by 2050. Secretariat of the Convention on Biological Diversity Montreal, 183 pp.

UNEP (2022c): Kunming-Montreal Global Biodiversity Framework. Secretariat of the Convention on Biological Diversity Montreal, 14 pp.

UNEP (2022d): Monitoring framework for the Kunming-Montreal Global Biodiversity Framework. Secretariat of the Convention on Biological Diversity Montreal, 26 pp.

Walpole M., Almond R.E.A., Besancon C., Butchart S.H.M., Campbell-Lendrum et al. (2009): Tracking progress towards 2010 target and beyond. Science 325: 1503-1504.

Watson J.E.M., Keith D.A., Strassburg B.B.N., Venter O., Williams B. & Nicholson E. (2020): Set global target for ecosystems. Nature 578: 360-362.

Wilhere G.F. (2021): A Paris-like agreement for biodiversity needs IPCC-like science. Glob. Ecol. Conserv. 28: e01617.

Williams B.A., Watson J.E.M., Butchart S.H.M., Ward M., Brooks Th.M., Butt N., Bolam F.C., Stuart S.N. et al. (2021): A robust goal is needed for species in the Post-2020 Global Biodiversity Framework. Conserv. Lett. 14: e12778.

Wilson E.O. (2016): Half-Earth. Our planet´s fight for life. Liveright/WW.Norton New York, N.Y., 259 pp.

Zedek V., Hošek M., Vavřinová J. & Sukeníková K. eds. (2010): Zpráva o naplňování Cíle 2010 v ochraně biodiverzity v ČR. MŽP Praha, 76 pp.