Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti

Ochrana přírody 4/2023 — 24. 8. 2023 — Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti — Tištěná verze článku v pdf

Uřezání rohů vyvolává významné změny v chování nosorožců

Autor: Jan Plesník

Otázce ochrany afrických a asijských nosorožců se na stránkách našeho časopisu věnujeme tak často, že tato skutečnost může působit jako umanutá posedlost autorů uvedeným tématem. Důvod je ale mnohem racionálnější. Zmiňovaní ikoničtí lichokopytníci totiž představují přímo modelový příklad taxonu ohroženého ilegálním obchodem s planě rostoucími rostlinami a volně žijícími živočichy a výrobky. Důvod musíme hledat zejména v jihovýchodní Asii. Tradiční čínské lékařství přisuzuje nosorožčím rohům afrodiziakální účinky, schopnost omezovat i vysoké horečky a účinně detoxikovat lidský organismus. Poptávku navíc přiživila zvěst šířená v dnes již téměř stomilionovém Vietnamu, že preparát připravený z této části těla unikátních býložravců úspěšně léčí rakovinu. Majetní obyvatelé této mimořádně lidnaté části světa si je navíc pořizují také proto, že vlastnictví rohu bývá tamější širokou veřejností vnímáno jako symbol určitého společenského postavení a nepochybného, na odiv dávaného bohatství příslušné osoby. Odborníci proto hovoří o Ferrari efektu, kdy si něco pořídíte nikoli proto, že byste to nezbytně potřebovali, ale jenom proto, aby všichni viděli, že si to můžete klidně dovolit. A není divu. Na černém trhu se před vypuknutím syndemie nemoci covid-19 platilo za kilogram nosorožčího rohu až 65 000 USD (1,4 milionu Kč), tedy více než za platinu, zlato nebo kokain.

Kromě všech tří druhů asijských nosorožců, k jejichž úbytku významně přispělo i velkoplošné ničení jimi upřednostňovaného prostředí, se obětí pytláctví stal také nosorožec dvourohý (Diceros bicornis). Intenzivní ilegální lov vedl k dramatickému snížení jeho početnosti ve srovnání se začátkem 60. let 20. století dosahující neuvěřitelných 98 %. V současnosti přežívá ve značně roztříštěném areálu rozšíření 6 200 jedinců, a to zejména v Jihoafrické republice, Namibii, Zimbabwe a Keni. I když se v posledních třech desetiletích abundance nosorožce dvourohého přece jen pozvolna zvýšila, její výraznější obnově brání právě dobře organizované pytláctví. I proto jej uznávaná Mezinárodní unie ochrany přírody ve svém červeném seznamu globálně ohrožených druhů uvádí i nadále jako kriticky ohroženého (CR). 

Ve snaze odradit pytláky začali správci některých chráněných území včetně soukromých rezervací nosorožcům rohy odřezávat. Poprvé se tak stalo v roce 1989 v Namibii. Uspání a odchycení uvedených mohutných savců bývá poměrně složité a riskantní. Na bezpečné místo, kde může zmiňovaná operace proběhnout, zvíře obvykle nahání vrtulník. Z něj odpaluje veterinář narkotizační střelu, přičemž mezitím na zemi zvíře sleduje z automobilů několik jeho spolupracovníků. Omámenému zvířeti pak ochránci přírody zavážou oči a dají mu do uší špunty, aby jej co nejméně stresoval zvuk motorové pily. Přitom nejde o právě levnou záležitost: zbavení rohu jednoho zvířete vyjde na stovky amerických dolarů. Protože roh tvoří stejně jako lidské nehty keratin, bývá jeho odříznutí motorovou pilou většinou bezbolestné a nevyvolává žádné krvácení. Jelikož roh pochopitelně dorůstá, musejí správci chráněných území operaci každých 18–24 měsíců opakovat. 

Přestože se popsaný proces uskutečňuje na různých lokalitách téměř 35 let, až dosud chyběla studie, která by zhodnotila dopad ztráty rohu na nosorožce. Doktorandka univerzity ve švýcarském Neuchâtelu Vanessa Duthéová se pokusila se spolupracovníky z Jihoafrické republiky tuto mezeru vyplnit (Proc. Natl. Acad. Sci. USA, 120, e2301727120, 2023). 

Samci nosorožců využívají rohy při obraně teritoria před jinými samci, zatímco samicím slouží k odrážení útoků predátorů na mláďata nebo při pronásledování nosorožčími samci. Obě pohlaví se bez rohů neobejdou při strhávání větví a celých dřevin a při rozrývání půdy při hledání minerálních látek nezbytných pro výživu. 

Duthéová proto začala se svým týmem mapovat teritoria (aktivně obhajované části domovského okrsku) nosorožců dvourohých v soukromé rezervaci Manyoni v Jihoafrické republice. Posloužila jí k tomu také pozorování před rokem 2016, kdy správci chráněného území začali nosorožce zbavovat rohů. Výhodou bylo, že často samotářsky žijící zvířata měla v ušních boltcích identifikační značky. A závěr? Někteří nosorožci, kteří přišli o rohy, ztratili následně až 80 % svého teritoria.

 

Vernisáže výstavy se v Zoo Praha zúčastnil také ministr životního prostředí Petr Hladík. Výstavou provázel Ladislav Miko a ke každému z představených témat podal zasvěcený komentář.   Foto archiv AOPK ČR

Aby zvětšila analyzovaný vzorek, rozhodla se švýcarská postgraduální studentka rozšířit výzkum o údaje z dalších devíti rezervací zvěře v JAR. Jejich velikost kolísá v rozmezí 42–340 km2 a hostí 4–42 nosorožců dvourohých. Správci těchto ploch musejí podle tamějšího zákona uchovávat záznamy o nosorožcích, do nichž pravidelně zapisují, kde a kdy konkrétního jedince spatřili. Duthéová tak získala soubor více než 
24 000 pozorování 368 nosorožců dvourohých, shromážděných v letech 2005–2020. 

Pečlivou analýzou zmiňovaných údajů si Duthéová se svými spolupracovníky ověřila, že zákonitosti zjištěné v Manyoni nebyly náhodné. Velký vzorek totiž potvrdil, že poté, co byly nosorožcům odřezány rohy, se jejich teritorium zmenšilo průměrně o 12 km2, tedy o 45 % jeho původní rozlohy. Uvedený dopad na prostorové chování zvířat byl přitom výraznější u samic (úbytek 56 %) než u samců (38 %).  
Další statistická analýza rozsahu překryvu sousedních teritorií ukázala, že nosorožci bez rohů měli o 37 % nižší pravděpodobnost, že potkají jiného jedince než před operací. Protože přijdou o hlavní nástroj obrany, cítí se bez něj tito velcí savci zranitelní a záměrně se vyhýbají příslušníkům stejného druhu. Jelikož reprodukční úspěšnost samců roste s velikostí teritoria, může odřezání rohů snížit úspěšnost rozmnožování jednotlivých zvířat i celé populace. Bezrozí nosorožci se mohou stahovat do méně vhodných biotopů nebo rovnou do ekologických pastí. Uvedeným výrazem označujeme plochy, jež bývají pro zvířata stejně přitažlivá nebo dokonce atraktivnější než ostatní výseky krajiny, ale jedinci, kteří je využívají, vykazují zvýšenou mortalitu nebo nižší zdatnost. Uvedená skutečnost může vést k poklesu početnosti populací a v některých případech i celých druhů.

Potvrzení, nebo naopak vyvrácení uvedených hypotéz, zvláště pokud se týkají celých populací, bude vyžadovat další terénní výzkum. Otázkou rovněž zůstává, zda nosorožec zbavený rohu bude mít nižší pravděpodobnost, že se spáří s jedincem s rohem. Stejně tak stále čekáme na objasnění, zda uřezání rohu skutečně snižuje rozsah pytláctví, které může být ovlivněno mj. velikostí chráněného území, úrovní sledování nosorožčí populace nebo intenzitou kriminality v celé oblasti. Autoři proto dospívají k závěru, že pokud se nepotvrdí, že zbavování rohů skutečně zůstává nezbytným opatřením proti ilegálnímu lovu, mělo by být uskutečňováno s mimořádnou opatrností a následováno pečlivým monitorováním, umožňujícím vyhodnotit jeho dlouhodobý vliv na populace nosorožců dvourohých.     ■

Jan Plesník