Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 6/2017 — 30. 12. 2017 — Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti — Tištěná verze článku v pdf
Ukládání uhlíku v tropických lesích: všechno je jinak?
V globálním oběhu uhlíku hrají lesy jen těžko nahraditelnou roli. Podle střízlivých odhadů je v nich na naší planetě uložena polovina zmiňovaného prvku nacházejícího se nad povrchem souše. Schopnost lesních ekosystémů vázat ve své biomase uhlík a udržovat jej tak mimo ovzduší kolísá podle typu, druhového složení a stáří porostů, stupně ovlivnění člověkem a dalších činitelů.
Až donedávna se předpokládalo, že tropické lesy představují prostředí, v němž se skladuje více uhlíku, než se uvolňuje do atmosféry: o obdobných místech hovoříme jako o místech propadu uhlíku. Přitom není žádným tajemstvím, že velkoplošné odlesňování, zejména vypalování porostů na rašelinné půdě, produkuje 10–25 % všech skleníkových plynů. Více než polovina dřevní hmoty, produkované lesy na zemi, slouží jako otop: uvedený jev se týká zejména tropických oblastí. Měli jsme ovšem za to, že v člověkem nedotčených porostech je růst biomasy, v níž je pochopitelně obsažen uhlík, v tropech přece jen větší než jeho celkové emise ze všech lesních porostů. Uvedená čísla vycházela zejména z měření atmosférických koncentrací oxidu uhličitého.
Amazonský prales představuje největší ekosystém tropického lesa na světě.
Foto Jan Plesník
Nyní se zdá, že názor na úlohu tropických lesů v celosvětovém cyklu uhlíku budeme muset poopravit. Alessandro Baccini z výzkumného střediska v americkém Woods Hole odhadl se svými spolupracovníky hustotu (denzitu) uhlíku v živých dřevinách v tropické Americe, Africe a Asii, a to v období 2003–2014 (Science, doi: 10.1126/science.aam5962, 2017).
V čem spočívá nový přístup amerických vědců? Na rozdíl od předcházejících studií dokázali stanovit vliv zásahů zvenčí (disturbancí), poškozujících tropické lesy. Pokud se totiž z ptačí perspektivy jeví stromové patro porostu jako málo poškozené, může být les pod ním ve skutečnosti silně ovlivněn výběrovým kácením, ohněm, suchem nebo lovem. Ukázalo se, že působení zmiňovaných vnějších faktorů dokáže snížit dřevinnou biomasu až o 75 %. Satelitní snímky proto dobře zachytí úplný úbytek lesa, ale nedokážou zaznamenat nežádoucí změny pod stromovým patrem, kdy les na příslušné ploše zůstává. Všechny dosavadní výzkumy vycházely právě jen ze změn lesnatosti, navíc většinou na menším území, tak jak je zachytily družice se snímači s poměrně malým rozlišením. Američtí badatelé zkombinovali údaje z dvanáctiletého družicového snímkování s výsledky terénních šetření: využili přitom speciální počítačový algoritmus a získali tak hodnověrná data o změnách denzity uhlíku.
Malajsie patří mezi státy, kde dochází k nejrozsáhlejšímu velkoplošnému
odlesňování. Na snímku chráněný zbytek deštného pralesa Bukit Nanas
v metropoli Kuala Lumpuru. Foto Jan Plesník
K jakým výsledkům výzkumníci dospěli? Zdá se, že tropické lesy jsou čistým zdrojem uhlíku. Jinak řečeno, do ovzduší se z nich dostává více zmiňovaného biogenního plynu, než se v nich váže růstem dřevin. Uvedené zjištění platí ve všech třech kontinentech. Na Ameriku připadá plných 60 % emisí uhlíku z tropických lesů, kdežto 24 % pochází z Afriky a 16 % k nim přispívá Asie. Poškozování lesů vlivem disturbancí má na svědomí větší ztráty uhlíku než veškeré odlesňování. Badatelé ale upozorňují, že jejich metoda nebere v úvahu bylinnou a jinou nedřevinnou vegetaci ani uhlík uložený v lesní půdě. Zatímco roční změny v pokryvu listí a travin mohly vést ke krátkodobým výkyvům v nárůstu atmosférického CO2, je jen málo pravděpodobné, že by opadavé nedřevinné tkáně vyvolaly dlouhodobé trendy v lapání uhlíku vegetací. Jestliže uhlík proniká do atmosféry z nadzemní vegetace, nemohou změny ve využití území odlesňováním vyústit v ukládání uhlíku do půdy.
Zmiňovaný výzkum, který bere v úvahu nejen zničení lesů, ale i jejich poškozování přírodními i člověkem vyvolanými činiteli, potvrzuje, že pokud chceme omezit negativní důsledky probíhajících a očekávaných změn podnebí nejen na přírodu, ale i na lidskou společnost, neobejde se uvedená snaha bez snížení odlesňování v tropech. Připomeňme, že se odlesňování na Zemi podle údajů Organizace Spojených národů pro výživu a zemědělství (FAO) od roku 2010 ve srovnání s dekádou 1990–2000 významně snížilo, ale nadále zůstává rozsáhlé: každoročně zmizí na naší planetě lesní porost na ploše velké jako Česká republika. Ještě v 90. letech 20. století dosahovalo rok co rok dvojnásobných hodnot. Postup uplatněný badatelským týmem vedeným Baccinim navíc umožňuje určit, které lesní ekosystémy člověk v současnosti významně poškozuje, a pokusit se je obnovit ještě předtím, než porost zmizí úplně.