Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou
jeskyní ČR. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.

cs / en

Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti

Ochrana přírody 5/2017 21. 10. 2017 Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti Tištěná verze článku v pdf

Státy se příliš o své živé symboly nestarají

Autor: Jan Plesník

Státy se příliš o své živé symboly nestarají

Volně žijící živočichové inspirovali člověka od samého vzniku lidské kultury. Někteří z nich zosobňují sílu, eleganci nebo vznešenost, jiné lidé s různou intenzitou a z rozmanitých příčin lovili a loví. Další se vyskytují jen v určité, často rozlohou poměrně malé oblasti, takže se stali typickou ukázkou tamější přírody.

Nepřekvapí nás proto, že se některé zvířecí druhy dostaly do erbů šlechtických a panovnických rodů a do znaků měst a dalších obcí. V 19. století, kdy nejen v Evropě vznikaly moderní státy, se živočichové začali objevovat i v jejich znacích. Další vlna zobrazování zvířat na státních symbolech přišla v 50. až 70. letech minulého století, tedy v době, kdy nezávislost vyhlásila hned celá řada kolonií, zejména v Africe a Tichomoří.

Obr. 1
Elegantní jeřáb královský (Balearica regulorum) se dostal do státního znaku
a na vlajku africké Ugandy. Foto Jan Plesník

Stylizovaní živočichové zdobí nejen vlajky, ale také bankovky, mince, uniformy, vojenské objekty, nejrůznější památníky, budovy státní správy a samosprávy, školy všech stupňů, úřední hlavičkové papíry, razítka, pečetě, poštovní známky, reprezentační dresy a v některých zemích také širokou škálu suvenýrů.

Ochránci přírody předpokládali, že erbovní zvířata představují přímo ukázkový příklad vlajkových druhů, tedy charismatických živočichů, oblíbených mezi nejširší veřejností a pomáhajících získat její podporu pro péči o přírodní dědictví. Zda tomu tak skutečně je, se pokusili ověřit Neil Hammerschlag a Austin J. Gallagher, působící na univerzitě v americkém Miami (Bioscience, 67, 744–749, 2017). Podařilo se jim zjistit, že v současnosti oficiálně používá 142 zemí celkem 231 zvířecích symbolů. Pro srovnání připomeňme, že dnes existuje v celém světě 196 nezávislých a všeobecně uznávaných států. Některé symboly museli vědci vyloučit. Jednalo se o živočichy, které nemohli přiřadit ke konkrétnímu druhu, nebo kteří se na území příslušného státu vyskytovali jen v pravěku. Ale i tak badatelům pro další šetření zůstalo 189 zvířecích symbolů, z nichž naprostou většinu tvořili oblíbení obratlovci – ptáci a savci.

Obr. 3
Velký klokan rudý (Macropus rufus) zosobňuje Austrálii nejen na státním znaku.
Foto Jan Plesník

Přiřazení aktuálního stupně ohrožení k volně žijícím živočichům ze státních symbolů, k němuž badatelé využili červený seznam celosvětově ohrožených druhů, vydávaný Mezinárodní unií ochrany přírody (IUCN), přineslo nečekané překvapení. Více než třetina z nich v současnosti čelí zvýšenému nebezpečí, že budou v blízké budoucnosti zcela vyhubeni. Přitom ze všech druhů obratlovců se na pokraji vymizení ocitlo „jen“ 18 % druhů. Uvedený trend potvrzuje i zjištění, že pouze pětina živočichů, sloužících jako státní symboly, vykazuje ve volné přírodě zvyšování početnosti. Zatímco v Jižní Americe se všichni živočichové, reprezentující tamější státy, těší zákonné ochraně, v Evropě je to jen 7 % z nich. Nejlépe funguje ochrana zvířat ze státních symbolů v Austrálii a Oceánii.

Americké biology zajímaly i faktory, ohrožující volně žijící živočichy, kteří ztělesňují ideály určitého státu. Mnohé z nich lidé legálně loví nebo pytlačí ve velkém pro maso. Jiní, zejména dravci, šelmy a sloni, se nezřídka dostávají do střetu s místními obyvateli, jelikož jim působí majetkovou újmu. Nezanedbatelný počet zvířat - státních symbolů sužuje pokračující rozsáhlý úbytek vhodného prostředí, způsobovaný člověkem. Hned ve čtyřech zemích, konkrétně v Maroku, Togu, Gambii a Sierra Leone, byl lev, jejich erbovní zvíře, zcela vyhuben.

Naopak přesně opačný osud potkal velkého severoamerického dravce orla bělohlavého. Majestátní pták se dostal jak do státního znaku USA, tak následně i znaku a pečetě amerického prezidenta. Ještě začátkem 18. století žilo na obrovské ploše od Aljašky po severní Mexiko 300 000–500 000 orlů. Evropští kolonisté orly nemilosrdně stříleli a trávili. V roce 1940 proto federální vláda vyhlásila přísnou ochranu orlů bělohlavých. Neméně citelně zasáhlo ptačí predátory masové používání pesticidů, zejména DDT. Není divu, že v roce 1950 přežívalo na území Spojených států bez Aljašky posledních 412 párů. Účinná ochranářská opatření vedla k tomu, že dnes na stejné ploše vyvádí mláďata téměř 10 000 párů. Protože navíc v Kanadě a na Aljašce je početnost hnízdící populace ještě několikanásobně vyšší, orla bělohlavého již nemusíme považovat za ohroženého