Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 5/2019 — 25. 10. 2019 — Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti — Tištěná verze článku v pdf
Počet upytlačených slonů afrických klesá, nadále však zůstává vysoký
Slon africký (Loxodonta africana) patří oprávněně mezi symboly fauny celého kontinentu. Podle uznávaných odhadů se savanami a pralesy v Africe na jih od Sahary ještě v 16. století prohánělo na deset milionů největších v současnosti žijících suchozemských živočichů. Výroba kulečníkových koulí, šachových figurek, držadel vycházkových holí a nožů, klavírních kláves, malých šperkovnic, tabatěrek či vyslovených tretek a nevkusných kýčů stála život tisíců afrických slonů. I když hlad po klech poněkud utlumily obě světové války, na konci osmdesátých let 20. století z původního počtu slonů zůstala pouhá desetina. USA, západní Evropa a skupina afrických zemí na čele s Keňou se proto rozhodly katastrofální vývoj zvrátit. Na Nový rok 1990 vstoupil v rámci Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostli (CITES) celosvětový zákaz obchodování se slonovinou. Protože pro kly neexistovalo odbytiště, pytláctví i pašování slonoviny pokleslo na úroveň, kterou bylo možné označit za snesitelnou.
Od začátku nového tisíciletí dochází v Africe k prudkému rozmachu pytlačení zmiňovaných savců a ilegální kšeftování se slonovinou dosáhlo objemu, zaznamenaného naposledy v roce 1989. Podle některých odhadů poklesla početnost slonů v jádrových populacích v letech 2007–2014 o 30 %, a to jak v chráněných územích, tak mimo ně. Do roku 2014 zůstalo na celém kontinentě pouhých 352 000 stepních slonů obývajících otevřenou krajinu. Za hlavní příčinu ilegálního zabíjení největších suchozemských savců se považuje stoupající poptávka po slonovině ve východní Asii, zejména v Číně. Kromě omezení zájmu spotřebitelů o slonovinu se ukazuje jako nezbytné současně přímo redukovat zásoby komodity na černém trhu.
Sloní kly jsou přeměněné řezáky horní čelisti. Přirůstají každoročně asi o 17 cm
a tvoří je především dentin (zubovina). Foto Jan Plesník
Severin Hauenstein z univerzity v německém Freiburgu se proto se svými kolegy pokusil vyhodnotit, jaké činitele (hnací síly) ovlivňují intenzitu ilegálního lovu slonů afrických pro kly (Nature Commun., 10, 2242, 2019). Využili k tomu údaje o sloních populacích na 53 místech ve 29 zemích, kde se provádí sledování v rámci projektu MIKE (Monitoring the Illegal Killing of Elephants, Monitorování nepovoleného zabíjení slonů), a to z období 2002–2017.
Zatímco v senegalském parku Niokolo Koba v té době přežívalo méně než deset jedinců, komplex Selousovy rezervace zvěře a národního parku Mikumi na jihu Tanzanie hostil 45 250 slonů. Abychom byli objektivní, uveďme, že monitorovací plochy zabírají čtvrtinu území, kde se stepní sloni afričtí vyskytují, a že v nich žije asi polovina jejich populace. Cenu slonoviny badatelé odvodili od částky, kterou platí zájemci za hmotu z mamutích klů nejen v Číně, ale i v Hongkongu a Macau: obchodování s mamutinou pocházející hlavně ze Sibiře není v rozporu ani s místní legislativou, ani s CITES.
Dobrou zprávou je, že úmrtnost slonů zaviněná pytláctvím dosahovala v roce 2017 méně než 4 % všech uhynulých chobotnatců. Pro porovnání: v roce 2011, kdy vlna pytláctví vrcholila, uhynula více než desetina jedinců, u nichž se podařilo dohledat kadávery, rukou, či lépe řečeno puškou pytláka. V období 2016/2017 se proto počet narozených slonů již vyrovnal množství exemplářů zabitých pytláky. Platilo rovněž, že čím vyšší byla cena slonoviny na čínském černém trhu, tím více slonů pytláci v terénu usmrtili. I když se počet ilegálně zabitých slonů na všech sledovaných místech dohromady začal snižovat v roce 2017, kdy pekingská vláda vyhlásila zákaz i vnitrostátního obchodování s uvedenou komoditou, autoři dávají zmiňovaný pokles do souvislosti se zpomalením výkonu hospodářství nejlidnatější země světa.
Rozdíly v intenzitě pytláctví mezi jednotlivými lokalitami způsobuje míra korupce a úroveň chudoby ve vesnicích ležících v areálu výskytu slonů nebo v jejich blízkosti vyjádřená jako počet obyvatel s příjmem nižším než 2,5 USD (56,30 Kč). Zdá se přitom, že snižování chronické chudoby může být ve snaze omezit pytlačení slonů účinnější než prostředky na vymáhání práva. Uvedené zjištění pochopitelně neznamená, že by africké státy měly v této činnosti polevit. Dobrým příkladem se stala Tanzanie, kde se zásahy proti pytlákům, překupníkům nebo pašerákům promítly do značného poklesu usmrcených chobotnatců.
Odborníci upozorňují, že počet zvířat usmrcených pro nepovolený obchod se slonovinou je i nadále vysoký. Ročně padne touze obyvatel východní Asie ji vlastnit 10 000–15 000 slonů.
Dá se totiž předpokládat, že s oživením čínského hospodářství se poptávka po výrobcích tamějšího tradičního řezbářství v důsledku rostoucí kupní síly střední třídy opětovně zvýší.