Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou
jeskyní ČR. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.

cs / en

Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti

Ochrana přírody 5/2015 14. 12. 2015 Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti Tištěná verze článku v pdf

Nová zonace Krkonošského národního parku

Autor: Jiří Bašta

Od 1. října platí vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 217/2015 Sb., o vymezení zón ochrany přírody Krkonošského národního parku. Zonace se změnila po 23 letech od jejího zavedení v roce 1992.

První zonace vznikla bez ústředně stanoveného metodického podkladu. Její tvůrci ji logicky přizpůsobili kvalitám území a snažili se o co největší spojitost zón navzdory nutnosti respektovat po staletí osídlené prostory. Nynější zonace se opírá o Metodický pokyn MŽP č. 6/2004 a byla vypracována v souladu s platným plánem péče o NP. Šestileté schvalovací proceduře předcházelo intenzivní vyjednávání s dotčenými obcemi a majiteli nemovitostí. Nová zonace sceluje lokality nejvyšších přírodovědných hodnot, dosud rozdělené mezi dosavadní I. a II. zónu, do zóny I. Její největší část představuje jádro KRNAP na hlavních hřbetech a jejich svazích, kde se nachází především ekosystémy arkto-alpínské tundry včetně subarktických rašelinišť, ledovcové kary, lesní porosty při horní hranici lesa a horské louky v supramontánním stupni. Menší ostrovy I. zóny zůstávají na Černé hoře (horské smrčiny s montánními rašeliništi), na hřbetu Rýchor (mozaika lesních porostů s loukami), v Albeřicích (opuštěné vápencové lomy a luční stanoviště v jejich okolí) a na úbočí Žacléřského hřbetu (květnaté bučiny a suťové javořiny). Vymezení I. zóny v hrubých rysech odpovídá historickým státním přírodním rezervacím vyhlášeným v 50.–80. letech 20. století.

Novou I. zónu obklopuje II. zóna, převážně vytyčená na úkor III. zóny (proporce staré i nové zonace nejlépe ilustruje připojená tabulka a mapka). V naprosté většině se jedná o lesní půdu ve vlastnictví státu. Lesy, ovlivněné hospodářskou činností i imisní katastrofou, jsou vedeny k přírodě blízké prostorové a druhové struktuře. Největší nové plochy jsou v Jizerském dole, na Harrachovsku, Vlčím hřebeni, v Sedmidolí, v povodí Malého Labe, na Černohorské rozsoše a v oblasti Jeleního dolu. Plošně nepatrný (3 %), ale přírodovědně velmi cenný díl druhé zóny představuje antropogenní bezlesí – květnaté horské louky.

4

Výrazné rozšíření II. zóny vyjadřuje větší důraz na dochované přírodní hodnoty nebo i zlepšení stavu přírodního prostředí (odeznění imisní zátěže, změna způsobu hospodaření) a vzhledem k ustanovení zákona o ochraně přírody vylučuje budoucí neregulovatelný tlak na umisťování staveb a rekreačních aktivit. Šetrný turistický ruch přitom není dotčen – II. zóna je kompletně volně přístupná. Úpravami se dosáhlo důslednější návaznosti jednotlivých zón podle stupně ochrany. Ani dnes to nejde bez výjimek a zonace místy respektuje ostrá rozhraní mezi plochami přírodovědně cennými a intenzivně rekreačně využívanými, resp. hustě osídlenými (např. ochranné pásmo/II. zóna na Medvědíně či na Harrachovsku). Hodnotné luční enklávy byly kvůli prováděnému managementu zařazeny do II. zóny. Vzhledem k prováděnému managementu nebo provozu rekreačního zařízení byly výjimečně vytyčeny plošně nepatrné ostrůvky II., resp. III. zóny uvnitř ploch s vyšší ochranou (dno Obřího dolu, okolí Petrovy, Martinovy a Vosecké boudy; okolí Medvědí boudy, Friesovy Boudy, boudy na Černé hoře, Růžohorky).

Modernizace odstupňování ochrany KRNAP jasně formuluje další směřování parku pro všechny hráče v území a zároveň kontinuálně navazuje na dosavadní vývoj parku, přičemž od počátku se řešení problému účastnila i místní komunita.