Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 1/2019 — 21. 2. 2019 — Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti — Tištěná verze článku v pdf
Krátká zpráva o dočasném soužití dvou nových druhů pro Národní park České Švýcarsko
Přirozený příchod druhu do národního parku, zejména pak dříve vyhubeného, patří v ochraně přírody obvykle k vítaným událostem. Tak tomu je i v případě vlků, kteří na pomyslné dveře Českého Švýcarska klepali od roku 2013. Nebylo však vůbec jisté, zda se zde také trvale usadí. Přece jen se jedná o vysoce navštěvovanou oblast a ani svým reliéfem není zdejší krajina srovnatelná s Horní Lužicí (Sasko), odkud se vlci začali šířit. Trvalá přítomnost vlků na území parku však byla v roce 2017 prvně a v roce 2018 opakovaně potvrzena.
V srpnu 2018 strážní služba zaznamenala přítomnost dalšího druhu, tentokrát ve volné přírodě poněkud neobvyklého. V národním parku se objevila černobílá koza domácí. Fotografovat se nechala, odchytit nikoli. V krajině pod Vlčí horou, nedaleko Vlčího potoka, v nově potvrzeném vlčím teritoriu, se schylovalo k nerovnému boji, a tak koza díky předpokladu volného běhu přírodních procesů brzy upadla v zapomnění. Až do konce listopadu, kdy se nečekaně objevila na snímcích z fotopasti. Stejné fotopasti, která vydala za totéž období opakovaně snímky nejméně dvou vlků.
Koza v NP České Švýcarsko na snímku z fotopasti ze dne 18. 11. 2018.
Na stejném místě fotopast zachytila vlka pětkrát během jediného měsíce.
Foto Petr Paulíček
Pozoruhodnost zarezonovala mediálním světem na české i německé straně území. Ani publicita nepřivedla žádného majitele. Jen občasné pozdější dotazy novinářů ohledně dalšího osudu kozy. Nebylo snadné je zodpovídat, situace nabyla schrödingerovského rozměru. Po dlouhém období ticha přijala správa parku hlášení o spatření kozy turisty během silvestrovské vycházky. Opakovaný výskyt i v sousedních saských lesích byl na dotaz potvrzen tamním revírníkem. Jeho svědectví bylo doprovozeno úvahou o napomožení přírodním procesům formou výkonu myslivosti, a to zejména s ohledem na jedlové výsadby. Okruh predátorů se tedy rozšířil, a aby stresu nebylo málo, dostavilo se i vytrvalejší sněžení.
S danou situací se koza nakonec vypořádala celkem elegantně, tedy rezignací na divoký způsob života a vyhledáním lidské pomoci v osadě Kopec u Brtníků. Ochotní majitelé drobného hospodářství poskytli krátký azyl, nyní se zvíře nachází v péči jednoho ze zaměstnanců správy národního parku. S jistotou je možné říct, že koza ve vlčím teritoriu dokázala přežít od 21. srpna 2018 do 15. ledna 2019, tedy nejméně 148 dní. Po celou dobu se zdála být v dobré kondici, a to dokonce i v den návratu k lidem, ke kterému byla patrně donucena hlavně nepřízní počasí.