Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 6/2018 — 19. 12. 2018 — Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti — Tištěná verze článku v pdf
Konference k 20 letům Národní sítě záchranných stanic.
Národní síť záchranných stanic je unikátní projekt, zajišťující díky vzájemné spolupráci řady subjektů účinnou pomoc zraněným či jinak handicapovaným volně žijícím zvířatům kdekoliv v České republice. Své první krůčky učinila právě před 20 lety. Což připomněla slavnostní konference, uskutečněná 1. listopadu v prostorách Senátu. Za oficiální vznik Národní sítě je považována odborná konference Druhová ochrana živočichů České republiky, která se uskutečnila v Kuníně u Nového Jičína 28.-30. října 1998.
Přípravy však probíhaly již minimálně rok před tímto datem. U zrodu Národní sítě stálo devět záchranných stanic, svojí působností tehdy ještě zdaleka nepokrývající celé území republiky. To se podařilo díky zapojování či iniciování vzniku dalších stanic až o několik let později. Dnes tvoří Národní síť záchranných stanic 33 subjektů různé velikosti, převážně provozovaných neziskovými subjekty, avšak též několika příspěvkovými organizacemi měst a krajů. Garantem a koordinátorem národní sítě je po celých dvacet let Český svaz ochránců přírody.
V nádherných barokních prostorách Hlavního sálu Valdštejnského paláce se u příležitosti výroční Národní sítě sešli osobnosti především z řad veřejné správy a záchranných stanic. Úvodní proslovy měli náměstek ministra životního prostředí Vladimír Dolejský (který mluvil zejména o připravované koncepci záchranných stanic), náměstek ministra zemědělství Patrik Mlynář, předseda senátního výboru Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí (spolupořadatele konference) Zbyněk Linhart a předseda Českého svazu ochránců přírody Libor Ambrozek.
Následoval příspěvek senátora a předsedy Rady Národní sítě stanic Petra Orla o historii záchranných stanic u nás. Jakožto spoluzakladatel té nejstarší u nás – Bartošovické – vzpomněl na úplné začátky, kdy v roce 1977 byli pravděpodobně úplně první, kdo obdržel od tehdejšího ministerstva kultury (pod který ochrana přírody spadala) výjimku umožňující provozování záchranné stanice a když ji 28. října 1983 otevřeli, a následně zmapoval celý vývoj této specifické aktivity v České republice až po současnost.
Ředitel Kanceláře Českého svazu ochránců přírody Petr Stýblo navázal spoustou zajímavých čísel. Počet přijatých zvířat neustále roste – za což může jak zvyšující se povědomí o záchranných stanicích, tak zvyšující se přecitlivělost řady lidí, snažících se za každou cenu „zachraňovat“ i zvířata, která žádnou pomoc nepotřebují. Za celých dvacet let přijala Národní síť 213.178 živočichů, z toho 22.537 v loňském roce! Roční příjmy se za ta dvě desetiletí zvýšila o 1686 %. Bohužel nikoli finance na činnost stanic. I přes navýšení a stabilizaci finanční podpory ze strany MŽP (prostřednictvím Programu péče o krajinu), nově v posledních letech i podporu péče o zvěř ze strany MZe a poměrně dobře fungující veřejnou sbírku Zvíře v nouzi (která však stále tvoří jen nepatrnou část příjmů záchranných stanic) se mnohé stanice potýkají se značnými finančními problémy. Podpora ze strany krajů či obcí je mnohdy nesystematická, spojená s velkou byrokracií a každoroční nejistotou, významnější sponzoři se do podpory záchranných stanic také nehrnou. Výdaje na jednoho přijatého živočicha jsou v průměru 2750 Kč, což znamená, že v loňském roce provozní náklady stanic sdružených v Národní síti blížily částce 62 miliónů. (Podrobný článek o prezentovaných číslech byl zveřejněn na Ekolistu: www.ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/nszs-loni-prijala-sedmnactkrat-vice-zvirat-nez-v-prvnim-roce)
Třetím shrnujícím referátem bylo vystoupení koordinátorky Národní sítě Zdeňky Nezmeškalové o ekologické výchově v záchranných stanicích. Ekologická výchova je druhou důležitou činností záchranných stanic hned po vlastní péči o živočichy (a dle některých dokonce i před ní). Zejména na příkladech trvale handicapovaných jedinců se stanice snaží veřejnosti vysvětlovat, jak se chovat při setkání s divoce žijícím živočichem, jak poznat, zda potřebuje či nepotřebuje pomoc a jak minimalizovat ve svém okolí různé „pasti“ a aktivity, které způsobují divoce žijícím zvířatům úrazy. Způsoby, jak tyto informace dostat k veřejnosti, volí záchranné stanice nejrůznější – od veřejně přístupných expozičních částí záchranných areálů přes přednášky, výukové programy pro školy, práci s dobrovolníky či dětskými oddíly až po infostánky na nejrůznějších akcích, jako jsou Dny Země, městské slavnosti a podobně, informační letáky a brožury, webové stránky a facebook. Důležitým komunikačním nástrojem jsou pohotovostní telefonní linky (ať již jednotlivých záchranných stanic či centrální na čísle 774 155 155) a mobilní aplikace Zvíře v nouzi.
Aktivity konkrétních záchranných stanic představil Luboš Vaněk ze záchranné stanice Huslík (jedné z nejstarších u nás) a Karel Makoň ze záchranné stanice Plzeň (prezentace zaměřená zejména na adopce ptačích mláďat do hnízd). Konferenci uzavřel Michal Adamec ze záchranné stanice v Banské Bystrici referátem o situaci záchranných stanic na Slovensku. Přestože počátky záchranných stanic v tehdejším federálním Československu byly společné, následný vývoj šel zcela jiným směrem, na Slovensku je dnes ze zákona garantem záchrany divoce žijících zvířat Štátna ochrana prírody a dle slov kolegů systém nefunguje zdaleka tak dobře jako ten nás, postavený na dobrovolné spolupráci především nestátních neziskových subjektů.