Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 6/2019 — 20. 12. 2019 — Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti — Tištěná verze článku v pdf
Jací živočichové mají šanci uspět v příštích sto letech?
Savci a ptáci patří spolu s cévnatými rostlinami k nejlépe prozkoumaným skupinám organismů. I když dohromady čítají více než 15 000 druhů, u mnohých z nich máme k dispozici řadu informací o jejich bionomii, morfologii, fyziologii a fenologii, takže můžeme prostřednictvím rozmanitých znaků určit jejich roli ve fungování ekosystémů.
Robert S.C. Cook z univerzity v Southamptonu vyhodnotil s britskými a kanadskými kolegy charakteristiky 15 484 suchozemských ptačích a savčích druhů (Nature Commun., 10, 2279, 2019). Jako vyčíslitelné znaky použili hmotnost, počet potomstva, ekologickou šířku obývaného biotopu, složení potravy a dobu mezi dvěma generacemi uvedených homoiotermních obratlovců. Pro stanovení stupně ohrožení druhu vymizením (extinkcí) badatelům posloužil nejuznávanější zdroj, Červený seznam celosvětově ohrožených druhů, od začátku šedesátých let 20. století vydávaný Mezinárodní unií ochrany přírody (IUCN). Soudobé statistické metody jim umožnily zmiňovaná data rozumným způsobem kombinovat a vyjít z nich při prognóze budoucího vývoje.
Největší hlodavec, jihoamerická kapybara (Hydrochoerus hydrochaeris), dosahuje
v dospělosti hmotnosti až 80 kg, délky těla 1,3 m a výšky v kohoutku 55 cm. Foto Jan Plesník
Zjištění autorského kolektivu naznačují, že v budoucnosti mezi suchozemskými savci a ptáky převládnou malé krátkověké hmyzožravé druhy s velkou rozmnožovací schopností, schopné úspěšně osídlovat širokou škálu stanovišť, kupř. rejsci nebo insektivorní pěvci. Dlouhověké druhy, vykazující menší schopnost včas a účinně se přizpůsobit měnícímu se prostředí, mohou naopak zcela vymizet. Velcí živočichové se častěji stávají cílem lovu lidmi a vyžadují rozsáhlejší prostor. Jejich vhodný příklad představují sloni nebo jelenovití.
Vědci předpokládají, že se průměrná hmotnost savců v příštích sto letech sníží o celou čtvrtinu. O tom, že se jedná o nápadné zrychlení současného trendu, vypovídá výstižně skutečnost, že se průměrná velikost těla uvedených živočichů od konce poslední meziledové doby před 130 000 lety zmenšila jen o 14 %. Připomeňme v této souvislosti jen vymizení velké megafauny, tedy savců o hmotnosti větší než 44 kilogramů, zejména v Severní a Jižní Americe a Austrálii, přičítané příchodu lidí na nové kontinenty a následnému nadměrnému lovu, klimatickým změnám, epidemii některých chorob, erupci na Slunci nebo jejich kombinaci, přičemž první dvě příčiny zůstávají nejpravděpodobnějším vysvětlením popsaného jevu. Je zřejmé, že nové složení ptačích a savčích společenstev (synuzií) může nikoli nevýznamně ovlivnit procesy probíhající v ekosystémech, ať už přírodních, přírodě blízkých, či umělých.