Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 4/2017 — 27. 8. 2017 — Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti — Tištěná verze článku v pdf
Hluk ohrožuje přírodu v amerických chráněných územích
Člověk není jediný, komu vadí nadměrný hluk. V jeho důsledku mohou kupř. ptáci a savci stejně jako lidé přijít o sluch či trpět vysokým krevním tlakem. V hlučných oblastech vědci u zmiňovaných obratlovců opakovaně prokázali zvýšenou hladinu stresových hormonů v organismu. Příliš hlasité okolí ztěžuje nebo zcela znemožňuje u sarančí, žab, ptáků, netopýrů, kopytníků, kytovců a primátů dorozumívání jedinců náležejících ke stejnému druhu, obranu před predátorem nebo získávání potravy. Dobře známé sýkory koňadry, žijící na tichých místech, snášejí více vajec a vyvádějí více mláďat než ty, které osídlují hlučné lokality.
Nadměrný, člověkem vytvářený hluk bývá často považován pouze za problém lidských sídel. Američtí badatelé vedení Rachel T. BUXTONOVOU z Coloradské státní univerzity ve Fort Collinsu zkoumali, nakolik antropogenní hlučnost ohrožuje národní parky a další chráněná území ve Spojených státech bez Aljašky a Havajských ostrovů (Science, 356, 531–533, 2017). Pro svou analýzu využili více než 1,5 milionu hodin záznamů, pořizovaných nejméně 30 dní Správou národních parků Spojených států (USNPS) na 492 lokalitách, od odlehlého deštného lesa mírného pásu Hoh Rainforest na severozápadě země až po návštěvníky přeplněné stezky v parku Rock Creek v hlavním městě Washingtonu. V důsledku dlouhodobého rozvoje lidských sídel a průmyslu leží dnes 80 % rozlohy USA, chráněná území nevyjímaje, ve vzdálenosti menší než kilometr od nejbližší silnice.
Aby určili, kolik hluku v amerických chráněných územích má na svědomí člověk, vědci nejdříve vyhodnotili každý zaznamenaný zvuk a odstranili všechny lidmi vytvořené akustické projevy. Získali tak informace nejen o přirozené hlučnosti zkoumaných ploch, ale i o tom, jak ji ovlivňuje nadmořská výška, roční úhrn srážek, blízkost lidských sídel, dopravních tepen či letových drah a další činitelé. Mohli tak pomocí matematického modelu následně odvodit intenzitu hluku na jakémkoli místě USA.
Zjištění týmu Buxtonové přináší jak dobré, tak špatné zprávy. Ve srovnání s okolní nechráněnou krajinou do vzdálenosti pěti kilometrů vykazují americká chráněná území o třetinu nižší intenzitu člověkem vyvolané hlučnosti. Na druhou stranu v 63 % chráněných území lidská činnost hluk ve srovnání s přírodním stavem zdvojnásobila, a v pětině z nich vzrostla intenzita lidskou civilizací produkovaných akustických projevů oproti zvukům působeným pouze přírodou dokonce desetinásobně. Uvedené hodnoty negativně ovlivňují planě rostoucí rostliny a volně žijící živočichy a navíc obtěžují návštěvníky. Nejvíce nadměrná hlučnost sužuje parky a další otevřené plochy v okolí měst, spravované místními úřady. Ale i ve 12 % všech oblastí divočiny, nejpřísnějšího typu chráněných území v USA (kategorie IUCN Ib), trpí fauna a flóra hlukem dvojnásobně větším, než dosahuje intenzita všech přírodních zvuků dohromady.
Američtí ekologové se ale nespokojili jen s rozborem dopadu hluku na chráněná území. Známý zákon o ohrožených druzích, platný v zemi od roku 1973, ukládá federálním úřadům za povinnost vymezit pro cílové taxony kritický biotop. Jedná se o nejmenší možnou plochu, která poskytuje příslušnému druhu zdroje nezbytné pro dlouhodobé přežití. Jde tedy o specifickou oblast v rámci areálu rozšíření konkrétního druhu s prostředím, nutným pro jeho ochranu a často vyžadujícím zvláštní péči (management) nebo ochranu. Kritický biotop může zahrnovat i lokality, které druh v současnosti sice neosídluje, ale které mají klíčový význam pro jeho další existenci. Ukázalo se, že ohrožené druhy, vyskytující se v kritickém biotopu přímo v chráněných územích, bývají vystaveny o polovinu menší hlučnosti než v nechráněné krajině. Nejvíce dopadá hluková zátěž na bezobratlé, rostliny a plazy. Ale i tak více než polovina kritických biotopů vykazuje dvojnásobně větší hlučnost, než by byla bez lidské civilizace.
Návštěvníci prohlídkové trasy Anhinga Trail v národním parku Everglades
na jihu Floridy sem přijíždějí za subtropickou přírodou. Foto Jan Plesník
Za hlavní zdroj nadměrného antropogenního hluku v amerických chráněných územích autoři označují dopravu, ať už automobilovou, nebo leteckou, těžbu nerostných surovin a dřeva a v neposlední řadě výstavbu.