Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 2/2018 — 21. 4. 2018 — Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti — Tištěná verze článku v pdf
Evropský diplom pro chráněná území zůstává prestižním oceněním péče o přírodu
Územní ochrana přírody patří v Evropě mezi tradiční způsoby péče o přírodní a krajinné dědictví. Ostatně, sedm z deseti chráněných území na Zemi, a zanesených do Světové databanky chráněných území spravované Světovým informačním střediskem ochrany přírody Programu OSN pro životní prostředí (UNEP-WCMC) v britské Cambridgi, leží na našem kontinentě. Samotné číslo ale v sobě skrývá nemalá úskalí: 65 % z evropských chráněných území má rozlohu 1–100 hektarů a jen desetina z nich je větší než 10 km2. Navíc se odpovídající péče dostává pouze 30 % evropských národních parků, přírodních rezervací a dalších chráněných území, kdežto plná třetina z nich trpí vážnými nedostatky v jejich správě.
Víc než diplom
Už v roce 1965 dostala myšlenka veřejně ocenit dobře fungující chráněná území v Evropě konkrétní podobu. Stalo se tak na půdě Rady Evropy, mezinárodní mezivládní organizace zabývající se posilováním demokracie, lidských práv a právního státu v členských zemí (viz rámeček na str. III).
Co všechno musí chráněné území splnit, aby mu mohl být udělen Evropský diplom? Mělo by být významné z hlediska ochrany přírody ve skutečně celoevropském měřítku. Naprostá většina vyznamenaných lokalit slouží špičkovému výzkumu a vykazuje nepochybné estetické hodnoty. Území může být mimořádně cenné, protože se v něm vyskytují druhy planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů či dalších organismů, jako jsou houby nebo řasy, nebo biotopy představující – řečeno poněkud komisně – nedílnou součást kontinentálního přírodního dědictví nebo se v něm chrání unikátní krajinný ráz. Nemusí se vždy jednat o biotu (živou složku ekosystému), ale i o výjimečnou plochu z pohledu geologie, paleontologie či pedologie. Protože téměř celou plochu našeho kontinentu tvoří přírodě blízké, až člověkem ovlivněné prostředí, Evropský diplom zamířil i do lokalit nacházejících se právě v obdobné krajině.
Druhou, neméně zásadní podmínkou zůstává skutečnost, že chráněné území musí být z celoevropského pohledu nadstandardní nebo rovnou příkladné, i pokud jde o péči o něj.
Evropský diplom byl v roce 2018 obnoven mj. běloruské Berezinské národní
biosférické rezervaci. Její správa monitoruje na trvalých plochách
například stav tamějších lesních ekosystémů. Foto Jan Plesník
Evropský diplom není jednou provždy
Na rozdíl od biosférických rezervací UNESCO nebo ramsarských lokalit se Evropský diplom neuděluje natrvalo. Vlády členských zemí Rady Evropy mohou postoupit návrhy na ocenění význačného chráněného území Výboru ministrů. Oprávněnost nominace posuzuje skupina specialistů, tvořená odborníky různého zaměření. Vycházejí při tom mj. z hodnocení nezávislého a uznávaného experta, který nejenže připravil rešerši nezbytných podkladů, ale kandidátské místo také sám navštívil. Pokud je udělení diplomu po doporučení skupiny specialistů Výborem ministrů schváleno, může se jím úspěšné chráněné území pyšnit jen pět let. Po uplynutí uvedené doby se znovu přezkoumává oprávněnost ocenění. Jestliže laureát i nadále vyhovuje přísným kritériím, stává se opětovně nositelem Evropského diplomu, tentokrát na deset let. Poté se celá procedura opakuje. Také v tomto případě je rozhodnutí obvykle založeno na stanovisku příslušného odborníka. Jak při udělení Evropského diplomu, tak při jeho obnovení se stanovují podmínky, které musí správce chráněného území v každém případě splnit: obvykle je doprovází hned několik doporučení.
V současnosti se v prostoru od Azorských ostrovů po pohoří Ural může Evropským diplomem pochlubit pouze 73 chráněných území z 29 zemí. Patří mezi ně nejen proslulé plochy, jako je národní přírodní rezervace Camargue na jihu Francie, italský národní park Gran Paradiso, dunajská delta nebo národní park Doňana, ale i další méně známé, ale o nic méně významné lokality. V České republice se držiteli ocenění v roce 2000 staly národní park Podyjí, CHKO Bílé Karpaty a NPR Karlštejn.
Souostroví Desertas nedaleko portugalské Madeiry hostí řadu endemických
druhů a poddruhů flóry a fauny. Osídluje jej jedna z mála pravidelně se
rozmnožujících populací tuleně středomořského (Monachus monachus),
oprávněně považovaného za nejvzácnějšího evropského savce. Na snímku
vchod do jeskyně využívané tuleni. Foto Jan Plesník
Evropský diplom v roce 2018
Skupina specialistů Rady Evropy pro Evropský diplom pro chráněná území se sešla ve Štrasburku 21.–22. února 2018. Její členové navrhli obnovit diplom celkem 16 držitelům, mezi nimiž nechyběl běloruský národní park Bělověžský prales, rakouský národní park Thayatal nebo polský národní park Bieszczady. Připomeňme, že v roce 2017 nebylo ocenění prodlouženo polskému Bělověžskému národnímu parku. Laureátem Evropského diplomu nakonec zůstane také Poloninský národní park na severovýchodním Slovensku, který na rozdíl od dalšího slovenského držitele, NPR Dobročský prales, dlouhodobě sužuje rozsáhlá těžba dřeva.
Účastníci štrasburského zasedání se zabývali i možným ohrožením význačné přírodní rezervace Lüneburské vřesoviště v SRN výstavbou větrných elektráren v jejím nejbližším okolí. V případě, že hrozí významné poškození oceněného chráněného území, proběhne návštěva delegovaného odborníka co nejdříve. Nizozemská vláda hodlá přeměnit letiště ve městě Lelystad na významný mezinárodní turistický vzdušný přístav. Letadla by přelétávala a v některých případech před přistáním kroužila nad dvěma laureáty Evropského diplomu – proslulou přírodní rezervací Oostvaardersplassen, do níž byli vysazeni velcí býložravci, a národním parkem De Weerribben-Wieden, chránícím největší rašeliniště v severozápadní Evropě. Pro objektivní zjištění současného stavu a dalšího možného vývoje obou chráněných území se v roce 2018 uskuteční jejich návštěva uznávanými odborníky. Naopak italský národní park Abruzzo, Lazio a Molise začal věnovat zvýšenou pozornost tamější dlouhodobě izolované populaci medvěda hnědého. Protože se charakterem lebek medvědi žijící v národním parku odlišují od ostatních, bývají považováni některými zoology za samostatný poddruh medvěd apeninský (Ursus arctos marsicanus). Novější molekulárně-genetické studie uvedenou hypotézu ale nepodporují. Buď jak buď, početnost zmiňované evolučně významné jednotky v současnosti dosahuje jen 40–50 jedinců, další čtyři žijí v lidské péči.
Jedním z úkolů garanta daného chráněného území po udělení Evropského diplomu zůstává každoroční podávání zprávy o jeho stavu a změnách v něm sekretariátu Rady Evropy. Ve snaze omezit papírování, které bezpochyby trápí řadu správ chráněných území, by měl pomoci nový on-line systém, využívající v maximální míře údajů již poskytovaných jiným mezinárodním institucím a mnohostranným úmluvám zaměřeným na ochranu biologické rozmanitosti. Pro zviditelnění Evropského diplomu připravil sekretariát v roce 2017 krátký animovaný snímek.
Výsledky jednání budou předloženy zasedání Stálého výboru Úmluvy o ochraně evropské fauny a flóry a přírodních stanovišť (Bernské úmluvy), plánovanému na konec listopadu 2018, a jeho prostřednictvím Výboru ministrů Rady Evropy.
Podrobnější informace o Evropském diplomu najde čtenář na adrese: https://www.coe.int/en/web/bern-convention/european-diploma-for-protected-areas.