Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 6/2023 — 21. 12. 2023 — Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti — Tištěná verze článku v pdf
Drobné dřevinné porosty zlepšují biologickou rozmanitost zemědělské krajiny
Zemědělství zůstává v Evropské unii, kde zabírá 39 % její rozlohy, převažujícím využitím území. Není žádným tajemstvím, že jeho k prostředí nešetrná intenzifikace představuje na našem kontinentě hlavní příčinu úbytku biologické rozmanitosti a poškozování a ničení ekosystémů. Zahrnuje přitom nejen změnu v zemědělských postupech, jako je orba či používání umělých hnojiv nebo pesticidů, pokles rozmanitosti pěstovaných plodin a zvyšování rozlohy polí, ale i ztrátu přírodě blízkých biotopů, kupř. remízků, křovin, stromořadí, malých lesíků, tůní či úhorů.
Přestože pozitivní dopad drobných dřevinných porostů na biodiverzitu zemědělsky využívané krajiny je znám již delší dobu, skutečně účinná péče o přírodní a krajinné dědictví potřebuje vědět, kdy by měly být uvedené krajinné prvky upřednostňovány a zejména v jakém rozsahu. Najít uspokojivou odpověď na uvedené otázky se pokusili francouzští ekologové pod vedením Clémenta Vallého ze známé pařížské univerzity Sorbonny (Biol. Conserv., 286, 110262, 2023).
Posloužily jim k tomu údaje získané v letech 2015–2019 třemi celostátními monitorovacími programy probíhajícími v kontinentální Francii. Sčítání ptáků se uskutečnilo dvakrát na jaře na 3 772 bodech a pro další rozbor posloužily údaje o 111 druzích opeřenců, kdežto 22 druhů netopýrů sledovali dobrovolníci akusticky v květnu až červnu na 834 lokalitách. Hmyz v analýze zastupovali kobylkovití (Tettigonidae), jejichž výskyt, a to konkrétně 55 druhů, byl zjišťován podle zvukových projevů od poloviny května do poloviny října na 727 stálých bodech. Všechny sčítací body ležely v zemědělské krajině. Reakci jednotlivých zkoumaných populací a synuzií (společenstev v užším smyslu, tvořených pouze jedním vyšším taxonem) na rozsah drobných dřevinných porostů badatelé vyhodnocovali pokročilými statistickými metodami. Zaměřili se při tom na početnost populací a abundanci, druhovou rozmanitost a funkční složení společenstev, konkrétně na průměrnou trofickou hladinu a průměrnou biotopovou specializaci. Drobné dřevinné porosty zahrnovaly nejrůznější remízky, keřové a stromové pásy na rozhraní jednotlivých polí, dřevinnou vegetaci podél vodních toků a silnic a izolované plošky keřů a stromů o rozloze 200–5 000 m2. Hodnocený vzorek naproti tomu neobsahoval kamenné zdi, odvodňovací příkopy, travnaté meze, cesty a umělé řady dřevin, kupř. vinice nebo ovocné sady: z rozboru byly vyloučeny také liniové nebo mozaikové struktury v otevřených lesích. Hustotu drobných dřevinných porostů výzkumníci určili v okruhu 500 metrů od každého sčítacího bodu z družicových snímků v rozlišení 1 : 5 000 pořízených satelity Sentinel v rámci programu Evropské unie Copernicus. Body byly podle složení okolní zemědělské krajiny hodnoceny jako plocha osetá plodinami, travinný porost nebo smíšená plocha složená z obou předcházejících kategorií zemského krytu / krajinného pokryvu, resp. využití území.
Podařilo se týmu Vallého odpovědět na výše formulovanou otázku? Početnost a druhová bohatost všech tří zkoumaných skupin živočichů se s rostoucí hustotou drobných dřevinných prvků v krajině zvyšovala. Nejviditelněji se uvedená zákonitost projevila v agroekosystému tvořeném převážně kulturami plodin, kde bylo zastoupení stromů a keřů ve srovnání s pastvinami nebo smíšenou zemědělskou krajinou nejnižší. Nejvýraznější pozitivní dopad drobných dřevinných porostů na zkoumané skupiny ekologové zjistili při 6,9–12,3 % podílu těchto struktur v zemědělské krajině. Vyšší zastoupení dřevin v zemědělsky využívaném prostoru svědčil ptačím druhům preferujícím lesní a ekotonové biotopy: v druhém případě se jednalo o avifaunu přechodu mezi zemědělsky využívanou půdou a lesem.
Harmonickou krajinu v okolí Vrchotových Janovic tvoří pestrá mozaika různých biotopů, od přírodních přes přírodě blízké až po umělé. Foto Marcela Plesníková
Na druhou stranu, vyšší podíl dřevinami porostlých krajinných plošek negativně ovlivňoval abundanci ptáků otevřené zemědělské krajiny, jako je skřivan polní (Alauda arvensis) nebo čejka chocholatá (Vanellus vanellus). Naopak nespecializované druhy netopýrů, kupř. netopýr hvízdavý (Pipistrellus pipistrellus) nebo netopýr jižní (P. kuhlii), se vyskytovaly téměř na všech lokalitách včetně těch, kde nebyly žádné dřevinné porosty nebo jich bylo jen málo.
Autoři zdůrazňují, že podpora dřevinných porostů v zemědělské krajině, zejména na plochách osetých obilninami, zlepšuje biodiverzitu a s ní související ekosystémové funkce. Zároveň jejich zjištění potvrzuje oprávněnost jednoho z cílů Strategie EU v oblasti biodiverzity do roku 2030 s podtitulem Navrácení přírody do našeho života, konkrétně obnovit nejméně 10 % zemědělské plochy s vysoce rozmanitými krajinnými prvky, a příslušnými institucemi EU dojednávaného dlouho očekávaného právního rámce pro obnovu přírody. ■
Jan Plesník