Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 4/2021 — 26. 8. 2021 — Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti — Tištěná verze článku v pdf
Česká republika se může pyšnit první přírodní lokalitou světového dědictví UNESCO
Začátkem loňského roku jsme v našem časopise položili řečnickou otázku, zda bude mít Česká republika vůbec první přírodní lokalitu světového dědictví, zaštítěnou Organizací OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO, viz Ochrana přírody, 75, 1, ii-iii, 2020). Nyní můžeme s uspokojením říci, že se tak již stalo a že téměř tříleté úsilí bylo završeno nesporným úspěchem.
Co rozhodlo o zápisu Jizerskohorských bučin
Dne 28. července 2021 schválilo 44. rozšířené zasedání Výboru pro světové dědictví konané v čínském městě Fu-čou zapsání národní přírodní rezervace Jizerskohorské bučiny na prestižní Seznam světového dědictví UNESCO.
Česká republika předložila v lednu 2020 po projednání záměru s Lesy České republiky, s. p., spolu s dalšími devíti zeměmi podrobný návrh na rozšíření stávající lokality světového dědictví Dlouhověké bukové lesy a pralesy Karpat a dalších oblastí Evropy o další zachovalé bukové porosty mimořádné hodnoty. Kromě vlastních údajů využila Agentura ochrany přírody a krajiny ČR pro přípravu rozsáhlých aktuálních podkladů i cenné výsledky víceletého výzkumu, který v Jizerskohorských bučinách provádí se svým týmem Miroslav Svoboda z Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity v Praze. V září 2020 zkoumali tamější přírodu přímo v terénu hodnotitelé z Mezinárodní unie ochrany přírody (IUCN) a UNESCO (viz Ochrana přírody, 75, 5, vii, 2020).
Jizerskohorské bučiny patří mezi rozlohou největší národní přírodní rezervace v ČR.
NPR chrání jedinečné bukové lesy na severovýchodních svazích Jizerských hor,
přičemž část území je od roku 1960 ponechána samovolnému vývoji
bez zasahování člověka. Foto Jiří Hušek
Z 29 navržených ekosystémů bukového lesa doporučila IUCN po pečlivém odborném posouzení k zápisu na Seznam světového dědictví bez výhrad pouze devět včetně NPR Jizerskohorské bučiny, dalších šest míst se stalo součástí světového dědictví s určitými podmínkami. Světové dědictví tak obohatí mj. zachovalé porosty v polském národním parku Bieszczady, unikátní bukový les v údolí řeky Dlaboka v Mavrovském národním parku v Severní Makedonii nebo pozoruhodné horské bučiny v Itálii, naopak neuspěly návrhy ze Srbska, Slovenska a Černé Hory stejně jako tři francouzská místa.
Lokalitou světového dědictví UNESCO (445 ha) a jejím ochranným pásmem (189 ha) se staly dvě jádrové části NPR Jizerskohorské bučiny – Poledník a Štolpichy, kde probíhá od roku 1960 přirozený vývoj. Vlastní lokalita světového dědictví UNESCO tak zahrnuje i bezzásahovou plochu Poledník o rozloze 71,6 ha, zřízenou v květnu 2007 na základě dohody mezi AOPK ČR a Lesy České republiky, s. p. Zbylá část NPR a její ochranné pásmo představují ochranné pásmo péče o krajinu a udržitelného rozvoje (2090 ha). Uvedená zonace je sladěna s přípravou plánu péče o NPR na období 2021–2030 a nebude ve srovnání se současným stavem znamenat žádnou významnou změnu. Důvodem, proč NPR uspěla, je, že se tamější dlouhověký málo narušený smíšený les s převahou buku vyvinul na rozdíl od běžného subatlantsko-hercynského bukového porostu na žule a granodioritu, což se mj. projevuje i ve složení rostlinných a živočišných společenstev. Navíc poloha NPR naznačuje, že plocha mohla sehrát významnou roli při šíření buku po poslední době ledové do severní a západní Evropy.
Ve Fu-čou se na Seznam světového dědictví UNESCO dostaly z přírodních lokalit čtyři menší ostrovy nebo jejich části v jihozápadním Japonsku se subtropickým deštným lesem, kolchidské deštné lesy a mokřady v Gruzii, slapové mělčiny v Jižní Koreji poskytující každoročně útočiště milionům tažných ptáků, lesní komplex v největším thajském národním parku Kaeng Krachan, kde se vyskytuje řada ikonických živočichů včetně tygra indočínského (Panthera tigris corbetti), a národní park Ivindo v Gabonu zabírající téměř 3000 km2 a chránící významnou populaci slona pralesního (Loxodonta cyclotis).
Vrchol Ořešník se rovněž stal součástí NPR Jizerskohorské bučiny. Foto Jan Plesník
Dědictví vskutku světové
Jizerskohorské bučiny se nyní dostaly mezi takové poklady světové přírody, jako je proslulý Yellowstonský národní park, Bělověžský prales, Bajkalské jezero, africké pláně v Serengeti, Velký bariérový útes u Austrálie nebo vodopády Iguazú na hranicích Brazílie a Argentiny.
K 1. srpnu 2021 existovalo na naší planetě celkem 896 kulturních, 218 přírodních a 39 smíšených lokalit světového dědictví, z nichž dvaapadesát je ohroženo často více než jedním činitelem. Připomeňme, že současně s NPR Jizerskohorské bučiny schválil Výbor pro světové dědictví také zapsání 11 slavných lázeňských měst Evropy, mezi nimiž nechybějí Karlovy Vary, Mariánské Lázně a Františkovy Lázně. Počet kulturních památek, které má Česká republika na Seznamu světového dědictví, tak vzrostl na úctyhodných patnáct.
Sluší se na tomto místě poděkovat všem, kteří nám byli nápomocni jak v přípravě podkladů, tak během vlastního nominačního procesu. Této významné události a samotným Jizerskohorským bučinám se budeme podrobněji věnovat v některém z příštích čísel.