Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou
jeskyní ČR. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.

cs / en

Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti

Ochrana přírody 6/2017 30. 12. 2017 Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti Tištěná verze článku v pdf

Bude se v Bělověžském lese i nadále kácet?

Autor: Jan Plesník

Bude se v Bělověžském lese i nadále kácet?

Bělověžský les, rozkládající se na hranicích Polska a Běloruska, není třeba čtenářům podrobněji představovat. Připomeňme, že dlouhověký porost místy pralesovitého charakteru představuje jeden z posledních velkých nížinných listnatých a smíšených lesů mírného pásu, které kdysi pokrývaly značnou část střední Evropy. Málo narušený ekosystém tohoto typu dnes tvoří podle střízlivých odhadů pouhé 0,2 % původní rozlohy. Jako specifické útočiště hostí Bělověžský les na 1700 druhů cévnatých rostlin, 4000 druhů hub, 12 000 druhů bezobratlých, 250 druhů ptáků a 59 druhů savců. V poslední době se polská část celosvětově proslulého lesního komplexu dostala do centra zájmu nejen odborné, ale i široké veřejnosti, a to jak u našich severních sousedů, tak v zahraničí. Důvodem, jednoduchým a složitým zároveň, se stala hamletovská otázka: kácet nebo nekácet?

Hned na začátku je potřebné si vyjasnit často zaměňované pojmy. Bělověžský národní park zaujímá rozlohou 105 km2 jen 17 % lesa na polském území a přibližně stejnou rozlohu mají tamější přírodní rezervace. Dvě třetiny porostu tedy podléhají lesnickému obhospodařování. V roce 1996 a následně v období 2010–2011 padlo rozhodnutí národní park významně zvětšit, ale narazilo na zarputilý odpor části místních obyvatel a Státních lesů. Naopak jediná polská přírodní lokalita světového dědictví, vyhlášená Organizací OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) v roce 1979, pokrývá celý lesní komplex na polské straně. Zmatení jazyků ještě umocňuje skutečnost, že polský díl lesa, spadající do soustavy chráněných území EU Natura 2000 leží jak v národním parku, tak větší částí mimo něj a dosahuje 631 km2. Lokalita byla vyhlášena mj. pro ochranu zubra (Bison bonasus), datlíka tříprstého (Picoides tridactylus), kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum) i několika typů přírodních stanovišť. Je tedy zřejmé, že Bělověžský prales je současně evropsky významnou lokalitou (termín v zákoně č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, v originále zvláštní oblast ochrany SAC) a ptačí oblastí (anglicky SPA, tedy zvláště chráněné území): obě kategorie soustavy Natura 2000 se zcela překrývají.

Obr. 1 BW_1
Bělověžský les je domovem největšího stáda zubrů na světě. Foto Jan Plesník

Olej do ohně více než dvacet let trvajícího sporu o kácení či nekácení v Bělověžském lese přilil v březnu 2016 ministr životního prostředí Jan Szyszko, sám univerzitní profesor lesnictví, který rozhodl těžbu dřeva v uvedeném komplexu ztrojnásobit. Svůj krok odůvodnil dvěma argumenty: nutností zasáhnout proti gradaci (vrcholové fázi populačního cyklu) známého lýkožrouta smrkového (Ips typographus) a zajistit bezpečnost návštěvníků lesa.

Pro a proti
Abychom byli objektivní, musíme zdůraznit, že ke kácení v žádném případě nedochází na území Bělověžského národního parku. V porostu, který není součástí parku, v uplynulých pěti letech uhynuly smrky na rozloze 72 km2 a dřevokazný brouk napadl více než milion metrů krychlových dřeva: kůrovcová kalamita je tak nejhorší od dvacátých let 20. století. Kácení z důvodu bezpečnosti se podle oficiálních informací provádí s jedinou výjimkou jen na smrcích podél cest a stezek, mrtvé dřevo z porostu lesníci neodstraňují: pohyb lidí v lesnicky obhospodařovaných lesích není na rozdíl od národního parku nikterak omezen.

Bělověžský prales Foto František Pelc
Bělověžský prales. Foto František Pelc

Nevládní organizace a část akademiků a místních obyvatel podtrhují skutečnost, že v uplynulých sto letech došlo ke gradacím lýkožrouta opakovaně: při nich byly z porostu odstraňovány ale jen některé stromy. Působení kůrovce je podle nich přirozený proces, takže si rozsáhlý les na rozvodí Baltského a Černého moře s gradací zmiňovaného hmyzu poradí sám. Podíl smrku ztepilého v Bělověžském lese je v důsledku dlouhodobého obhospodařování vyšší, než by odpovídalo přirozené druhové skladbě. Uvedená skutečnost je ale současně argumentem zastánců kácení v tom smyslu, že na území mimo národní park, nebo alespoň některé jeho úseky, neroste prales, za který je občas porost vydáván. Na první pohled vysoký počet uhynulých smrků představuje jen 8 % tamějších stromů, takže kalamita neohrožuje les jako celek. K porážení dřevin dochází na jaře a v létě, tedy v době rozmnožování četných volně žijících živočichů: v dutinách kácených stromů mohou hynout ptačí mláďata a netopýři přicházejí o důležité letní úkryty. V Bělověžském národním parku se nachází mnoho uschlých stromů a ročně do něj zavítá 120 000–150 000 návštěvníků, přičemž nedošlo k žádnému zranění turistů. Státní lesy prodávají část pokácených stromů na výrobu palet: za jeden mohou získat 100–200 eur (2555–5110 Kč). Přitom Státní lesy kontrolují v Polsku 96 % tamějšího celostátního trhu se dřevem. Internetovou petici na ochranu Bělověžského lesa podepsalo do prosince 2017 více než 140 000 Poláků.

Hlavy se nezchlazují
Obě strany sporu se zakopaly na předem připrvených pozicích a zuřivě se ostřelují argumenty a pseudoargumenty. Rozhodně se při tom nešetří: protivníci se častují výrazy lesní lupiči, resp. neomarxističtí ekoteroristé. Od konce května probíhá v Bělověžském lese blokáda, při níž se aktivisté snaží vlastními těly zabránit porážení porostu. Protidrogová policejní jednotka na základě několika udání provedla v létě kontrolu protestujících: žádná narkotika nenalezla. Vysokým pokutám či vězeňské vazbě čelila do prosince 2017 více než stovka aktivistů.

Vedení Státních lesů mezitím stáhlo z Bělověžského lesa veškerou těžkou techniku, zejména harvestory, sloužící ke kácení a zpracování smrků. Nahradili je lesní dělníci s motorovými pilami a početně posílená lesní stráž.

Brusel zasahuje
Bělověžský les má bezpochyby nadnárodní význam. Proto se do kauzy jeho kácení, či lépe řečeno kácení jeho části, vložilo hned několik mezinárodních institucí.

Výbor pro světové dědictví vyzval na svém zasedání v Krakově začátkem července 2017 polskou vládu, aby kácení v lesním komplexu zastavila. Podle jeho názoru dnes les splňuje kritéria na zařazení mezi ohrožené lokality světového dědictví UNESCO.

Evropská komise (EK) má po ruce jiné páky než jen veřejné výzvy. V dubnu 2016 k ní podalo sedm polských a mezinárodních NGO stížnost pro porušování směrnic EU o stanovištích a o ptácích polskou vládou. V červnu 2016 zahájila EK v této věci proti Polsku řízení o porušení Smlouvy Evropské unie, tj. za nedodržování legislativy EU. Protože nedošlo k nápravě, v červenci 2017 varšavský kabinet zažalovala u Soudního dvora Evropské unie, sídlícího v Lucemburku. V posledních letech se přitom více než 85  % případů podařilo vyřešit, aniž by bylo nutné zahajovat soudní řízení. Aby se předešlo možným nevratným škodám, soud Polsku nařídil v předběžném opatření skončit porážení stromů. V listopadu pak soud rozsudkem v případě C-44/17 R EK versus Polsko dal po zvážení všech předložených opatření za pravdu Evropské komisi. Pokud polská vláda nechce platit pokutu ve výši přinejmenším 100 000 eur (2,55 milionu Kč) denně nebo vyvolat omezení plateb z fondů EU, určených zejména zemědělcům, musí ve velkém měřítku prováděné kácení do doby, než Soudní dvůr EU definitivně rozhodne, ukončit.

Polská vláda reagovala na rozhodnutí soudu poněkud chladně. Ministr Szyszko opakovaně prohlásil, že legislativu EU na ochranu přírody v Bělověžském lese dodržuje a že kácení je plně v souladu se schváleným plánem péče o lokalitu soustavy Natura 2000: Definitivního rozhodnutí soudu se proto podle vlastních slov neobává.