Kulér-Recenze

Ochrana přírody 4/2018 — 20. 8. 2018 — Kulér-Recenze — Tištěná verze článku v pdf

Soudobé poznatky (nejen) ekologie pro zvídavé čtenáře

Autor: Jan Plesník

Napsat zajímavou příručku shrnující současné poznatky ekologie rozhodně není procházkou růžovým sadem, a to hned z několika důvodů. Jen málokterá vědní disciplína se rozvíjí tak překotně jako právě zmiňovaný obor. Předmětem obsáhlého zájmu ekologie zůstávají také otázky zasahující i do překvapivě širokého spektra jiných disciplín. Navíc se autoři obdobných textů musejí chtě nechtě vyhnout úskalí opakovaně opakovaného. Takový požadavek pochopitelně neznamená, že by měli záměrně opomenout základy oboru, právě naopak. Mohou je ale stejně vhodně ilustrovat nikoli vykřičenými příklady, které při čtení textu předem očekáváme, a jen málokdy býváme zklamáni.

Trojici amerických vědců se ale zmiňovaný, téměř herkulovský úkol podařilo splnit dokonale, a to nejsou žádnými koryfeji oboru. Přívlastek vysoce informativní na jejich příručku sedí dokonale. I když autoři zhusta vycházejí z obecné ekologie, kniha je doslova prošpikovaná názornými příklady, případovými situacemi, hutnými minirešeršemi určité problematiky a příběhy vědců či profesionálních nebo dobrovolných ochránců přírody. Učebnice nabízí uživatelům možnost analyzovat modelové údaje a všech 25 kapitol prostupuje zpravidla několik otázek, ověřujících nikoli znalost podrobností či čísel, ale celkový přehled o probírané látce a především schopnost smysluplně uvažovat o příčinách a souvislostech světa kolem nás. Jednotlivé statě uvádějí klíčové myšlenky, názory a koncepce a naopak je zakončují souhrny, podrobněji rozpracovávajícími zmiňovaná klíčová paradigmata. Zakoupením knihy majitel získá přístup na internetovou stránku nabízející doplňující texty, které se i přes svou nespornou kvalitu již do knižního vydání nevešly, cvičení podporující v uživatelích tvůrčí badatelské myšlení, přehled soudobých statistických metod a přezkoušení formou kvízu.

Ekologie pochopitelně čerpá z jiných vědeckých oborů, které naopak sama obohacuje. Pragmatický uživatel i hloubavý čtenář jistě uvítají stručný, ale naprosto faktografický úvod do taxonomie, biogeografie nebo parazitologie. Ačkoliv se některé kapitoly věnují tradičním otázkám, jako jsou populace, společenstva v užším či širším smyslu, suchozemské, sladkovodní a mořské ekosystémy, zaslouží si víc než jen rychlé přehlédnutí. Stránky vyhrazené ochranářské biologii jsou natolik hutné, že by klidně mohly vyjít samostatně jako recenzovaná rešerše. Od v kostce prezentované krajinné ekologie zůstává jen krůček k modernímu, i když někdy spíše módnímu přístupu – vskutku holistické péči o přírodní a přírodě blízké ekosystémy.

Ve srovnání s předcházejícími vydáními obohatili autoři více než polovinu kapitol učebnice o základní zákonitosti probíhajících a očekávaných změn podnebí. Obdobně věnují zvýšenou pozornost dalšímu tématu, které v USA, byť často v ideologickém hávu, hýbe nejen akademickou obcí, ale bez nadsázky i širokou veřejností – evoluci. Osobitý výklad nabízejí také pasáže knihy tlumočící soudobé názory na ekologii chování živočichů a životní strategie organismů. Publikaci zakončují čtivé statě, které můžeme shrnout pod hlavičku globální ekologie či lépe řečeno ekologie globální změny, představující mj. otázku okyselování prostředí (acidifikaci), ukládání dusíku a dalších živin v něm nebo ztenčování horní ozonové vrstvy.

Renomované nakladatelství Sinauer, které se specializuje na vysokoškolské učebnice biologie, psychologie či neurologie a dalších lékařských oborů, vzniklo v roce 1969 v jednom malém přízemním bytě. V roce 2017 se stalo součástí největšího vydavatele univerzitních textů na světě – prestižního vydavatelského domu Oxford University Press. To ale vůbec neznamená, že by jeho pracovníci nevěnovali přípravě rukopisu do tisku nadstandardní pozornost – a na textu je to na první pohled vidět. Zdařilý text ještě umocňuje příjemná grafická podoba učebnice, která tak není ani šedivou myškou, ale ani dětskou omalovánkou.

I přes nemalý rozsah hodnocené učebnice v ní zůstalo překvapivě málo nepřesností, opomenutí a dalších drobných nedostatků. Otázkou rychlosti a rozsahu mizení (extinkce) druhů se v poslední době zejména v souvislosti s předpokládaným šestým masovým vymíráním zabývali i jiní autoři než Robert May, kupř. Daniel Rothman, Anthony Barnosky nebo Gerardo Ceballos (str. 523). Někteří ekologové přiřadili ke třem standardním, skoro by se chtělo říci tradičním, kritériím, umožňujícím určit, zda je dotyčný druh nebo jiný taxon přirozeně vzácný, tj. areálu rozšíření, ekologické valenci, vyjádřené nároky na prostředí, a místní početnosti, čtvrté. Z nejznámějších uveďme alespoň obsazenost biotopu, tedy schopnost druhu obsadit větší či menší část možných vhodných biotopů, nebo přežívání v evolučním čase (str. 538). V pasáži věnované dynamice ekosystémů postrádám podrobnější výklad „nového“ nerovnovážného paradigmatu a z něj vycházející adaptivní péče o nejrůznější ekosystémy.

Přestože ochrana přírody do sebe stále častěji a ve větší míře nasává poznatky celé řady nejen přírodních, ale i společenských a hospodářských věd, zůstává ekologie spolu s ochranářskou biologií vědním oborem, bez něhož se vskutku účinná péče o přírodní a krajinné dědictví z mnoha důvodů neobejde. Po všech stránkách povedená publikace Bowmanova tria je toho dalším pádným důkazem.