Kulér-Recenze

Ochrana přírody 3/2017 — 28. 6. 2017 — Kulér-Recenze — Tištěná verze článku v pdf

Primack ochranářskou biologii prostě umí

Autor: Jan Plesník

Introduction to conservation biology
Primack R.B. & Sher A.A.
Sinauer Associates, Inc. Publishers Sunderland, MA 2016. 476 str. + xiv. ISBN 978-1-6053-5473-6. Internetové knihkupectví Amazon nabízí brožovanou publikaci od 72 USD.

Jako většina oborů lidské činnosti prochází i ochrana přírody a krajiny nebo chcete-li šířeji pojatá péče o biologickou rozmanitost svébytným vývojem. Jakkoli je zřejmé, že při ochraně přírodního a krajinného dědictví se stále častěji uplatňují poznatky hospodářských, společenských a politických věd, na důkazech založená ochrana přírody a krajiny se neobejde bez ochranářské biologie, označované i jako biologie ochrany přírody.

Uznávaný vědec a pedagog na Bostonské univerzitě Richard B. Primack vyniká i nadprůměrnými formulačními schopnostmi. Ostatně, bez nich by mohl jen těžko až donedávna působit jako šéfredaktor uznávaného časopisu Biological Conservation. Čeští čtenáři jej znají jako autora velmi úspěšných učebnic ochranářské biologie. Obsáhlejší Essentials of conservation biology čítá na 600 stran a v angličtině se dočkala šesti vydání. Je určena především posluchačům, kteří studují ochranářskou biologii jako hlavní předmět a budou z ní promovat. Naproti tomu rozsahem poloviční Primer of conservation biology, jejíž překlad vyšel dvakrát v češtině doplněný o reálie z České republiky (2001, 2011), dobře poslouží všem, kteří uvedený předmět nemají jako stěžejní, ale chtějí se o něm něco (a nemálo) dozvědět. Rodinné nakladatelství Sinuaer ji v Hemingwayově jazyce vydalo celkem pětkrát. O tom, že obliba obou příruček překročila významně hranice Spojených států, vypovídá nejlépe skutečnost, že kromě angličtiny a naší mateřštiny vyšly v dalších 34 zahraničních mutacích v celkem 25 jazycích.

V roce 2016 se na knižním trhu objevila publikace nazvaná jednoduše Úvod do ochranářské biologie. K jejímu sepsání si Primack přizval mladou profesorku Denverské univerzity Annu A. Sherovou, zabývající se hned několika otázkami ochranářské biologie. Jejich spolupráce vyústila ve více než 400 stránek tištěného textu.

Kdo by čekal, že recenzovaná učebnice bude něčím, navíc lehce spíchnutým, mezi oběma výše uvedenými knihami, bude příjemně překvapen. Rozsah příručky umožňuje autorům v úvodu rozumným způsobem, bez zbytečného zjednodušování vymezit jak ochranářskou biologii, tak klíčový předmět jejího zájmu – biologickou rozmanitost. Fakt, že se další kapitola věnuje hodnotám biodiverzity, není vůbec náhodný. Poslední desetiletí bylo svědkem místy hodně vzrušených debat o tom, zda má příroda a potažmo biologická rozmanitost hodnotu nebo hodnoty instrumentální neboli utilitární, z nichž má užitek člověk, vnitřní nebo obojí. Zdaleka nejobsáhlejší pasáž vysokoškolské učebnice se soustřeďuje na hlavní činitele (hnací síly) ohrožující biodiverzitu na všech úrovních. Nejznámějším důsledkem jejich působení zůstává vymizení (vyhynutí nebo vyhubení) druhů, podrobně představené v samostatné části knihy. Na rozdíl od jiných biologů se Primack a Sherová domnívají, že vymizení celých taxonů nastává na jednou provždy: moderní či spíše módní snaha obnovit vymizelé druhy (deextinkce) vychází z přesně opačného názoru.

Následující stránky příručky přinášejí vysoce informativní příklad přístupů, jimiž se státní a dobrovolná ochrana přírody snaží reagovat na dopady zmiňovaných vnějších činitelů. Na mysli máme druhovou ochranu, chráněná území, ochranu přírody mimo ně a obnovu ekosystémů. Jedněmi vzývaný, jinými zatracovaný a znevažovaný udržitelný rozvoj v pojetí obou amerických ochranářských biologů sestoupil z akademických výšin do praktického naplňování na hodně místní úrovni. Poslední kapitola není ničím jiným než úsporným a kvalifikovaným přehledem jak současných problémů péče o biodiverzitu a jejich řešení, tak současné a budoucí úlohy vědy, praxe a jejich rozhraní.

Čtenář jistě uvítá, že každou kapitolu zakončuje stručný souhrn, otázky k diskusi a komentovaný přehled dalšího doporučeného čtení, celou učebnici pak slovník pojmů, obsáhlý seznam citované literatury a rejstřík. Samostatnou přílohu zabírá soupis vybraných organizací zabývajících se péčí o životní prostředí a informačních zdrojů k této problematice včetně příslušných internetových stránek. Oceňuji rovněž, že autoři převzali z různých cizojazyčných překladů „velkého“ a „malého“ Primacka vhodné příklady: inspirace z českých vydání mezi nimi bohužel není.

Na téměř 500 stránkách hutného textu museli zůstat určité nepřesnosti, opomenutí či omyly. Sousloví biological diversity má na svědomí americký badatel Thomas E. Loveloy, který jej použil v úvodu kultovní publikace Michaela Soulé a Bruce Wilcoxe Conservation biology : An evolutionary ecological perspective, jež se k čtenářům dostala už v roce 1980. Mimochodem, byl to skromný a seriózní Tom, kdo vymyslel i samotný výraz conservation biology. V části věnované probíhajícím a očekávaným změnám podnebí měli autoři zmínit i jiné názory na tuto problematiku než zastávané Mezivládním panelem pro změnu klimatu (IPCC), už proto, že se Primack těmto otázkám detailně věnuje ve své poslední knize. Zařazení problematiky geneticky modifikovaných organismů do kapitoly o invazních nepůvodních druzích poněkud překvapí, i když obě otázky někdy pragmaticky spojujeme pod hlavičku biologické bezpečnosti. V knize postrádám byť stručnou zmínku o rychle se rozvíjející syntetické biologii, mutagenní řetězové reakci a dalších postupech soudobé biotechnologie a molekulární genetiky. Spoluautor často citovaného článku Impact of population growth z roku 1971 je Paul R. Ehrlich, nikoli Erlich: ostatní publikace známého amerického biologa a environmentalisty jsou citovány správně.

Nezbývá než nový kousek z dílny Richarda Primacka všem zájemcům o přírodu bezvýhradně doporučit a vyslovit troufalou naději, že se brzy dočkáme jeho kvalitního překladu.