Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou
jeskyní ČR. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.

cs / en

Kulér-Medailonky

Ochrana přírody 3/2017 28. 6. 2017 Kulér-Medailonky Tištěná verze článku v pdf

Vzpomínka na Bohuslava Nauše

(1929 – 2017)

Autor: Alois Pavlíčko

Vzpomínka na Bohuslava Nauše

Není tomu tak dávno, kdy jsme psali o zakladateli ekopedagogiky Aleši Záveském, který již není více než 20 let mezi námi. Vzpomínka na „pana učitele“ vznikla v souvislosti s 50. výročím vybudování naučné stezky, tehdy druhé v Československu a známé pod názvem Medvědí stezka (Šumava, nyní v NP blízkosti Nové Pece). Zmiňovali jsme přitom jeho pravou ruku – Bohuslava Nauše. Ten jej v uplynulém měsíci následoval na věčný odpočinek, ale jak jsem jej znal, pro něj nikde nebude existovat. Oba byli velcí kamarádi a tvořili v ochraně přírody nerozlučnou dvojici. Málo se ví, že Bohuslav Nauš byl vůbec prvním inspektorem státní ochrany přírody v republice: na tehdejším ONV v Prachaticích působil od roku 1971. Svoji funkci vykonával bez nadsázky do roztrhání těla. Práce pro přírodu mu ale byla vskutku celoživotním posláním, takže v ní pokračoval i po odchodu do důchodu v roce 1990. Nejen pro mne se spolu s panem učitelem stal vzorem, a to nejen díky skromnosti, píli a zápalu o věc, ale i široké, dne již málokdy vídané erudici.

V krátkosti bych přiblížil působení Bohuslava Nauše tak, jak jsem je postupně vnímal jako žák školou povinný, později jako jeho podřízený a následně kolega.

Naus1
Instalace panelů na hranici okresu Prachatice (Němčice, okolo roku 1978).
Foto © skeny Alois Pavlíčko, zdroj SOkA Prachatice

Po vyhlášení CHKO Šumava v roce 1963 měl okresní aktiv ochrany přírody pod vedením konzervátora Vratislava Francla, jehož členem byl i Bohuslav Nauš, na starost mj. vyznačení jak hranic nově vzniklé CHKO, tak chráněných území, jako je např. Boubínský prales, Buková slať, Mrtvý luh, Jezerní slať, Trojmezná a dalších. Právě tehdy se vytvořila dobrá parta zpravodajů a spolupracovníků státní ochrany přírody, která položila bytelné základy pro pozdější úspěchy v péči o přírodní a krajinné dědictví v této části naší republiky. Byli mezi nimi kameníci, kováři, tesaři a příslušníci dalších profesí, kteří dokázali vytvořit nebo opravit nádherné věci. Za všechny jmenujme alespoň portál Schwarzenbergského plavebního kanálu na Jeleních Vrších nebo mřížoví na Sudslavické lípě u mlýna Vanických. Kolega Nauš stál u podoby „kapliček“ pro označníky státní přírodní rezervace nebo informačních panelů, které kdybychom dnes v jeho kvalitě a erudici chtěli instalovat, tak je „nedoplatíme“, a hlavně je již nedokážeme ručně vyrobit, ale pouze s různým úspěchem napodobit. Naprostou senzací, s níž do písmene předběhl dobu, se staly jeho metodické listy pro výrobu ptačích budek, vydávané od roku 1970. Nelze také zapomenout na významné působení Bohuslava Nauše při záchranných transferech a ochraně zeleně v hektické době rekultivací a meliorací v 70. a 80. letech. Zachráněná území, později vyhlášená jako rezervace (Polední, Mastnice a další) nebo stovky trsů přenesených chráněných rostlin (bledule jarní, kosatce sibiřské) nás těší dodnes. Stejně tak i díky činnosti kolegy Nauše se dnes setkáváme v prachatickém okrese se zelení v polích a na mezích, v krajině, kde nechybějí tarasy či mokřady. Aktivity Bohuslava Nauše připomínají také populární publikace nebo materiály pro veřejnost, představující mj. naučné stezky okresu Prachatice nebo horniny zmiňovaného šumavského okresu.

Pane Nauši, až půjdeme třeba po Sudslavickém okruhu nebo mineme některý památný strom, určitě na Vás vzpomeneme. Čest vaší památce!