Kulér-Medailonky

Ochrana přírody 1/2023 — 24. 2. 2023 — Kulér-Medailonky — Tištěná verze článku v pdf

Ing. Jan Schlossar – emeritní vedoucí Správy CHKO Slavkovský les

Vzpomínám na to všechno, co jsme spolu zažili na KSSPPOP (Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody) v Plzni, kam nastoupil v roce 1972, a následně od roku 1974 na Správě CHKO Slavkovský les, kdy stanul v jejím čele. Zůstal vedoucím až do svého odchodu do důchodu ke konci roku 2010, tedy neuvěřitelných 36 let. Nikdo jiný pravděpodobně nevedl žádnou z ostatních správ CHKO tak dlouho. Honzu jsem poznal na podzim roku 1972, kdy jsem nastoupil jako jeho nový kolega na KSSPPOP. Toho času tam již připravoval podklady a materiály pro vyhlášení CHKO Slavkovský les. V té, pro ochranu přírody nelehké době dokázal uplatnit své diplomatické umění, odbornost a příslovečný šarm při řadě mezirezortních jednání a zejména při předjednávání záměru na zřízení CHKO s dotčenými samosprávami a klíčovými podniky hospodařícími ve Slavkovském lese. Významně se se svými spolupracovníky oddělení ochrany přírody KSSPPOP zasloužil o to, že v květnu 1974 byla výnosem tehdejšího Ministerstva kultury ČSR vyhlášena CHKO Slavkovský les na výměře 640 km2, jež se rozkládala na částech okresů Cheb, Sokolov, Karlovy Vary a Tachov v tehdejším Západočeském kraji. V září 1974 začala fungovat Správa CHKO se sídlem v Mariánských Lázních. Honza byl jmenován jejím vedoucím. Spolu se třemi spolupracovníky položil základy profesionální ochrany přírody v CHKO Slavkovský les. V tomto období však nebylo příliš času na speciální ochranu přírody a aplikované výzkumy, protože vrcholil celospolečenský tlak na rozvoj socialistické zemědělské výroby a tohoto tlaku nebyla ušetřena ani „mladá“ CHKO Slavkovský les. V těchto okamžicích se právě projevila Honzova odbornost a umění jednat v zájmu ochrany přírody se zástupci místních úřadů i výrobních podniků. Dařilo se mu prosazovat zásadní požadavky ochrany přírody a krajiny. Byl zásadový a vyznával pevné morální hodnoty, ač netrval zarputile na žádném dogma. Jednou řekl: „Nevidím smysl v zuřivých ochranářských snahách zašlapat do země každého, kdo projde kolem bledule. Nejde o nic jiného než o spoluexistenci člověka a přírody.“ Bohužel jeho činnost na jeden rok přerušilo povolání k výkonu základní vojenské služby. Po návratu z vojny v dubnu 1976 dále pokračoval ve vedení Správy CHKO, která se mezitím přestěhovala z provizorních podkrovních prostor Městského domu pionýrů a mládeže do vyhovujících prostor v ulici U Sokolova (dnešní Anglická) v Mariánských Lázních. Tehdy se začal rozrůstat aktiv dobrovolných spolupracovníků a příznivců CHKO Slavkovský les, jenž pod Honzovou gescí čítal až osmdesát členů z různých profesí, odborného zaměření i věkových skupin. Koncem osmdesátých let měl už dobrovolný aktiv více než sto členů.

Jan Schlossar (na fotce první zleva) vzpomíná na rok 1974: „První hraničník CHKO jsme slavnostně osazovali u Manského dvora a účastnila se toho řada tehdejších funkcionářů. Aby nemuseli vykopávat díru, do které měla být hraniční cedule zasazena, vydali jsme se tam den předem s kolegou Harvánkem (na fotce druhý zleva) terén patřičně připravit. Služební auto k dispozici nebylo a tak jsme se s krumpáčem a lopatou vraceli do Mariánek stopem na náklaďáku s pískem. Takže jsme vyznačování nově vznikající CHKO zahájili sedíce s lopatami na hromadě písku.“   Foto archiv AOPK ČR

Do Mariánských Lázní se s rodinou přestěhoval v útlém dětském věku a zůstal jejich patriotem do konce svého života. Ctil jejich historii, tradici a přírodní zdroje. Není proto s podivem, že mimo státní ochranu přírody se Honza zapojil v roce 1979 i do příprav vzniku dodnes fungující organizace ČSOP (Český svaz ochránců přírody) v ČSR, kde pak mnoho let působil v ústředním výboru této dobrovolnické organizace. A byl také zakládajícím členem základní organizace ČSOP právě v Mariánských Lázních. Nelze opominout ani Honzův podíl na výstavbě prvních naučných stezek v CHKO – Smraďoch a zejména Kladská. Novodobě pojatá stezka Kladská byla zásluhou aktivity Honzy a jeho kolegů otevřena na podzim roku 1977 a slouží návštěvníkům CHKO Slavkovský les dodnes. Patří tak k nejstarším naučným stezkám v celé ČR. 
V roce 1978 se zejména díky Honzovi podařilo uvést v život právně závaznou dohodu s Ministerstvem zdravotnictví ČSR – Českým inspektorátem lázní a zřídel s platností pro území CHKO Slavkovský les. Tato dohoda podpořila význam infiltračního území západočeských lázní, potažmo území CHKO. Významně též přispěla jako argument k zachování ohrožených a vzácných biotopů v CHKO před tehdy prosazovanými velkoplošnými zúrodňovacími opatřeními zemědělských půd (např. odvodnění, zcelování pozemků, likvidace nelesní zeleně aj.). Většina úřední agendy Správy CHKO spočívala zprvu v řešení zemědělské problematiky a k tomu postupně během let přibývala agenda stavební, lesnická, geologická. Kupříkladu se Správě CHKO s podporou Českého inspektorátu lázní a zřídel podařilo zabránit otevírce a roztěžení starých uranových odvalů v CHKO a jejich plánovanému využívání pro opravu cestní sítě. Jak v jednom rozhovoru po odchodu do důchodu řekl: „V začátku jsme museli přesvědčit veřejnost o tom, co ochrana přírody vůbec je a proč přírodu chráníme. První jednání s tehdejšími investory a zemědělci byla velice náročná. Svými postoji a odborností jsme si museli vybudovat zejména osobní a potom i oborové renomé. Byla to práce bez peněz a s vybavením, které se s dnešním nedá vůbec srovnat.“

Přes sílící profesní vytížení si Honza vždy našel čas na rodinu a postgraduální studium. V roce 1982 se oženil. V průběhu manželství se stal hrdým otcem dvou dcer a o mnoho let ještě láskyplnějším čtyřnásobným dědečkem. Celoživotně se věnoval svým koníčkům, ke kterým patřilo studium historie, četba či přednášková činnost, ale je nutné dodat, že jeho zájmy se vždy prolínaly také s ochranou přírody. Možná si pamětníci při vzpomínce na Honzu vybaví, že to vše se odehrávalo v době, kdy jediná uchopitelná právní norma v ochraně přírody byl vágní zákon č. 40/1956 Sb. o státní ochraně přírody. Uvedený zákon měl jenom 4 části a 21 paragrafů. Přesto s lidmi, kteří ze svého přesvědčení pracovali ve prospěch místní přírody a krajiny, vybudoval Honza kolektiv schopný naplňovat poslání ochrany přírody i v podmínkách, jež nebyly v této éře právě příznivé. Rád přiznával: „Vždy jsem si potrpěl na kolektivní práci. Jestli jsem v práci něčeho dosáhl, pak to je proto, že jsem byl obklopen množstvím kreativních a slušných lidí.“ 

Jan Schlossar s legendárním vozidlem Správy „Rumunem“ v roce 1981.   Foto archiv AOPK ČR

Po roce 1990 se Honza aktivně zapojil do tvorby nového zákona o ochraně přírody a krajiny. Když zákon č. 114/1992 Sb. vstoupil v platnost, byl po zbytek své profesionální kariéry nekompromisním zastáncem litery tohoto zákona. V praxi v tomto postoji pokračoval i po svém odchodu do důchodu. Vždy zdůrazňoval, že „chráníme kulturní krajinu“. Je obdivuhodné, že dokázal vést kolektiv různorodých lidí v tolik odlišných obdobích, pro ochranu přírody až turbulentních. Uměl totiž své kolegy motivovat a ocenit. Za rozhodnutím pracovníků Správy CHKO ve správních řízeních stál svojí autoritou. Když se po roce 2000 předjednávala pro území západních Čech Natura, síť evropsky významných lokalit a ptačích oblastí, byl Honza přirozeně jednou z vůdčích postav a znovu výrazně při jednáních uplatnil své diplomatické schopnosti. Po sametové revoluci se začal angažovat též v chodu města Mariánské Lázně a ani v důchodovém věku se o dění ve městě nepřestal zajímat. Zdůrazňoval, že: „Ochrana přírody není záležitostí úzkého okruhu odborníků, ale co nejširší masy obyvatel, nejlépe všech. Sebelepší organizace sama o sobě nic nezachrání.“ V roce 2005 se podařilo přestěhovat pracoviště Správy CHKO pod Honzovým vedením do reprezentativní budovy jejího současného sídla na Hlavní 504. Se zadostiučiněním přiznával, že konečně po letech získal důstojné zázemí pro zdejší profesionální ochranu přírody. 

Ve společnosti byl skvělým vypravěčem a galantním společníkem. Měl rád dobré jídlo a pití. S nadšením vítal moderní technologie a rád se jimi obklopoval. Byl také vášnivým čtenářem. Když si před lety pořídil svou první elektronickou čtečku knih, nadšeně mi vyprávěl, jak si v ní čte i cestou z práce, když jde po ulici. Nejednou se mu ovšem stalo, že málem při tom zakopl nebo začten přešel odbočku. Za život prochodil v naší krajině spoustu kilometrů. V posledních letech, když ho trochu trápily nohy, jich o to víc najezdil autem po zdejších lesních cestách a pěšinách. Nejednou mi Honza volal v nečekanou denní, někdy i večerní hodinu, že při „kochací“ jízdě autem zapadl a potřebuje ode mne vytáhnout. 

Po odchodu do důchodu od roku 2011 až do své smrti působil jako průvodce v Domě přírody Slavkovského lesa, s nímž byl od počátků spjat. Honza spolu s Ing. Josefem Hruškou, tehdejším ředitelem Lesního závodu Kladská, byli u zrodu myšlenky vybudování společného ochranářsko-lesnického návštěvnického střediska na Kladské. Po několika letech se Honzovi podařilo také tento záměr před koncem své profe-sionální kariéry uskutečnit a otevřít Dům přírody. Svou pracovní dráhu zakončil na místě, které miloval – na Kladské, kde ještě letos v říjnu končil jako průvodce turistickou sezonu. Symbolicky se tak uzavřela jeho ochranářská a lesnická pouť životem. Bohužel každému jednou dojde štěstí, ale tobě, Honzo, příliš brzy, protože řada tvých plánů, přání a tužeb zůstala nenaplněna. Vzpomínáme na tebe. Bude nám chybět tvůj nadhled a humor.     ■

Kolegové ze Správy CHKO Slavkovský les 

- - - 

Titulní foto: Jan Schlossar na Kladské v roce 2010.   Foto archiv AOPK ČR