Zprávy-Recenze

Ochrana přírody 2/2010 — 20. 4. 2010 — Zprávy-Recenze

Populační ekologie

Struktura, růst a dynamika populací

Je s podivem, jak dlouho museli zájemci o populační ekologii čekat na původní českou příručku, která by čtenářům uceleně představila zmiňovaný rychle se rozvíjející obor. Nicméně toto očekávání se určitě vyplatilo. V roce 2005 vyšla v nakladatelství Academia zdařilá publikace Vojtěcha Jarošíka Růst a regulace populací, zabývající se vybranými aspekty demekologie. Mezeru v dostupné, naší mateřštinou psané literatuře pak více než úspěšně vyplnila nedávno vydaná učebnice olomouckého vědce a pedagoga Emila Tkadlece.

Autor čtenáře postupně seznamuje se základním pojetím populace a zabrousí při tom i do evoluční biologie. Texty o charakteristikách populace, jako je početnost, struktura či prostorové rozmístění vhodně doplňují kapitolu o růstu a regulaci populací, vnitrodruhové konkurenci (kompetici) a kooperaci, stejně jako o mezidruhové konkurenci a predaci. V části věnované dynamice početnosti přírodních populací bezpochyby zaujmou stránky věnované populačním cyklům. Přestože badatelé zkoumají populační cykly více než 100 let, přesnou příčinu pravidelného kolísání početnosti některých živočichů v určité části jejich areálu rozšíření zatím přesně neznáme. Závěr příručky se zaměřuje na aktuální otázku prostorové ekologie, jakou je metapopulace (soubor místních, v různé míře prostorově oddělených populací určitého druhu vzájemně propojených migrujícími jedinci). Z uvedeného výčtu je patrné, že Tkadlecova příručka rozsahem značně překračuje rámec, do něhož je populační ekologie tradičně vměstnána, a čtenáře nechává nahlédnout i do současných poznatků navazujících disciplín. Pokud by autor zvolil pro učebnici kupř. název Některé otázky soudobé ekologie, nebyl by na rozdíl od jiných publikací vůbec zavádějící.

Oceňuji zejména zřetelnou snahu autora o srozumitelnost a přehlednost textu. Tkadlec osvědčuje nejen široký přehled po celé populační ekologii, ale současně nezapře, že jej baví učit. Kniha je proto napěchována vhodnými ilustrativními příklady a výklad doplňují četné rámečky, grafy, mapky a černobílé fotografie. Přestože autor patří k mezinárodně uznávaným odborníkům na populační cykly drobných savců, v příručce najdeme přehršli příkladů i z jiných taxonů nebo ekologických/funkčních skupin organismů. Poměrně krátká výrobní lhůta umožnila do textu zahrnout i zcela žhavé poznatky. Skutečnost, že autor nenabízí uživateli publikace pouze základní seznam použité literatury, ale důsledně cituje původní prameny, považuji za další hmatatelný klad příručky, zvláště najdeme-li u konkrétní citace odkaz na stránku textu, kde se vyskytuje. Se zvyšující se dostupností odborné literatury na internetu tak dává čtenáři možnost dohledat si originální studie či publikace z problematiky, která jej z nejrůznějších důvodů zajímá hlouběji. Každou kapitolu zakončuje stručný a přitom informativní souhrn.

Potěší i grafická podoba publikace. Čtenář najde po stranách textu výstižné shrnutí látky v podobě titulku, navíc v odlišné barvě. Líbí se mi i netradiční nápad přiblížit stěžejní díla zmiňovaná ve výkladu nejen prostřednictvím citací z nich, ale i portrétů autorů, které většinou známe jen podle jmen. Čtení knihy navíc usnadňuje hned několik rejstříků: anglických termínů, autorů, taxonů a věcných pojmů v češtině.

Každý, kdo se pokusí sestavit přehled populační ekologie, musí od samého začátku nutně počítat s tím, že se neobejde bez notné dávky matematiky. Právě v tom spočívá jistá krása i tušené úskalí populační ekologie. A rovnou si řekněme, že Tkadlec provádí čtenáře labyrintem matematických formulací s neobyčejnou lehkostí. Matematické vyjádření zákonitostí, které demekologie objasňuje, vysvětluje natolik srozumitelně, že při čtení publikace vystačí v nejlepším smyslu běžný uživatel se základy dnes již středoškolské matematiky.

Nepřesnosti, které zůstaly v textu, nejsou zásadní. Autor hned v úvodu předznamenává, že se v některých případech záměrně držel původních anglických výrazů, jiné naopak přeložil. Sjednocení terminologie v určitém oboru je vždy hodně ošidné. Nicméně jsem přesvědčen, že by bylo rozumné užívat již zaběhlé výrazy (fitness – biologickázdatnost). Sousloví konzervační biologiemůže v čtenáři vyvolat místo názvu jedné z disciplín tvořících tradiční vědecký základ péče o přírodu a krajinu spíše představu nakládání okurek do láku. Obrázek na str. 150 nepatří psu hyenovitému (Lycaon pictus), ale zpodobňuje hyenu skvrnitou (Crocuta crocuta). V češtině označujeme novozélandské nelétavé ptáky rodu Apteryx původně maorskýmjménem kivi, zatímco kiwi představuje hovorový název dvou druhů aktinidie (Actinidia spp.) a jejich kříženců a oblíbeného chutného ovoce, které plodí (str. 335).

Tkadlecova monografie západního střihu by zasloužila překlad do cizího jazyka, na prvním místě do angličtiny. Určitě by na mezinárodním knižním trhu nepohořela. S tím dodatkem, že neznám žádného profesora britské či americké univerzity, který by si sám vysázel text vlastní učebnice.

TKADLEC E.: Populační ekologie. Struktura, růst a dynamika populací. Univerzita Palackého Olomouc 2008. 400 str. ISBN 978-80-244-21490. Cena 385,- Kč