Úvodem

Ochrana přírody 2/2023 — 23. 4. 2023 — Úvodem — Tištěná verze článku v pdf

Úvodem

Prostor pro připomenutí šedesátin nejstaršího národního parku v Česku nabízí vytknout dlouhodobé a známé problémy tohoto v evropském měřítku jedinečného území, nebo se utopit v bezbřehém patosu vyznání rodným horám. Nebo obojí.
„Aspoň vám trochu zpropagujeme park.“ Tak anebo obdobně končí nejedna žádost o udělení výjimky na tu větší, tu menší šílenost, která by se měla odehrát v Krkonoších, stižených dvanácti miliony návštěvních dní za rok. Ať je to nápad varšavské reklamní agentury na závod automobilových veteránů z Pece pod Sněžkou k Luční boudě, nebo originální vidina známého závodníka začít svou dlouhou cestu po světě ausgerechnet na Sněžce.

Snaha uchránit z Krkonoš maximum přírodních hodnot pod soustředěnou palbou nejrůznějších zájmů, záměrů, vizí či „potřeb rozvoje“ se vine historií národního parku jako červená nit od jeho počátku až do nejsoučasnější současnosti. Letošní připomínka 60. výročí založení KRNAP bude proto i oslavou života a práce těch, kteří více než šest dekád dělali a dělají pro ochranu Krkonoš, co se dá. A že to není práce ani trochu vděčná. Úspěchy ochrany přírody jsou totiž mnohdy neviditelné, nebo jsou brány jako samozřejmost. Na neúspěchy je ovšem vidět zdaleka a kdekdo je s chutí připomene. Milci přírody stejně jako ti, kteří předtím vyšli z nějakého potýkání s ochranáři jako poražení (nebo se tak cítí).
Ke krkonošskému jubileu určitě stojí za to zmínit alespoň dvě výjimečné osobnosti spojené s národním parkem, jakkoli se jeho vyhlášení nedočkaly. Před 120 lety, v roce 1923, představil jeden ze zakladatelů české geobotaniky, prof. František Schustler (1893–1925), svůj návrh na zřízení národního parku, který by vedle Krkonoš zahrnoval i Jizerské hory. Před 70 lety, v roce 1953, se pak v Jilemnici konala široká konference představitelů ministerstev, lesního hospodářství a ochrany přírody, jejímž výstupem byla mj. mapa budoucího národního parku, rozkládajícího se od Bedřichova v Jizerských horách po Královec na pomezí Krkonoš a Vraních hor. Jedním z hybatelů tohoto záměru byl věhlasný konzervátor ochrany přírody Jindřich Ambrož (1878–1955).
Krkonošský národní park nakonec vznikl bez svých sesterských Jizerských hor v roce 1963. Pro českou ochranu přírody šlo o počin bezpochyby přelomový, jakkoli se ještě dlouho o osudech Krkonoš ve skutečnosti rozhodovalo jinde než ve Vrchlabí. Odysea pokračovala rokem 1991 a novým vyhlášením KRNAP, který získal kvůli vzniku tzv. vnitřních ochranných pásem strukturu ementálu a zájmové skupiny pak větší prostor napáchat na přírodě, krajině a podobě sídel pravděpodobně nevratné škody.
Od roku 2017 funguje Krkonošský národní park v mantinelech „národně-parkové“ novely zákona o ochraně přírody a krajiny. Přes mediální dramatizaci jedné organizované besídky region ve skutečnosti hladce schválil novou zonaci péče i vznik klidových území a po vynucené covidové přestávce míří k přijetí zásad péče. Krkonoše už si jen těžko kdo dovede představit bez národního parku a termín „boj“ mizí z místního slovníku.
Aktivity k výročí KRNAP se letos prolnou s akcemi Roku Harrachů, který vyhlásili kolegové z Národního památkového ústavu. Tak trochu symbolicky se díky rodu, který se zapsal do historie Krkonoš nebývalou měrou, zase spojí cesty památkové péče a ochrany přírody. Rodovým mottem Harrachů je „Ctnost vítězí nad nepřízní“. Dodal bych, že nejen ctnost, ale také čas.

Robin Böhnisch
ředitel Správy Krkonošského národního parku