Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 6/2019 — 20. 12. 2019 — Úvodem — Tištěná verze článku v pdf
Úvodem Michal V. Marek
Světem obchází strašidlo ― Globální změna. Výzva pro naši civilizaci…
Vypůjčil jsem si první slova z textu, který nechvalně ovlivnil život naší civilizace. Opět ale nejsou daleko od reality. Globální změna, především změna klimatu (GZK), je skutečným „strašidlem“ ― fenoménem, který zásadně mění naše pozemské bytí. NAŠE bytí, životy nás všech. Jakékoliv popírání toho je extrémně nebezpečné, včetně neuvěřitelně arogantního odmítání oprávněných aktivit nastupující generace. Čím dříve totiž problém uchopíme, tím větší je snad ještě šance zvládnout jej.
Urputné lpění na současném konzumním modelu trvale rostoucí ekonomiky je již neudržitelné. Politicky líbivé strašáky typu „neomezíme růst životní úrovně“ jsou pokrytecké a urážejí samu podstatu lidského konání, snahu být dobrým „hospodářem“ s cílem předat planetu budoucím generacím v uspokojivém vztahu.
Vím, že až dosud je můj text chmurný, ale obávám se, že jinak nelze. Byli jsme optimističtí z výsledků Pařížské konference, z toho, jak státy přistupovaly k dohodě. Dnes ale výsledky nejsou zjevné, problém se opět odsouvá. Nedá mi to, abych nepoužil příměr: každý z nás ví, že jednou jeho život skončí smrtí. Přesto ale na to nemyslíme, žijeme. Tak je to, zdá se mi, i s chápáním globální změny. Cítíme, že je to vážné, že by se mělo něco dělat, ale říkáme si ― už teď? Proč zrovna já? No to je problém. My Evropa? A co ti ostatní?
Přitom změna tu už je a drsně to dává najevo. Všichni pociťujeme, že se s klimatem cosi vážného děje. Masivní rozpad smrkových lesů jako následek kombinace sucha a toho, že zodpovědní tvrdošíjně odmítali ustoupit od pěstování monokultur. Odumírání lesů nyní zásadně snižuje kapacitu krajiny ukládat uhlík. Také zemědělská krajina je v důsledku chemizace na pokraji kolapsu.
Na rizika a podstatu problémů vědci upozorňují mnoho let. Nikdo nereagoval. Asi proto tak hysterický povyk, když dívenka ze Severu věci nazve pravým jménem. Je mi až trapně, jak je zesměšňována, kolik zodpovědných se nechce zamyslet nad sdělením jejího projevu. Zlehčování a urážlivé nálepkování jako „nové náboženství“ je společensky zničující a mimořádně nebezpečné. Nelze se pak divit, že i na straně těch, kteří problém zoufale vnímají, se objevují dogmatické snahy, které znepokojují a vzbuzují obavy před environmentalistickým přístupem. Ale to, že nastává doba dalekosáhlých změn, je jasné. Je to výzva pro inovace a nové, někdy i velmi odvážné technologie, nové ekonomické systémy a hlavně změny v mentalitě naší civilizace, změny životních priorit. Je možné, že změny výrazně zasáhnou do permanentních mezigeneračních konfliktů. Je jen na nás, zda pochopíme imperativ problému, jestli pochopíme naši sounáležitost s budoucí generací a obrovskou zodpovědnost k planetě Zemi.
Tak bych chtěl být optimistou, ale nevím… Proto si považuji všech, kterým věci nejsou lhostejné, kteří se řídí zásadou „jednej lokálně, mysli globálně“. Takže se loučím citací z Malého prince: „Když ráno vstaneš, dej do pořádku sebe a pak svou planetu.“