Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou
jeskyní ČR. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.

cs / en

Úvodem

Ochrana přírody 4/2017 26. 8. 2017 Úvodem Tištěná verze článku v pdf

Úvodem Libor Ambrozek

Autor: Libor Ambrozek

Úvodem Libor Ambrozek

Letošní léto nám ukazuje každý týden jinou tvář. Třicetistupňová vedra jsou střídána razantním ochlazením a přívalovými srážkami. Ale nebojte, nechystám se psát o klimatických změnách. I když se jedná o příběh stejně neveselý a s nejistým koncem. Proměnlivost počasí mi připomíná chování našich zákonodárců v posledních týdnech.

Na začátku jara to totiž vypadalo, že ochránci přírody budou slavit velký úspěch. Za velké podpory veřejnosti i médií byla po téměř dvouleté diskusi Poslaneckou sněmovnou definitivně schválena novela zákona o ochraně přírody a krajiny, která nově upravuje problematiku národních parků. Pro mne bylo velmi zajímavé (přiznám se, že až překvapující), že většina lidí nemá problém s „divočinou“, tedy ponecháním nejcennějších území bez zásahu člověka. Jistě na tom měla svůj podíl dlouhodobá osvětová kampaň, vedená nevládními organizacemi i státní ochranou přírody. To ale podle mého názoru nemohlo stačit. Další možné vysvětlení se nabídlo vzápětí.

Hned následující den poslanci při hlasování o novele stavebního zákona schválili největší omezení občanských práv od listopadu 1989. Bohužel v oblasti ochrany přírody a životního prostředí. Pozoruhodné bylo, že titíž lidé, kteří v úterý bojovali za divočinu na Šumavě a plamenně hovořili o ochraně přírody, ve středu kritizovali ekoteroristy a vyděrače a hlasovali pro vyloučení občanských sdružení z řady správních řízení. Po vrácení novely Senátem se vyslovovali opakovaně pro, i když už museli vědět, že hlavní důvod uváděný pro novelu je falešný. Z řízení o velkých stavbách totiž kvůli legislativě Evropské unie veřejnost vyloučena být nemůže, proto k žádnému urychlení výstavby dálnic, průmyslových zón či dalších cest ke zvýšení našeho blahobytu přijetím zákona nedojde.

Naopak poslanci svým hlasováním vyloučili veřejnost z rozhodování o všech menších záměrech, které nepodléhají posouzení vlivu na životní prostředí a netýkají se přímo zákona o ochraně přírody. Takových staveb s negativním dopadem na život ve městech a obcích i na volnou krajinu ovšem mohou být stovky. Řada základních organizací ČSOP má v tomto ohledu bohaté zkušenosti a aktivně se správních řízení účastní. Oslovili jsme politiky opakovaně i s uvedením konkrétních příkladů, kdy se podařilo zachránit cennou louku, vzrostlou zeleň nebo rekreační zázemí města, bohužel marně. Ukázalo se, že řada z nich chápe ochranu přírody jako aktivitu, která do moderní společnosti patří, ale měla by se odehrávat někde hodně daleko od jejich investičních záměrů. Když už ne v Africe, tak aspoň na Šumavě.

Řadu lidí může toto pohrdání zákonodárců jejich aktivitami vést k rezignaci, jiné naopak utvrdit. Rozčarování neúspěchem novely, od které si dnes tolik slibují, mohou zažít i politici. Měli bychom však stále sledovat hlavní cíl, kterým je ochrana našeho okolí blízkého i vzdáleného, ochrana zajišťovaná státem, ale za aktivního zapojení všech občanů, které se nám pro ni podaří získat.