Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.

cs / en

Úvodem

Ochrana přírody 1/2020 22. 2. 2020 Úvodem Tištěná verze článku v pdf

Úvodem Bohumil Kučera

Autor: Bohumil Kučera

Úvodem Bohumil Kučera

Vážení kolegové,

když listuji Ochranou přírody s hojnou barvou, počítačovým zpracováním a tiskem, s e-mailovým spojením s autory, je zřejmé, jak je to dnes jiné a jednodušší. Před 40 lety jsem se stal výkonným redaktorem části příroda časopisu Památky a příroda, který vydával SÚPPOP. Časopis vznikl sloučením dvou časopisů, které ústav vydával, na příkaz ÚV KSČ, aby se snížilo množství (???) vydávaných časopisů. Měl formát A 4, 64 stran a přesně polovina byla ochrany přírody. Tisk byl černobílý, papír ruská křída, 10 čísel za rok, náklad 4 000 výtisků (prodalo by se i 10 000) nic nebylo. Dva výkonní redaktoři, pracovníci ústavu, to dělali na smlouvu.

V roce 1979 odcházel z podniku výborný kolega Jiří Antoš, který po fajruntě dělal výkonného redaktora části OP – šel na místo tajemníka ČSOP. Převzal jsem časopis po něm od č. 1/1980. Zapomeňte na počítače a e-maily – tisklo se horkou sazbou, každá řádka se vylévala z liteřiny najednou (při korekturách se text upravoval, aby se znovu odlévalo co nejméně řádek). Autorům se posílaly sloupcové korektury, redaktor dostal ještě stránkové korektury (po montáži opraveného textu s fotkami aj. přílohami), ev. náhled v tiskárně a tisk. Celé to trvalo asi dva měsíce.

Jistě že jsme byli kontrolováni. Např. když jsem k článku Jana Čeřovského o proběhlém ročníku soutěže Ekoplagát dal na titulní stranu plakát zobrazující trosku antické hlavy s pohozenou trnitou snítkou, na ÚV KSČ v tom viděli jinotaj – Kristus a trnitá koruna. Naštěstí soutěž zaštiťoval slovenský ministr kultury Válek (byl dokonce členem ÚV KSČ), takže se to podezření zažehnalo.

Neexistoval časopis zaměřený na životní prostředí. Zabrousili jsme proto i do těchto témat. Zařadil jsem např. seriál o vlivech jaderných elektráren na životní prostředí. V tehdejším režimu to bylo výbušné téma. Vše však proběhlo hladce, díky spolupráci s Igorem Míchalem, který mi doporučil vhodné autory, které znal při práci v Terplanu.

Od roku 1991 tu byla opět samostatná Ochrana přírody. Stal jsem se vedoucím redaktorem. Začali jsme i s barvou (zpočátku jen obálka), i později se s ní muselo šetřit. Dále vycházelo 10 čísel za rok, ale souhrny jen v angličtině. Nová doba s převratnými změnami přinesla pro publikování široké možnosti. Vždy jsem se snažil jako autory získat také badatele z výzkumných ústavů a vysokých škol i ze zahraničí. Stránky 2, 3 a 4 obálky jsem začal využívat pro reklamy, aby se ulehčilo ve financování časopisu. Ochrana přírody není časopis, kde reklama slibuje zisky. Bylo třeba hledat podniky a osoby s přesvědčením, že pomáhají dobré věci. Časem se z toho stala nejtěžší část přípravy časopisu. Poslední mnou připravovaný ročník byl v roce 2006. Celkem jsem tak dal časopisu 27 let. Jsem rád, že časopis Ochrana přírody stále vychází. Mezi prvním číslem roce 1946 a současným ročníkem 75 je už slušná řada let ukazujících vývoj oboru a jeho problémy.

Takže, kolegové ochranáři, pište!

Zdraví vás
Bohumil Kučera