Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.

cs / en

Rozhovor

19. 12. 2018 Rozhovor

Rozhovor s Danou Bartošovou a Františkem Šulganem

Beskydy jsou jedinou oblastí u nás, kde se lze pohromadě setkat s našimi "hlavními" šelmami – s medvědem, vlkem a rysem. Jak se to projevuje na práci ochránců přírody?

Dana Bartošová

Uvedené druhy jsou nedílnou součástí karpatské přírody, proto AOPK ČR – Správa CHKO Beskydy dlouhodobě podporuje jejich přirozený návrat do oblasti Beskyd. Od vyhlášení CHKO Beskydy v r. 1973 správa shromažďuje informace o výskytu těchto predátorů a od roku 1985 každoročně v předjaří organizuje několikadenní „sčítání“ šelem. Průběžně realizuje aktuální monitoring, při němž spolupracuje s dalšími organizacemi. Trvale se zaměřuje na ochranu biotopu velkých šelem, provádí šetření případů škod působených vlkem a medvědem na hospodářských zvířatech a na včelstvech, věnuje se osvětě (besedy, přednášky, výstavy, publikační činnost, spolupráce s médií atd.), spolupracuje s  dalšími orgány ochrany přírody a s nevládními organizacemi v ČR a na Slovensku.

Rozhovor bartosova

Jaké zvláštnosti vyžaduje zdejší soužití s šelmami oproti oblastem, kde se s nimi setkat nelze?

František Šulgan

Vyžaduje to od místních obyvatel pochopení významu velkých šelem v přírodě, počítat s tím, že se zde každoročně vyskytují, chránit si hospodářská zvířata a včelstva. Volně se pasoucí ovce bez dozoru nebo řádné ochrany a volně postavené úly na louce nebo u lesa nejsou v Beskydech zvláštností.

 

K životním potřebám velkých šelem neodmyslitelně patří migrace na velké vzdálenosti. Jak ji lze skloubit s intenzivním využíváním krajiny člověkem, aby zde nejenom člověk, ale i šelmy měly své místo k životu?

Dana Bartošová

Rys, vlk a medvěd mají velké prostorové nároky. Proto je k zachování jejich populací, jakož i populací všech dalších savců, nezbytné důsledně chránit trasy, po kterých se jednotlivá zvířata dostávají z jednoho území do druhého. Např. pokud by došlo ke zneprůchodnění posledních existujících migračních tras propojujících Beskydy s  hlavním areálem šelem na Slovensku, „beskydské“ šelmy by dříve či později vymizely. Snad se brzy podaří realizovat dlouhodobě plánovaný ekodukt v Jablunkovském průsmyku. Zachování průchodnosti naší krajiny je pro naši přírodu životně důležité a je dobře, že se této problematice AOPK ČR intenzivně věnuje. Byla vymapována síť dálkových migračních koridorů, migračně významných území a migračních tras a pracuje se na zajištění jejich ochrany v praxi. Prosazovat v dnešní době ochranu těchto prostorů je velmi obtížné, protože nezastavěné plochy lákají k další a další výstavbě. Velkým problémem je stále intenzivnější doprava. V rámci probíhajícího projektu Transgreen sledujeme silniční mortalitu a zjišťujeme, kolik zvířat zbytečně hyne pod koly motorových vozidel, obvykle právě v úsecích, kde silnice vedou přes migrační koridory. Nejčastěji nacházíme mrtvolky běžných druhů (ježek, veverka, kuny, zajíc, liška), ale o život přicházejí také vzácní živočichové (medvěd, vlk, rys, vydra, bobr). Je proto nezbytné hledat vhodná opatření, jak těmto ztrátám zabránit nebo je alespoň zmírnit.

Rozhovor sulgan

Ukazuje se, že zásadním přínosem je spolupráce s nevládními organizacemi, zabývajícími se velkými šelmami. V čem je jejich činnost nejpřínosnější?

František Šulgan

V Českém svazu ochránců přírody se já osobně touto problematikou zabývám již 25 let. Za tu dobu jsem absolvoval stovky přednášek a přes tři desítky výstav u nás i na Slovensku. Vydáváme pravidelně letáčky nebo plakáty. V Hnutí Duha nebo v Českém svazu ochránců přírody je dost lidí, kteří rozumí problematice velkých šelem a vyznají se v terénu. Od nich dostáváme kvalitní a mnohdy tzv. „tvrdé“ informace z terénu a propagační materiály. Na Slovensku je to zase Fatranský spolok, který nám dodává informace z terénů, kde se velké šelmy vyskytují a odkud k nám do České republiky migrují. Tyto oblasti každoročně navštěvujeme.

Nejsložitější je asi skloubení potřeb šelem se zájmy zdejších zemědělců. Jaká je s nimi spolupráce a jak se vám daří nalézat vhodná řešení?

Dana Bartošová

Jednoduše řečeno, Beskydy potřebují velké šelmy k zachování kvality lesních ekosystémů a zároveň potřebují ovce k udržování místní krajiny. Chovatelé hospodářských zvířat a majitelé úlů však nemají z návratu šelem, zejména vlka a medvěda, radost. Snažíme se jim vycházet vstříc bezokladným vyřizováním nahlášených útoků šelem na jejich zvířata a včelstva a zároveň jim poskytujeme potřebné informace k vyřízení finančních náhrad za vzniklé škody. Na aktuální přítomost šelem upozorňujeme také ostatní chovatele v okolí škody. K zamezení opakovaných útoků šelem zapůjčujeme zájemcům síťové elektrické ohradníky a snažíme se pokračovat v osvětě a informovanosti. To, že je to zapotřebí, dokazují zkušenosti s mladým medvědem, který v současné době působí škody na Vsetínsku. Tento medvěd ve většině případů využívá snadného přístupu k nedostatečně zabezpečeným ovcím a včelstvům.

Velké šelmy se do Beskyd vracejí ze sousedního Slovenska, kde se jim dařilo přežívat i v dobách, kdy u nás prakticky vyhynuly. Jaká je spolupráce se slovenskými kolegy a daří se využít jejich zkušeností?

František Šulgan

Bez této spolupráce bychom byli „poloviční“. Ze Slovenska k nám velké šelmy migrují a proto je spolupráce se Správou CHKO Kysuce, Správou Národního parku Malá Fatra nebo nevládní organizaci Fatranský spolok nevyhnutelná. Rovněž v oblasti environmentální výchovy a osvěty si dlouhodobě předáváme informace nebo informační materiály. Výhodou pro obě strany by mohli být společné projekty.

Dnes jsme v rámci Evropy, ale třeba i v Severní Americe, svědky návratu vlků do míst jejich někdejšího výskytu. Co je toho příčinou a jaký vývoj, třeba i u dalších šelem, můžeme u nás očekávat?

Dana Bartošová

Oproti minulosti už nevnímáme velké šelmy jako škůdce, ale jako nezbytnou a krásnou součást přírody. Tento postoj je vyjádřen v legislativě ČR i EU, dle které jsou velké šelmy chráněné. Tak mohou rysi a vlci postupně osidlovat další moravská a česká pohoří, ve kterých byli v minulosti vyhubeni. Osobně jsem přesvědčena, že právě rys a vlk by měli žít všude tam, kde se vyskytuje jejich kořist. V našich odlehlých pohraničních horách by jistě mohli najít domov i medvědi, ale jejich přesuny a pohyb by musela umožňovat kvalitní síť migračních koridorů (dostatečně širokých a zarostlých vegetací). Zásluhu na „přívětivějším“ vnímání velkých predátorů má určitě široká osvěta a možnost získat informace např. díky filmovým dokumentům, publikacím a pořadům, které veřejnost seznamují s životem, krásou a inteligencí různých druhů šelem, s jejich významem a ohrožením. Budoucnost velkých šelem závisí na jejich přímé ochraně (potírání nezákonného lovu) a na ochraně přírodního prostředí (zachování všech jeho kvalit).

Co byste si nejvíce přál, aby se v otázce soužití velkých šelem a naší společnosti stalo?

František Šulgan

Měl by se konečně dopracovat Akční plán na ochranu velkých šelem. Na dobré úrovni by měla být v tomto směru spolupráce Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zemědělství. Veřejnosti bych přál, aby chápala význam velkých šelem v naší přírodě a méně senzacechtivých novinářů a redaktorů, aby se objektivně o velkých šelmách hovořilo. Veřejné mínění velkou mírou ovlivňují média. A všichni aby vyměnili slovo strach za slovo respekt. Po zkušenostech z 26 let působení na Správě CHKO Beskydy a v ZO ČSOP Radhošť vím, že je to „nekonečný příběh.“

Děkuji za rozhovor.