Mezinárodní ochrana přírody

Ochrana přírody 4/2010 — 14. 9. 2010 — Mezinárodní ochrana přírody — Tištěná verze článku v pdf

Wadi Rum

krajina Lawrence z Arábie

Autor: Jan Čeřovský

Na Blízkém východě se ochrana přírody začala rozvíjet až ve druhé polovině 20. století. Jedním z nejstarších velkoplošných chráněných území, uvedených z této oblasti na světovém seznamu OSN, je Wadi Rum ve státě s oficálním názvem Jordánské hášimovské království. Wadi Rum proslul i pobytem (v roce 1917) anglického vůdce arabských vzbouřenců proti turecké nadvládě Thomase Edwarda Lawrence – slavného Lawrence z Arábie.

Největší vádí v Jordánsku

„Wadi“ – v českém přepisu též vádí – je arabské označení pro suchá údolí v pouštích a polopouštích severní Afriky a jihozápadní Asie. „Ram“ znamená arabsky „vysoký“; zde je prý však základem staré nabatejské jméno „Iram“.

Wadi Rum se rozkládá na severozápadním okraji Arabské pouště v jižním Jordánsku při hranici se Saúdskou Arábií. Geografická poloha je zhruba dána souřadnicemi 29°s. z. š. a 35° v. z. d. Ve skutečnosti to není jediné údolí, ale celý systém širokých vádí a úzkých kaňonů mezi strmými skalnatými plošinami a vrchy s druhou nejvyšší horou Jordánska Džebel Rum (1 754 m n. m.); dna údolí leží 800–1 000 m n. m. Ráz severní části určují čtyři paralelní vádí směru S–J, jižní část tvoří otevřená krajina s jednotlivými skalními vrcholy a písečnými dunami.

Typické je zbarvení celé krajiny do červena. Působí je hnědé až červenofialové slepence a pískovce ze starších prvohor (kambria a ordoviku). Souvrství o mocnosti několika set metrů (nechybí v nich ani pěkný skalní most) překrývají podloží proterozoických hlubinných vyvřelin – granitoidů, tedy žul odlišného zbarvení. Dna údolí vyplňují mladá aluvia.

Letní teploty ve Wadi Rum kolísají mezi 15–45 °C: v pouštním klimatu jsou velké rozdíly mezi nocí a dnem. V zimě teploty (nejvyšší 31 °C) klesají v noci až na +5 °C. Úhrn ročních srážek je 50–100 mm. Většinou spadnou v zimních měsících: někdy v přívalových deštích, kdy divoké vody naplní úzké skalní kaňony.

Poušť je živý ekosystém

Dnes už je většině lidí jasné, že pouště nejsou úplně mrtvá pustina bez života: mají svou specifickou flóru a faunu. Živou přírodu podrobně zkoumal tým ekologů v letech 1999–2000. Zaregistroval 183 druhů vyšších rostlin ze 152 různých rodů a 49 čeledí; z obratlovců 26 druhů savců, 119 ptáků a 36 plazů.

Biotu ekosystémů nejčastěji určuje rostlinstvo. Rostlinná společenstva pouští jsou vesměs otevřená (alespoň nadzemně), složená z víceméně rozptýlených jedinců. Po celý rok vytrvávají nízké dřeviny. Z bylin jich většina využívá vlhčího období koncem zimy a začátkem jara, kdy poušť „rozkvete“.

Severní kamenitou část Wadi Rum charakterizují kapinice – akácie, především akácie paprsčitá (Acacia raddiana). Roste tu i pelyněk judský (Artemisia judaica), z jehož listů Arabové připravují tonizující nápoj. Na písčitém jihu převládá saksaul perský (Haloxylon persicum). Keř z čeledi bobovitých Retama raetamzjara svítí na písčinách záplavou drobných bílých květů – prý je to keř, pod nímž se anděl dotkl spícího proroka Elijáše.

Největší část Wadi Rum zaujímá rostlinná formace zvaná hamada – podle dominujícího keře z čeledi merlíkovitých Hammada salicornica. Rostlina skýtá potravu volně žijícím živočichům i chovaným domácím zvířatům. Vylučuje slabě cukernatou šťávu, pročež bývá někdy považována za biblickou manu. Váže se tu na ni populace hlodavce pískomila štětkatého (Gerbillus dasyurus).

Botanickým unikátem Wadi Rum je na jedné horské plošině porost jalovce fénického (Juniperus phoenicea): jde o neobvyklý, izolovaný výskyt mediteránního jehličnanu v nejteplejším bioregionu Jordánska – Súdánském, do něhož je celé Wadi Rum řazeno.

Významné ptačí území Středního východu

Ve Wadi Rum již vyhynul – přesněji řečeno byl vyhuben lovci kožešin – levhart skvrnitý (Panthera pardus). Kriticky ohrožen je kozorožec nubijský (Capra ibex nubiana): stále jej loví pytláci – kupodivu ani ne tak pro trofej jako pro velmi chutné maso. Populaci hrozí i genetická koroze křížením s domácími chlupatými kozami beduínů. Ke kriticky ohroženým druhům dále patří karakal (Caracal caracal), kočky divoká (Felis silvestris) a pouštní (F. margarita) a gazela dorkas (Gazella dorcas). Návštěvník nejčastěji zahlédne damana skalního (Procaria capensis), až 50 cm dlouhého savce ze starobylého řádu blízkého slonům!

V roce 1999 bylo Wadi Rum známou mezinárodní organizací na ochranu ptáků a jejich prostředí BirdLife International zapsáno na seznam významných ptačích území (IBA) Středního východu: především jako důležitá zastávka na jarních a podzimních tazích ptáků, zejména dravců. Roku 2000 tu napočítali v průběhu necelého měsíce 3 381 jedinců 19 různých druhů. Pro vlastní území je nejvýznamnější orel damaní (Aquila verreauxii) a z druhů červeného seznamu celosvětově ohrožených druhů, vydávaného každoročně Mezinárodní unií pro ochranu přírody (IUCN), orel královský (Aquila heliaca), poštolka jižní (Falco naumanni), orlosup bradatý (Gypaetus barbatus), supi mrchožravý (Neophron percnopterus) a bělohlavý (Gyps fulvus). Z ptáků jiných skupin jsou pro Blízký východ příznační bělořiti kápový (Oenanthe monacha) a červenoocasý (O. xanthoprymna), vrabec plavý (Petronia brachydactyla) či koroptev arabská (Ammoperdix heyi).

Z plazů je největší (až 1,5 m) varan pustinný (Varanus griseus). Nádherným zjevem jsou modří samci agamky sinajské (Pseudotrapus sinaitus), dosahující délky až 40 cm. Mezi deseti druhy hadů jsou nejjedovatější zmije pestrá (Echis coloratus) a zmiji rohaté podobná a příbuzná zmije Gasperettiho (Cerastes gasperettii).

Zmíněný tým výzkumníků ve Wadi Rum také zaznamenal 77 druhů členovců, mezi nimiž nechybí ani veleštír maurský zlatý (Scorpio maurus palmatus), vruboun posvátný (Scarabeus sacer) či kudlanka Brunnerova (Eremiaphilla brunneri).

Nejstarší a největší jordánské chráněné území

Rozlohou 720 000 ha je Wadi Rum největší chráněné území v Jordánsku; řadí se i mezi největší na Blízkém východě, kde by mělo patřit k nejstarším: i poslední vydání oficiálního světového seznamu chráněných území (2003 United Nations List of Protected Areas) uvádí rok jeho vyhlášení 1965. Podle jiných pramenů prý v roce 1965 jordánský král pouze vyslovil záměr zřídit ve své zemi národní park. Studie IUCN/WWF z roku 1978 (Clarke J. E.: A Proposal for Wildlife Reserves in Jordan, IUCN 1979) doporučila Jordánsku zřídit 12 přírodních rezervací, z toho dvě ve Wadi Rum. Územní ochrana Wadi Rum byla podle oficiálních jordánských pramenů vyhlášena roku 1997 na ploše 540 km² a o pět let později rozšířena jižním směrem o 180 km²na současných 720 km².

Nejednotné jsou i údaje o statutu Wadi Rum. Světový seznam OSN uvádí území jako národní park, všechny seriózní jordánské prameny jako „Protected Area“. Zřejmě nezpochybnitelné je zařazení do mezinárodní kategorie V, do níž patří i naše CHKO, a takto jej klasifikuje i Světová databanka chráněných území (WDPA). Nejlépe tedy bude území česky nazývat Chráněná oblast Wadi Rum. V roce 2006 byla navržena k zápisu do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO; zatím k tomu nedošlo, zůstává na seznamu předběžném.

Celá chráněná oblast je vlastnictvím státu – až na Rum Village, jedinou osadu uvnitř jejích hranic. Péči o chráněnou oblast zajišťuje gouvernement (governorate) Aqaba. Odpovědná správní složka Aqaba Special Zone Economic Activity intenzivně spolupracuje v odborných otázkách s jordánskou Královskou společností pro ochranu přírody: společnost například řídí repatriaci přímorožce arabského (Oryx leucoryx). Vlastní správa chráněné oblasti má přes 50 profesionálních pracovníků; rekrutují se především z místního obyvatelstva.

Celé chráněné území Wadi Rum v jihozápadním koutě Jordánska leží v nejteplejším a nejsušším Súdánském biogeografickém regionu (oranžově hnědá). Ostatní bioregiony jsou Mediterrání (oranžová); Íráno-turanský (tmavě hnědá) a Saharo-arabský (šedozelená).

Základní zonace chráněného území Wadi Rum: oranžová – divočina; šedá – hory; tmavohnědá – intenzivně využívaná zóna

Jak se tam dostat

Královská společnost pro ochranu přírody také vypracovala plán péče o Chráněnou oblast Wadi Rum. Podle speciální zonace, která je jednou z mapových součástí plánu, je například řízena pastva koz a ovcí, na níž existenčně primárně závisí beduínské obyvatelstvo. Těžba nerostného bohatství zatím nehrozí: území chráněné oblasti není dosud v tomto směru dostatečně prozkoumáno. Akutním nebezpečím by se stala, pokud by se ukázalo, že výnosy z ní převýší zisky z turismu.

Wadi Rum leží 360 km jižně od jordánské metropole Ammán, 60 km severovýchodně od přístavu a letoviska na březích Rudého moře Aqaba. Od severojižní magistrály spojující hlavní město s Aqabou odbočuje asfaltová silnice do nitra chráněné oblasti. četné cestovní kanceláře z obou měst do ní nabízejí turistické výlety. V chráněné oblasti ani v okolí nejsou žádné hotely. Ubytování se nabízí v beduínských stanech, někdy až luxusně vybavených: hlavně v Rum Village a ve vesnici Disi vně hranic chráněného území. Na vyhrazených místech je povoleno individuální táboření.

Centrum ochrany přírody se nyní z Rum Village přesunulo do nového návštěvnického střediska 7 km severním směrem. Komplex deseti budov vybavený pro poskytování informací návštěvníkům, se sídlem správy chráněné oblasti i s restaurací byl nově postaven naproti skalnímu útvaru Sedm sloupů moudrosti (známému z knihy T. E. Lawrence). Vybírá se vstupné – do střediska i do chráněného území (pro zahraniční návštěvníky vyšší, nižší pro domácí, děti do 12 let zdarma). Ve středisku probíhají výchovně-vzdělávací pořady, od střediska vyjíždějí exkurze terénními vozidly i na velbloudech – turismus je vítaným zdrojem příjmu místních obyvatel. Také návštěvníci s vlastními vozy jsou povinni se ve středisku registrovat. Roste obliba „adrenalinových“ sportů. Horolezci objevili oblast až v roce 1984; dnes jsou jim přístupná pouze vyhrazená místa a také technika lezení je omezena pravidly návštěvnického řádu.

Kromě přírodních zajímavostí je chráněno 154 archeologických lokalit, nejstarší z neolitu. Vedle skalních stěn s pozoruhodnými petroglyfy jsou v chráněné oblasti i zbytky nabatejských svatyní – ne však tak vynikající jako v nedalekém národním parku Petra, zapsaném na seznamu světového dědictví UNESCO a nedávno vyhlášeném jedním ze sedmi novodobých divů světa. Návštěvu obou chráněných území lze spojit, což nabízejí i cestovní kanceláře.

Autor je ekolog a čestný člen IUCN – Mezinárodní unie pro ochranu přírody