Mezinárodní ochrana přírody

Ochrana přírody 5/2010 — 27. 10. 2010 — Mezinárodní ochrana přírody — Tištěná verze článku v pdf

Provoz a ochrana zpřístupněných jeskyní v SRN

autorka: Barbora Šimečková

Cílem následujícího příspěvku není komplexní shrnutí uvedené problematiky ve všech zpřístupněných jeskyních celého Německa, spíše jen zachycení několika zajímavých poznatků z každoroční studijní cesty pracovníků Správy jeskyní ČR v září 2009 do vybraných zpřístupněných jeskyní Spolkové republiky Německo, která tentokrát nesla podtitul Sádrovcové a medvědí jeskyně Německa.

Naším „operačním prostorem“ byla střední část SRN téměř od její západní hranice po východní okraj, tvořená třemi spolkovými zeměmi: Severním Porýním-Vestfálskem, Dolním Saskem a Saskem-Anhaltskem. Posledně jmenovaná země byla do roku 1990 součástí Německé demokratické republiky. Navštívili jsme celkem 12 jeskyní zpřístupněných veřejnosti a některé další významné památky.

Z hlediska návštěvnosti se jednalo o široké zastoupení od jedné z nejnavštěvovanějších jeskyní Německa (Attahöhle, 300 000 osob/rok) až po jeskyně na okraji turistického zájmu (Heinrichshöhle, 12 000 osob/rok). Vlastníky jeskyní jsou jak privátní společnosti nebo fyzické osoby, tak v některých případech i město, lesní závod nebo různé typy sdružení obcí a komunálních orgánů. Stejně pestrá je i paleta jejich provozovatelů. Většina navštívených jeskyní byla objevena obdobně jako v ČR při těžební činnosti, případně při výstavbě silnic či železnic. Zpřístupněny byly mnohdy již koncem 19. století a následně prosperovaly či stagnovaly ve vlnách odpovídajících společensko-ekonomickému vývoji v oblasti.

Přes značnou prašnost a masivní výskyt lampenflóry je jeskyně Kluterthöhle využívána pro speleoterapii.

Foto J. Flek

Technické vybavení návštěvních tras vždy odpovídá finančním možnostem provozovatele. U jeskyní objevených a provozovaných v lomech, tudíž dozorovaných příslušným zemským báňským úřadem, je úroveň srovnatelná s jeskyněmi u nás. V některých dalších je však možno spatřit zastaralé a nedůvěru vzbuzující technické prvky, např. zkorodované ocelové konstrukce roztodivných profilů (nerez používaná běžně u nás byla k vidění jen občas), zbytečně výkonná osvětlovací tělesa (u nás nepoužívaná již zhruba od 80. let 20. století) nebo značně nerovné povrchy chodníků. Osobně mne nejvíce zarazilo zpřístupnění Kluterthöhle, kde chodníky tvoří udusaná hlína, stěny jsou pokryty lampenflórou (vegetací vyskytující se v uměle osvětlených jeskyních) – ale přitom je využívána pro speleoterapii k léčbě respiračních chorob.

Zvláštní a naopak velmi pozitivní kapitolu tvoří nejmladší zpřístupněná jeskyně Německa, a to Herbstlabyrinthsystem v Breitscheidu, otevřená v květnu 2009. Její zpřístupnění odpovídá nejmodernějším trendům v oboru: Trasa je vedena citlivě s ohledem na jeskynní výzdobu, technické konstrukce včetně povrchů chodníků jsou vyrobeny ze sklolaminátu, svítidla využívají technologii LED diod, čímž se minimalizuje nežádoucí růst lampenflóry a zároveň vynikají bílé partie výzdoby. Tento nový typ osvětlení byl ve spolupráci se zdejší firmou GermTec nainstalován v roce 2009 poprvé i u nás, a to ve Velkém (Fochově) dómu jeskyně Balcarky.

Nepoškozená bělostná výzdoba jeskyně Herbstlabyrinthsystem vyniká díky LED osvětlení.

Foto J. Flek

Pokud jde o stabilitu horninového masivu, zvláštní pocity se nás zmocnily při prohlídce jeskyní Barbarossahöhle a Heimkehle. Obě se vyvinuly v sádrovcovém krasu, jehož dynamika vývoje je ve srovnání s nám známým vápencovým krasem výrazně rychlejší. Podzemní prostory mají olbřímí rozměry a v ně­k­terých částech dochází k opadům mnoha kubíků horniny dokonce i na návštěvní trasu.

„Listy“ sádrovce odlupující se ze stropu dokonale odráží hladina nehybných jezer v jeskyni Barbarossahöhle.

Foto J. Flek

Čím menší a zaneřáděnější jeskyně – tím nádhernější správní budova. Provozní zázemí u některých jeskyní můžeme jen tiše závidět, k jeho vybudování provozovatelé často využili prostředků strukturálních fondů Evropských společenství. Příkladem může být např. Iberger Tropfsteinhöhle s obrovským parkovištěm, prostornou halou s prodejnou suvenýrů a rozsáhlou naučnou expozicí v prvním patře.

Také v prezentaci a popularizaci odborných poznatků laické veřejnosti se ještě máme co učit. Viděli jsme několik nápaditých a didakticky zpracovaných expozic, které prezentovaly celou linii od vzniku Země přes vývoj krasu, dinosaury, poslední dobu ledovou, pravěká zvířata i lidi, bájné podzemní tvory, archeologické nálezy až po dnešní jeskynní badatele, vše v kontextu regionálních i světových dějin, geologie, speleologie i religionistiky. Mohu jedině doporučit k návštěvě např. Neanderthal Museum u odtěžené Feldhofer Grotte poblíž Düsseldorfu, jehož pojetí expozic v budově i terénu je na hony vzdáleno nezáživné systematice přírodovědců 19. století a kromě dnes již samozřejmého aktivního zapojení návštěvníka do prohlídky jej nutí hledat odpovědi i na řadu aktuálních světodějných otázek.

Přesně opačným dojmem vyznívá snaha nabídnout potenciálnímu návštěvníkovi co nejširší pole zážitků na jednom místě. V případě Bilsteinhöhle je hlavním cílem turistů rozlehlý lesopark s oborami plnými „divokých“ zvířat a jeskyně je k němu jaksi – trošku nedůstojně – „přifařena“.

Dozor orgánů státní ochrany přírody také není na všech jeskyních pravidlem, a pokud je prováděn, jeho úroveň je místy diskutabilní. Setkali jsme se i s naprostou neznalostí a nerespektováním elementárních zásad ochrany dochovaného stavu jeskyně, v ČR naprosto běžných a ukotvených v plánech péče. Např. v již zmíněné Bilsteinhöhle je prohlídková trasa s masivními krápníkovými formami neuvěřitelně zohyzděna bujnými povlaky lampenflóry, které pokrývají celé skalní stěny a jsou bohužel místy již přesintrovány. Naproti tomu v několika jeskyních je návštěvníkům – naši výpravu nevyjímaje – zakázáno fotografování se zdůvodněním, že světlo fotoblesků škodí krápníkové výzdobě…

Ze zkušeností i z dalších evropských států mohu potvrdit, že v péči o jeskynní výzdobu stojí česká speleologie jednoznačně na špici. Vždyť první šetrné likvidace prachoplísňových povlaků pomocí chemických prostředků byly zahájeny již před téměř 30 lety (Koněpruské jeskyně, peroxid vodíku), v 90. letech byly rozvinuty v Moravském krasu (chlornan sodný) a dnes se provádějí standardně i zásahy na nejchoulostivějších partiích aragonitových krystalů (Zbrašovské aragonitové jeskyně). Se systematickým přístupem k ošetřování výzdoby jsme setkali prakticky pouze v Baumanns­höhle a Herrmannshöhle (mají společnou správu a leží na území bývalé NDR), kde již v minulosti pravidelně prováděli alespoň mechanickou očistu sintrové výzdoby.

Pokud jde o odbornou a rétorickou úroveň výkladů, měly opět nejširší možné rozpětí a stejně jako u nás odpovídaly osobnosti dotyčného průvodce. Neodpustím si však povzdech, že ani sebelepší nerodilý tlumočník snad nemůže ovládat všechny odstíny německých dialektů, někteří mluvčí ani přes úpěnlivé prosby nedokázali přeřadit na standardní srozumitelnou němčinu, tzv. „Hochdeutsch“.

Shrnuto a podtrženo: všechno je „o lidech“. Úroveň provozu, ochrany a péče o zpřístupněné jeskyně odpovídá „osvícenosti“ a odborné erudici dotyčného provozovatele a především jeho vnitřnímu vztahu k jeskyním. Nejednotná legislativa a komplikované vlastnické vztahy mohou danou situaci ještě ztížit.

Závěrem lze říci, že do zahraničí jezdíme především sbírat zkušenosti, díky nimž se dokážeme s odstupem podívat na vlastní práci a porovnat její výsledky. Je třeba občas vyhlédnout za humna, získat potřebné argumenty a někdy třeba i pocit oprávněné hrdosti. Doma není nikdo prorokem a některé přístupy, u nás dávno pokládané za samozřejmé, jsou pro řadu zahraničních kolegů nedostupným snem nebo se k nim teprve těžce přibližují. Byť jistě existují naštěstí ojedinělé názory, že jednotná správa zpřístupněných jeskyní v ČR je jevem zpátečnickým, výsledky z pohledu ochrany jeskyní, technického vybavení, úrovně odborných výzkumů a legislativního zázemí jednoznačně potvrzují, že opak je pravdou. Ne nadarmo nám tento současný stav odborná Evropa závidí a je načase, abychom si toho začali vážit také my sami.

Autorka pracuje jako vedoucí Zbrašovských aragonitových jeskyní, Správa jeskyní ČR