Mezinárodní ochrana přírody

Ochrana přírody 6/2017 — 30. 12. 2017 — Mezinárodní ochrana přírody — Tištěná verze článku v pdf

Návrh projektu rozvojové spolupráce v Zambii

Tab. 1 Přehled národních parků Zambie (stav 2017).
Zpracoval František Pelc

Chráněná území ve skutečnosti a na papíře
Bližší pohled však optimistický obraz ochrany přírody v Zambii uvede do reality. GMA jsou na více než polovině rozlohy prakticky bez životaschopných populací fauny a ochranný režim v nich se leckde blíží nule. Rovněž u národních parků je situace komplikovanější. Vedle třetiny z nich, která je v dobré kondici, další třetina prakticky nefunguje a je bez dostatečné péče, s minimem volně žijících živočichů a místy pronikajícím osídlením. Zbytek NP se pohybuje na škále mezi těmito skupinami s tím, že nezřídka mají tendenci se přibližovat horší kategorii (tab. 2).

Tab. 2 Klasifikace národní parků Zambie pro potřeby analýzy k navrhovanému
projektu AOPK ČR. Zpracoval František Pelc

Důvodů popsaného nepříliš radostného stavu najdeme hned celou řadu. Mezi hlavní patří tlak narůstající populace, ročně v Zambii přibude 2,5–3 % obyvatelstva (roku 1960 se počet obyvatel blížil 3 milionům, v roce 2016 dosahoval 16,5 milionu – World Bank 2017), na přírodní ekosystémy a krajinu postupně přetvářenou v agrocenózy a sídla. Z dalších činitelů uveďme pytláctví, málo účinné řízení státu včetně značné korupce, nedostatečné vzdělání a obrovská míra nezaměstnanosti spojená s chudobou. Rovněž mezinárodní rozvojová pomoc vyvolává nemálo otazníků: v mnoha případech totiž přispívá k ničení přírodního prostředí a v konečném důsledku k prohloubení chudoby. Péče o chráněná území i přírodní zdroje jako celek trpí v Zambii stejně jako ve většině afrických zemí citelným nedostatkem financí (Lindsey et al. 2014). Do roku 2015 zabezpečoval péči o chráněná území a divočinu Zambijský úřad pro planě rostoucí rostliny a volně žijící živočichy, který však nyní působí jako samostatný útvar Ministerstva turistiky a umění a má asi dva tisíce zaměstnanců, což je pro svěřenou plochu opravdu zoufale málo. Zatím můžeme hodnotit účinnost zmiňovaného kroku jen obtížně, ale místní znalci naznačují, že stav je nyní ještě problematičtější než kdykoli předtím.

Chudoba může být všudypřítomná
Protože v Zambii dramaticky chybějí pracovní příležitosti, drtivá většina venkovského obyvatelstva se octla bez stálého zaměstnání. Pouze v některých oblastech pracují lidé na plantážích banánovníku, kukuřice, bavlnovníku a dalších plodin nebo jsou zejména v části Měděného pásu zaměstnaní při těžbě nerostných surovin pro nadnárodní společnosti z vyspělých zemí a s narůstajícím podílem Číny. Na hledání nerostných surovin se v minulosti mj. podílely i instituce z České republiky. Těžbu surovin však lze jen obtížně označit za udržitelný rozvoj. Protože venkované bývají mimořádně chudí, část z nich přesídluje do velkých měst, kde rovněž není jejich perspektiva nikterak růžová. Z ekonomických důvodů se pak nabízí emigrace do vyspělejších zemí.

 

Exkurze v doprovodu informovaných a ozbrojených strážců v NP Nsumbu
u jezera Tanganika. Foto František Pelc

Zambie se od roku 2017 stala z hlediska rozvojové spolupráce ČR opět prioritní zemí: kromě Etiopie jde o jediný subsaharský stát. Nabízí se proto příležitost hledat způsoby smysluplné rozvojové spolupráce. Bezpochyby mezi ně patří i projekty, přispívající k dlouhodobé hospodářské prosperitě místních komunit a zároveň zlepšující ochranu přírodního prostředí včetně biodiverzity. Obojí zůstává nezbytným předpokladem pro omezení extrémní chudoby a masivní emigrace venkovského obyvatelstva.

Zambie – orientační vymezení národních parků pokrývajících v souhrnu
8 % plochy státu. Zpracoval Jan Vrba

Na přírodě založená šetrná turistika podporuje péči o přírodní a krajinné dědictví
Na základě analýzy můžeme chráněná území v Zambii rozdělit do výše uvedených kategorii. Vazba mezi existencí a rozvojem ekoturistiky a kvalitou ochrany přírody v jednotlivých národních parcích je zjevná (Tab. 1 a Tab. 2).

Člunozobec africký v mokřadu Bangweulu.
Foto František Pelc

Chráněná území bez turistického zázemí a s minimem návštěvníků bývají nejdříve vypytlačena, v různém rozsahu vyklučena a využívána pro zemědělské účely a následně jsou v nich vytvořena i nová sídla. Stávají se tzv. parky pouze na papíře (paperparks). Naopak poměrně prosperující národní parky mívají solidní ekoturistickou infrastrukturu, takže je navštěvují milovníci přírody z celého světa, zejména z Evropy, Severní Ameriky, východní Asie nebo z Jihoafrické republiky (Pelc & Plesník 2016). Ačkoli toto tvrzení může pro mnohé ochránce přírody znít poněkud nepatřičně, v důsledku místních sociálně-ekonomických poměrů můžeme říci, že čím více turistů v národních parcích a rezervacích, tím větší šance pro jejich přežití a lepší péči o ně. Turisté mířící za přírodou přinášejí do místního hospodářství nezanedbatelné příjmy, pomáhají zvyšovat zaměstnanost a získávají tamější obyvatelstvo pro aktivní zachování přírody a krajiny: v konečném důsledku podporují lepší správu chráněných území a ochranu biodiverzity.

Voduška černá (Kobus smithemani) je striktní zambijský endemit mokřadů
v GMA Bangweulu Swamps, kde jich žije okolo 50 tisíc. Foto František Pelc

Odhaduje se, že turismus v Zambii tvoří okolo 7–8 % HDP. Přitom více než čtvrtina z 930 000 zahraničních návštěvníků zavítala v roce 2015 do jednoho či více národních parků (UNWTO 2016). Návštěvnost i nejlépe spravovaných národních parků, jako je South Luangwa, zůstává až nečekaně nízká a dosahuje v posledních letech okolo 40 000 turistů ročně. Pro porovnání: skoro 30x menší Krkonošský národní park vykazuje roční návštěvnost 1,5 až 3 miliony zájemců. Do obrovského národního parku Kafue, velkého jako Morava, zavítá od ledna do prosince pouhých 10 000 až 13 000 turistů. Z dvaceti národních parků podle Ministerstva turismu a umění mají v současnosti pouze dva významně (South Luangwa, Mosi oa Tunya) a dva mírně (Kafue, Lower Zambezi) přispívat do státního rozpočtu více než z něj čerpat.

Samostatný track ve velkolepé krajině NP Lavushi Manda. Foto František Pelc

Turistika jako jeden z klíčů rozvoje zambijského venkova
Na základě výše uvedené skutečností navrhuje AOPK ČR ve spolupráci s odborem národních parků, planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů Ministerstva turistiky a umění pilotní projekt pro rozvojovou spolupráci, založený na podpoře vybudování a zajištění provozu ekoturistické infastruktury v podobě kempu na hranicích vybraného národního parku, naučné stezky a pozorovatelen. Návrh zahrnuje také podporu monitorování vybraných přírodních jevů, založení nálezové databáze a přípravu a realizaci plánů péče. Část zařízení by měla sloužit také jako základna pro výzkum prostředí. Zároveň by se v něm mohlo v budoucnu nalézat i kontaktní místo pro ekologicky orientované základní vzdělávání a první zdravotnickou pomoc. Do všech pracovních aktivit budou vtaženi místní obyvatelé a po první etapě, tedy asi po pěti letech, by správa infrastruktury byla předána postupně do jejich rukou pod dohledem dárce rozvojové pomoci. Předpokládáme, že v zařízení najde zaměstnání deset až dvacet místních lidí. Na zajištění supervize se mohou v rámci studijních a výzkumných pobytů podílet i studenti z ČR.

Slon africký v NP Nsumbu byl téměř vypytlačen. Díky ekoturistickému
podnikání Graiga Zytkowa, podporujícího místní strážce, zde dnes žije
cca 100 slonů. Foto František Pelc

Celkový odhad nákladů na pětiletou realizaci projektu se pohybuje v rozmezí 30 až 35 miliony Kč. Vstupní investice by dosáhla 10–14 milionů Kč, zatímco roční provozně-personální náklady činí okolo 4 milionů Kč. Výše investičních nákladů bude upřesněna projektovou dokumentací a s ohledem na rozdílné ekonomické poměry lze očekávat, že bude podstatně nižší. Na realizaci projektu i zabezpečení jeho udržitelnosti by přispěly i některé neziskové organizace. Jako nejvhodnější se jeví projekt uskutečnit v chráněných územích z kategorie II nebo na přechodech zvolených kategorií (např. NP Nsumbu, NP Lower Zambezi, NP Lavushi Manda, NP Lochinvar/NP Blue Lagoon, NP Kafue, NP Sioma Ngwezi), pochopitelně podle preferencí zambijských partnerů a dalších logistických aspektů.

Řeka Luangwa propojuje tři národní parky. Vznik chráněných území
a ekoturismu je zde spjat se jménem Normana Carra ( 1912–1997 ).
Foto František Pelc

Viktoriiny vodopády na řece Zambezi mezi Zambií a Zimbabwe první objevil
dr. David Livingstone v roce 1855. Masy vody padají přes práh více než
sto metrů hluboko. Foto Zdeněk Patzelt

V čem je projekt modelový
Realizace projektu by přispěla k naplňování cílů udržitelného rozvoje č. 1, 3, 15 a 17, stanovené Organizací spojených národů na období 2015–2030 (UN 2015), a závazků vyplývajících z členství ČR v Evropské unii a Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Zástupci Zambie záměr ocenili, nicméně byli poněkud zklamáni malým rozsahem. Proto by bylo žádoucí koordinovat rozvojovou pomoc EU v subsaharské Africe a určit aspoň 100 lokalit pro realizaci obdobných projektů (European Commission 2015). Na zmiňovaný návrh pomoci pozitivně reagovalo zambijské Ministerstvo turismu a umění dopisem adresovaným ministerstvům životního prostředí a zahraničí ČR, respektive velvyslanectví ČR v Harare, nověji v Lusace. S obsahem projektu byli seznámení zástupci Ministerstva zahraničí ČR a České rozvojové agentury. Na podzim 2017 proběhla mise českých představitelů v Zambii vyhodnocující potenciál pro konkrétní rozvojovou spolupráci. Předkládaný projekt může přispět k omezení chudoby na venkově, zlepšení stavu místního hospodářství a ochrany biodiverzity a koneckonců i k omezení ekonomické migrace. O jeho dalším osudu se dozvíme do konce roku 2017. Přestože se jedná o kapku v moři, autor článku se neskromně domnívá, že obsahem projektu je právě to, co by naše země měla formou rozumné rozvojové pomoci podporovat.

Endemická žirafa zambijská Thornicroftova v NP South Luangwa.
Její početnost nepřesahuje 1000 kusů. Foto František Pelc

V celé Africe se početnost lva pustinného odhaduje pouze
na 25 000 jedinců, v Zambii jich žije sotva tisícovka.
NP Lower Zambezi. Foto František Pelc

Nejčastější forma poznávání rezervací – otevřené terénní vozidlo
řízené místním znalcem. NP Lower Zambezi. Foto František Pelc

Zambie hostí celou třetinu africké populace čítající 130 000 hrochů.
V sousedním Kongu za dvacet let došlo k vystřílení 95 % původního počtu.
NP North Luangwa. Foto František Pelc