Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 1/2024 — 28. 2. 2024 — Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti — Tištěná verze článku v pdf
„Silvestrovské rezervace“ po 90 letech…
Dostal jsem od redakce časopisu Ochrana příro- dy téměř neřešitelné zadání. Napiš k 90. výročí „vyhlášení takzvaných Silvestrovských rezervací“ oslavný článek, ale nesmíš tam opakovat zhola nic, co už se všeobecně ví, zejména pak z pojednání v témže plátku od P. Pešouta k 80. výročí. Protože se mi nepodařilo dohledat žádná nová fakta, pokusím se celou věc pojednat úplně jinak a po svém. Využiji pro to nejen své zkušenosti z působení právníka v ochraně přírody jak nejprve profesionální, tak posléze té dobrovolné, ale hlavně to, co si za posledních skoro padesát let pamatuji z tzv. orální historie, tedy různé střípky ze sdělení ochranářských osobností jakými byli, popřípadě stále jsou RNDr. Marie Maršáková, RNDr. Václav Petříček, JUDr. Ludvík Kuba, Doc. JUDr. Zdeněk Madar, DrSc., RNDr. Jan Čeřovský, CSc., Doc. RNDr. Jarmila Kubíková, CSc., RNDr. Vojen Ložek, DrSc., Ing. Tomáš Just a řady dalších.
Zvolil jsem si formu nikoliv vědeckého článku, ale úvahového fejetonu, která mi připadá do periodika, jakým Ochrana přírody je, v danou chvíli příhodnější.
Celé to vlastně vyvolal můj silvestrovský e-mail, kdy jsem v inkriminovanou neděli dne 31. 12. 2023 v uprázdněných chvílích vyvolaných zábavnými programy na veřejnoprávní i všech soukromoprávních televizích a pod dojmem prá- vě probíhajících občanských ohňostrojů napsal svým známým kolegům - ochranářům malé při- pomenutí v nadpisu zmíněného výročí.
Jako jeden z prvních na můj e-mail reagoval kolega Ing. Tomáš Just z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, který událost zhodnotil svým nezaměnitelným způsobem. Z jeho e-mailu si dovoluji citovat : „Za zprávu Ti děkuji. Naštěstí můžeme konstatovat, že dnešní doba je značně pokročilá a žádné podobné administrativní zbrklosti již nehrozí. Než by se všechno zarovnalo ve spisové službě, opatřilo všemi správnými čísly jednacími, rozeslalo do všech povinných oběhů, zapsalo do všech povinných tabulek a prohnalo všemi aplikacemi, všichni by dávno vystřízlivěli a do podobných unáhleností, jako je vyhlašování nějakých chráněných území, by se nepouštěli.
Ještě k tomu z doby o něco novější dodávám, že naprosto nechápu, jak kdysi Strejček a Kubíková mohli nadělat pražská chráněná území (na kterých pražská ochrana přírody stojí doposud), když měli akorát boty pionýrky, fotoaparát 6×6 z NDR a psací stroj s průklepáky a kopíráky – a žádné počítačové spisové služby, aplikace, družicové navigace, vrstvy a podobné věci, bez kterých my bychom se dneska ani ne…“
Plně s jeho hodnocením souhlasím a osobně bych k tomu jen dodal, že je možné si s trochou imaginace představit, jak na Silvestra roku 1933 na Ministerstvu školství a národní osvěty (MŠANO) v mírně povzneseném stavu úředníci razítkují jeden výnos rezervace za druhým a porovnat to s dnešní dobou, kdy nejen v oné době zpravidla nepracujeme, ale často odpalujeme rachejtle všemi směry, škodíce tak přírodě, ovzduší, ptactvu, domácím zvířatům, malým dětem, nemocným i důchodcům … Inu, časy se mění …
Je pozoruhodné, jak různé zlomové i náhodné dějinné události mají v ochraně přírody, ale i památek, význam a co vše se může stát. Někdy jindy můžeme z prvního pohledu pojednat o roli náhody a historických souvislostech přijetí zákona o státní ochraně přírody v roce 1956 a jeho sankčního dodatku v 80. letech minulého století či současného zákona o ochraně přírody a krajiny. To však jistě vydá na samostatné příspěvky.
Žádný zákon o ochraně přírody první československá republika neměla, byť jeho přípravy a pokusy o přijetí byly, avšak bezúspěšně, činěny. Nezbývalo tedy než právně chránit vše přírodně významné a jedinečné buď jednostranně na základě výlučné soukromé iniciativy osvícených vlastníků, nebo dvoustranně na základě smlouvy mezi vlastníky a státem. Tedy vždy na základě kladného projevu vůle vlastníků, nikoliv bez něho, jak je to, ač spíše výjimečně, možné dnes.
Bohužel poměrně velmi málo byly pro ochranu přírody využity zákony „záborový, přídělový a náhradový“, které tvořily pilíře tzv. první pozemkové reformy, kterou prováděla Masarykova první československá republika od roku 1919 do zhruba roku 1935. Vzpomínám, že můj otec, který jako chlapec jezdíval na prázdniny do Teplic nad Metují, zmiňoval barona Nádherného, který údajně přivoloval právě v tomto rámci ke zpřístupňování Adršpašsko-Teplických skal nejširší návštěvnické veřejnosti.
Určitým zlomem a morálním apelem byla slavná „Prosba o milost“, kterou napsal veliký český spisovatel a myslitel Karel Čapek již v prosinci roku 1928 a v níž plédoval pro ochranu památek přírodních.
Ukazuje se bohužel, že od jeho doby do současnosti se toho zase až tolik nezměnilo. Jeho slova tak zůstávají stále velice aktuální.
Dlouhou dobu panoval i v odborných kruzích názor či spíše představa jakéhosi zřizovacího právního aktu ve vztahu k chráněným územím. Vykládal mi to tak nejen můj kolega botanik RNDr. Václav Petříček ze SÚPPOP, ale i můj první učitel práva životního prostředí Doc. JUDr. Zdeněk Madar, DrSc., ale možná jsem tehdy jen úplně nepochopil, co svými slovy mysleli.
Je tedy dnes již zcela zřejmé, že Silvestrovský výnos Ministerstva školství a národní osvěty nebyl obecně závazným právním předpisem, kterým by se v něm uvedená chráněná území zřizovala (vznikala), ale jen soupisem těch území, která již existovala na základě soukromoprávní ochrany vlastníků pozemků v těchto územích. Z dnešního právního pohledu bychom tedy řekli, že neměl konstitutivní (ustavující), ale jen deklaratorní (prohlašující) povahu. Ta však byla také významná, protože deklarovala nejen, že tato chráněná území již jsou, ale že je stát plně uznává a počítá s nimi a že navíc doporučuje společnosti, zejména dětem a mládeži, jejich návštěvu a poučení se z nich. Jakkoliv byl tento výnos tedy jen dokumentem měkkého práva (soft law), měl značný význam tím, že „složil z perel přírodních náhrdelník, tedy klenot základních hodnot přírodních naší vlasti“. Tak nějak by to asi napsal Karel Čapek?! Rozhodně se jednalo o zjevně nejvýznamnější ochranářský, politický a právní počin první československé republiky ve třech čtvrtinách délky její existence.
Každopádně je tak Výnos MŠANO z 31. 12. 1933 čj. 143.547 V. o ochraně přírodních památek nejvýznamnějším počinem ochrany přírody první poloviny 20. století u nás. Republika jím vlastně deklarovala, že uznává všech 108 českých, 18 slovenských a 12 podkarpatských vyjmenovaných chráněných území jako nepochybnou a značnou hodnotu a hodlá přispívat k jejich ochraně. Náleží mu proto jistě vysoký respekt a uznání, ale může být i zdrojem inspirace k následování?! Třeba bychom v rámci připravovaného právního předpisu Nature Restoration Law Evropské unie mohli v době 100. výročí Silvestrovského výnosu vyhlásit další chráněná území, až na tu procenty požadovanou úroveň. Bylo by to krásné naplnění naší národní hymny. Nejde však jen o to, kolik máme chráněných území, ale zda a jak účinně je vůbec dokážeme chránit. ■