Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 3/2018 — 28. 6. 2018 — Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti — Tištěná verze článku v pdf
Příběh o rysím muži a muži, který zavřel kožešinové farmy
Oba dva spojuje neuvěřitelná touha ochránit životy šelem v České republice. První věnoval svou životní energii a zápal do návratu rysa do středoevropské přírody. Ten druhý bojoval v poslanecké lavici za zpřísnění norem upravujících pravidla pro kožešinové farmy. Oba dva teď za svou práci získaly nejprestižnější české environmentální ocenění – Cenu Josefa Vavrouška, kterou uděluje Nadace Partnerství. Ludvík Kunc a Robin Böhnisch.
Josef Vavroušek je pro většinu lidí pohybujících se v environmentální oblasti symbolem mimořádné osobnosti, která spojuje erudici, jasné hodnoty a sílu charakteru prosadit výrazné myšlenky. Právě laureáti ceny nesoucí jméno prvního polistopadového ministra životního prostředí by měli jít v těchto stopách.
Šrámy z lásky
Ludvík Kunc věnoval půlstoletí práci na ochranu rysa ostrovida. Leckdy nebezpečná práce měla dopad na jeho fyzické zdraví. Rysova plachost a agresivní obranné reakce zanechaly šrámy na těle, ale Ludvíka dovedly k tomu, že se díky němu stal – jak sám říká – jemnějším člověkem. A možná i utužila jeho mysl, která je i ve třiaosmdesáti letech neuvěřitelně bystrá a aktivní.
Ludvíkovi Kuncovi se v osmdesátých letech ve spolupráci s lesníky podařilo nalézt a odchytit divoké rysy. Přes ostravskou ZOO putovala zvířata do lesů na západ od československých hranic a pak také na Šumavu. Do roku 1984 se mu podařilo přestěhovat desítky šelem a fakticky tak obnovit jejich populaci v sedmi státech Evropy. Vedle toho inicioval Kunc založení dobrovolných vlčích a rysích hlídek Hnutí DUHA, které od roku 2009 pravidelně v terénu monitorují velké šelmy. Neopomenutelnou součástí Kuncova života je malba. Jeho akvarelové obrazy a perokresby mají jedinečný rukopis, díky kterému jeho dílo každý bez potíží pozná. Kromě svých vlastních knih ilustroval i dvanáct dalších publikací jiných autorů. Jeho životní příběh nyní ocenila porota Ceny Josefa Vavrouška oceněním za dlouhodobý přínos.
Boj v lavicích
Čtrnáct let strávil Robin Böhnisch v poslaneckých lavicích, z toho čtyři roky jako předseda výboru pro životní prostředí. Právě jeho poslední úspěchy, se kterými se s politikou tak trochu rozloučil, mu vynesly ocenění za výjimečný počin. Jsou tomu čtyři roky, co sdružení Obránci zvířat spustilo výraznou kampaň za zákaz kožešinových farem. Reálná videa a obrázky z míst, kde se chovala zvířata kvůli kožichu, tehdy neuvěřitelně rezonovala a strhla pozornost velké části české společnosti. Motorem změn na půdě Poslanecké sněmovny byl právě Robin Böhnisch. Jak říká jeho navrhovatel Vojtěch Kotecký z Hnutí Duha, na jeho životní pouti se propojuje hluboký osobní zájem se zájmem veřejným a obojí se pak naplno projevilo při protlačení onoho zákona, který byl přijat v roce 2017. Příští rok by měl být pro kožešinové farmy tím posledním.
Podobně silný vliv měl Böhnisch i na druhý klíčový zákon, který posílil ochranu národních parků. Novela, jejíž vznik a tvorbu provázely výrazné veletoče a bolesti, nakonec přes všechna úskalí našla podporovatele napříč celým politickým spektrem. Böhnisch byl v poslaneckých lavicích jedním z mála lidí, který problematice opravdu rozumí – není tedy divu, že jej Zelený kruh opakovaně hodnotil jako poslance, jehož hlasování ve sněmovně je pro životní prostředí nejpřátelštější. „Politický styl Robina Böhnische nejlépe vystihují střízlivost a odvaha. […] Oponoval – často i v rozporu s vlastní stranou – škodlivým návrhům. Více než kdokoli jiný se zasadil o schválení dvou zákonů, které posunuly naši zemi o pořádný kus dopředu,“ komentují svorně Böhnischovo ocenění jeho nominanti Marta Kotecká Misíková, Vojtěch Kotecký a Jiří Jakl.
(Více na: www.cenajosefavavrouska.cz)